12. ročník 2022

DENNÍ REPORTY

-7. den

Týden před startem závodníci obdrželi kompletní trasové podklady pro severní trasu. Jižní trasu rozešleme účastníkům ve čvrtek. Zároveň dochází k zásadní úpravě pravidel omezení pohybu a pobytu v horách a lesích na Slovensku.


-1. den

Start se přiblížil na dohled a přes tři stovky dobrodruhů, jakožto i celý organizační štáb vyrazili do nejvýchodnější obce Česko-Slovenska Nové Sedlice. Někdo volil cestu individuálně a trávil hodiny v autě, někdo využi pohodlí vlaku...


0. den

Dobrá věc se podařila a i přes drobné peripetie s dopravou kol na start jsme odstartovali na čas. Takže 12. ročník závodu 1000miles Adventure byl zahájen v Nové Sedlici v neděli v 15:00. Ale hned od startu to někteří vzali zhurta, možná až příliš...


1. den

První den závodu sužovalo startovní pole velké vedro. Hned po startu závodníci vyráželi do teplot atakujících třicítku, i tradiční brody přes Ondavu a Laborec byly jen symbolickým osvěžením. A i pondělní den pak přichystal pořádnou výheň...


2. den

První dešťové kapky, první setkání s medvědem a i první CP, to přinesl druhý den závodu. 
Kapky byly po pondělní výhni vítaným zpestřením, medvědi už méně. Naštěstí k žádnému bezprostřednímu setkání snad nedošlo...


3. den

S úterním soumrakem, čili na začátku třetího dne dobyli tři Tomášové CP1. Na 551 km dlouhý průjezd Slovenska po severní trase tak potřebovali necelých 55 hodin a po kratičkém odpočinku pokračovali dál, ve středu ráno tak dvanácté Míle valily Českem


4. den

Nakonec dojezdy na CP2 proběhly až ve čtvrtek. Zatímco čelo severní trasy zbrzdil déšť a bahno na východu Moravy, jižani po delší a těžší slovenské etapě bojovali v Česku se silným protivětrem. Navíc obhájce prvenství krátce po přechodu hranic vzdal z průběžně druhého místa.


5. den

Obvykle přicházejí krize třetí den závodu, letos to zdá se byl den pátý. Počasí bylo proměnlivé, někde teplo, ale převahoval chlad, na severu Česka déšť a na jihu vítr. Co ale pátý den provázelo od rána  bylo množství odstoupení, bohužel i zranění...


6. den

Šestý den je jeden z těch dnů, kdy Míle jedou na plné obrátky. Fungují všechna CP, u trasy je většina dobrovolníků, jedou ještě oba štáby FOTO týmů a stále bojuje drtivá většina účastníků. A tak je tomu i letos, ačkoli vedoucí závodníci už odkrajují poslední čtvrtinu závodu... 


7. den

Sedmý den je zlomový. Uzavírá se týden závodu, což je jednak nejrychlejší čas na Mílích vůbec, který od roku 2019 drží Milan Hanyk, a který udrží i letos. Zároveň je to čas, kdy do CP2 doráží největší vlna závodníků, kteří řeší zda pokračovat, nebo ukončit to dobrodružství. Je to ta stejná vlna, která pak v cíli atakuje čas 14 dnů, což je taková magická meta nadprůměrného výkonu...


8. den

Osmý den je ve znamení čekání. Čekáme v cíli na nejrychlejší závodníky letošního ročníku, ale už jistě bude jejich cílový čas začínat osmičkou, tedy přijedou v dnu devátém. Čekáme i kolik lidí pokračuje z CP2 do druhé půlky závodu, už pomalu převažuje počet těch, co končí. A taky čekáme, kdy "vyklidíme" Slovensko, už tam zbývá jen pár bojovníků...


9. den

Během devátého dne to přišlo, do cíle dorazili medailisté na obou trasách. O něco rychlější byla trasa severní, ačkoli parametry obou jsou letos téměř rovnocené. Náročnější a delší je slovenská etapa na Jihu, jih Moravy a Čech to trochu srovná a Český les a Krušné hory na závěr to spravedlivě uzavřou.


10. den

Desátý den v cíli začíná trochu frekventovanejší provoz. Během středy jsme uzavřeli první desítky pořadí na obou trasách a hlavně do cíle dorazily první ženy ze severní i jižní trasy. Na té jižní to bylo dokonce v rekordním čase, kdy Klára Holásková překonala o 20 minut dosud nejrychlejší ženský čas historie.


11. den

Jedenáctý den byl v cíli ve znamení čekání. Dojelo jen pár závodníků - "elita" je už v cíli (či doma, v práci, na dovolené apod.), naopak "hlavní pole" to má do cíle ještě tak dva dny. Ale přesto občas někdo přijede a bavíme se o skvělých časech!


12. den

Další den na trase i v cíli pokračuje. Na jihu se nám pomalu vylidňuje Morava, dokonce CP3 na Šumavě už ukončuje svou činnost, protože pravděpodobnost průjezdu dnes jen u jednoho závodníka. Na severu naopak přes Krkonoše do Jizerek míží silná skupina. V cíli po bouřlivé noci následoval klidný den, který jsme využili k doplnění zásob piva...


13. den

Sobota bývá v cíli nejsilnější den co do počtu dojezdů, letos to ale nevypadá. Po několika nočních příjezdech nebyla vysoká kvantita závodníků, ale o to větší byla kvalita! Dorazil jak první koloběžkář, tak první chodec a to dokonce v rekordním čase.


14. den

V neděli přišel konečně pořádný dojezdový frmol v cíli. Hned od rána začali najíždět mílaři pod oblouk a nežinýrovali se jezdit klidně ve skupinách po třech či čtyřech. Takže výrazně přehoupneme statistiku ve prospěch těch, co už jsou v cíli...


15. den

Pondělí vrátilo do cíle klid. Po nedělní smršti dojezdů jsme dopoledne přivítali jen ty, co zalehli večer na dohled cíle. Zbytek dne jsme očekávali další vlnu mílařů, která k nám směřovala, ale měla to kus cesty. Navíc nastal den, kdy po týdnu dvou týdnech definitivně skončily všechny CP na trase a funguje už jen FINISH 1000 v Třebeni


16. den

Úterní den sliboval konečně větší nával závodníků ze severu, kteří se v pondělí večer přehoupli přes Klínovec. A byť někteří předpokládali, že dorazí ještě v průběhu noci, nám bylo celkem jasné, že to bude spíš až ráno či dopoledne. A bylo. Co ale bylo pro úterý výjimečné (a dokonce historicky výjimečné) je množství koloběžek v cíli 1000 mil během jednoho dne....


17. den

Středa byla žhavá a v cíli poklidná. Zbylí závodníci na trase byli rozeseti na poměrně dlouhém území a dojezdy tak začínají být spíš sporadické. Na středu byly v plánu jen tři. Přichází tak čas čekání, ale zároveň je prostor na dohánění restů a další administrativy. Ale čím je dojezdů méně, tím jsou příběhy za nimi silnější...


18. den

Jakmile se závod pomalu blíží k uzavření třetího týdne, připadáme si v cíli spíš jako rybáři. Sedíme, koukáme do dály a čekáme, jestli se vynoří za obzorem nějaký mílař. Máme tedy trackery, takže je to myšleno obrazně, ale že sedíme a čekáme je fakt.


19. den

Pátek byl opět na dojezdy skoupý, ale něco se přece jen urodilo a do cíle přijeli dva mílaři. Ze severu Michal Kohoutek a z jihu Samuel Žužič. Chvíli to dokonce vypadalo, že se potkají ve Skalné, což je místo, kde se obě trasy střetávají a poslední kilometry vedou společně...


20. den

Sobota nabídla na západě Čech proměnlivé počasí, ale cílový prostor bouřky a větší srážky úspěšně míjely, tudíž hned trojí vyfukování oblouku bylo celkem zbytečné. Ale jistota je jistota. Co do počtu závodníků ve finiši byla sobota celkem skoupá, nabídla tři kousky a tak jsme zvládli i kultrurně/gastronomicko/poznávací návštěvu města Loket. 


21. den

V neděli uplynuly přesně tři týdny od chvíle, kdy se Novou Sedlicí rozezněla siréna a 310 nadšených dobrodruhů se vydalo vstříc nástrahám tras závodu 1000miles Adventure. Úderem třetí, tedy po 21 dnech na trase bylo ještě devět z nich a zdá se, že ještě týden se budou psát příběhy letošních Mílí...


22. den

Pondělí bylo v cíli horko a větrno. Byl to zase jeden z těch parných dnů, kdy se nedá pořádně ani nadechnout a tak jsme sledovali posledních šest teček pohybujících se po mapě trackerů a litovali je, jak v tom počasí tlačí ty nesmysly naordinované Mílema, na které pak týdny a měsíce vzpomínají. Protože právě jejich překonání a tím překonání sebe sama (protože dobrovolně by si nikdo výlet takto nenatrasoval) je to, co se vryje navždy do paměti.


23. den

Tak jestli jsme v pondělí měli pocit, že je v cíli větrno, nebylo to nic proti úterku. Od rána poměrně silný vítr od západu a teplota kolem 25 stupňů. Sice příjemná změna pro tělo, ale oblouk musel zůstat pěkně pod paletou na zemi. Ale z deště samozřejmě nic nebylo. Ač to na radaru vypadalo nadějně, západ Čech zůstal opět vody prost. Ale Šumavu to lehce zasáhlo, soudě dle zpráv od závodníků. Ti nakonec do cíle dorazili během úterka dva...


24. den

Středa přinesla do Třebeně klid. Ráno nás vzbudil silný déšť, který bubnoval na plechovou střechu haly bramborárny a trval až do oběda, což bylo příjemné. Škoda jen, že podle radaru tato radost postihla jen maličké území ČR na severozápadní hranici. V cíli byl dnes klid a žádný dojezd se nekonal. Ale i tak se událo mnoho zajímavých věcí...


25. den

Čtvrtek byl na události zajímavý, staly se hned dvě významné. Jednak v šest hodin ráno z Nové Sedlice skutečně do závodu vystartoval Martin Bulíček a byť se závod schyloval ke konci, on je teprve na začátku. Večer pak naopak do cíle dorazil historicky první a pro letošní ročník jediný chodec jižní trasy Jan Nový...


26. den

Nastal pátek, čtvrtý týden Mílí se nachyluje, v neděli to bude měsíc od startu a nachyluje se i „hlavní proud“ závodu. Pomineme-li dva závodníky, kteří to mají do cíle proklatě daleko, dva nejbližší to mají už proklatě blízko. Chodce Jindru Prchlíka jsme plánovali na sobotu, ale ráno to vypadalo, že by mohl dorazit ještě dnes. Ale to ještě uvidíme. Blíž byl Fero Takács, poslední účastník na jižní trase.


27. den

V sobotu ráno to přišlo. Tedy to, přišla legenda, lépe řečeno osobnost závodu 1000miles, především posledních osmi let. Posuďte sami:
Osm účastí, osmkrát žluté triko. 
2015 + 2016 MTB, 2017 + 2018 Tandem, 2019 + 2020 Kolobežka, 2021 + 2022 Pešky.
A to ještě není vše, protože ty pěší účasti šel po cyklistické trase, čili zdolal skutečně celých 1000 mil!


35. den

Od příchodu dosud posledního finishera letošních Mílí už uplynulo více než osm dnů, ale jak známo, na trase během toho času stále probíhal tuhý boj. Pěšky putuje Jitka Frankeová a na kole opozdilec Martin Bulíček.


36. den

Pondělí, šestatřicátý den závodu a v cíli je vítězka chodecké kategorie na severní trase Jitka Frankeová! Míle si užila naplno a do poslední chvíle. Dokonce o den déle, než plánovala… Jak sama v cíli prohlásila, byla to její nejdelší, nejdražší, ale nejkrásnější dovolená v jejím životě! Třicet šest dnů putování přes Česko-Slovensko, většinu času sama, to přinese tisíce menších či větších zážitků…


37. den

Trvalo to 37 dnů, 2 hodiny a 44 minut od chvíle, kdy zazněla siréna a 310 účastníků vystartovalo z Nové Sedlice, nejvýchodnější obce na Slovensku do chvíle, kdy poslední z nich dorazil do Třebeně na úplném západu Čech. Tedy, není to úplně přesný údaj, ten by byl o den kratší, protože ten poslední vystartoval později, ale jako oficiální trvání letošního ročníku musíme uvádět to.


After
Party

Do cíle se mílaři trousí měsíc a i mezi medailisty je rozdíl v řádu desítek hodin, tudíž klasické vyhlášení vítězů po závodě nedává moc smysl. I proto je tento ceremoniál už tradičně s odstupem od startu a scházíme se vždy kolem poloviny září. A už pár let je to na území Vysočiny, tentokrát (podruhé) v rekreačním středisku Kletečná.