26. DEN - 29. 7. 2022

bouřlivý závěr

Nastal pátek, čtvrtý týden Mílí se nachyluje, v neděli to bude měsíc od startu a nachyluje se i „hlavní proud“ závodu. Pomineme-li dva závodníky, kteří to mají do cíle proklatě daleko, dva nejbližší to mají už proklatě blízko. Chodce Jindru Prchlíka jsme plánovali na sobotu, ale ráno to vypadalo, že by snad mohl dorazit ještě dnes. Ale to ještě uvidíme. Blíž byl (tedy kilometrově ne, ale s ohledem na to, že jel na kole, tak časově ano) Fero Takács, poslední účastník na jižní trase. 

O Ferovi jsme psali včera, kdy jsme zveřejnili jeho „sebevýzvu“ o hubnutí. Hodně o něm mluvili i spolubojovníci, které potkával, už šla i řeč o jeho naražených žebrech atd. Takže jsme se na Fera těšili. Navíc jsme se těšili, až uzavřeme aspoň jednu trasu letošního ročníku. 

Postup závodníků v těchto fázích závodu je už hodně pomalý, takže co na čele byla otázka pár hodin, je nyní otázka celého dne. Takže i ta ranní blízká pozice Fera znamenala příjezd později odpoledne. Ale dle oblohy a kontroly meteoradaru se podobně rychle od západu blížila bouřková fronta, takže se schylovalo na zajímavý souboj. Bohužel tak musel i oblouk v cíli zůstat na zemi, ač jsme do poslední chvíle doufali, že to půjde, ale nakonec přijel do cíle Fero s bouřkou defacto současně. I proto se jeho postup posledních 10 km významně zrychlil, dokonce by aspiroval na nejrychlejší přejezd od Skalné do cíle. Pak to i potvrdil, že když viděl ten hrozivý mrak nad hlavou, fakt se mu nechtělo zmoknout na posledních 10 km.

Do cíle na něj přijela čekat partnerka a syn a i místní osazenstvo bramborárny se sešlo v hojném počtu, přece jen se blíží poslední závodníci a pomalu se loučíme s dvanáctým ročníkem Mílí. Takže bylo veselo!
Fero stihl pár dojezdových fotek venku a už nás hnal déšť se schovat pod střechu. Až tam jsme měli čas si s Ferem připít na jeho úspěch. Byl viditelně šťastný a nadšený. Prý si strašně užíval každou minutu závodu, ač mnohokrát hrozně nadával, že tlačí kolo do nesmyslných kopců, hrozně to bolelo, ale i tak na to nikdy nezapomene. Bylo mu upřímně líto, že to končí. 

Řešil i mnoho technických problémů, jak říká, když to kolo veze jeho váhu z kopce, brzdy dost trpí a tak měnil několikrát destičky. Ušetřil ale za řetěz, neměl ho jak vytahat, protože do kopců stejně většinou tlačil. 

Žebra pořád bolí. Vysvětlil i co se stalo - bylo to hned na začátku závodu, v jednom prudkém sjezdu plném velkých kamenů a skalek se mu to hodně rozjelo a na mokru začalo klouzat. Taková ta situace, když už člověk očima hledá, „kam to položí“. A do toho uprostřed cesty skalka, kterou bylo potřeba objet a to se úplně nepovedlo. Jak tak padal, ještě ke všemu ho zachytil batoh a úplně přetočil, čímž narazil plnou váhou žebry do kamene, což prý nebylo moc příjemné. Ještě v cíli, po třech týdnech má problém se zhluboka nadechnout a při smíchu si musel na ránu tlačit. Ale že by vzdal, ho prý nenapadlo, chtěl závod dokončit za každou cenu…

A jak je to s tou jeho váhou? Špatně! Poté, co napsal ten zmíněný email a dostal se do startovní listiny se zamiloval a nová partnerka prý dobře vaří, takže past! Tudíž 75 kg to bohužel není, ale ještě není všem dnům konec. Fero totiž rozhodně nevylučuje, že se na trať ještě vrátí, zdá se, že je silně nakažen mílařským virem…

Nakonec jsme přečkali v bramborárně bouřku a nafoukli Ferovi i oblouk, aby si mohl udělat zaslouženou fotku s kolem nad hlavou…

V podvečer taky do cíle dorazila vítací delegace Jindry Prchlíka v podobě kamaráda mílaře Zdenka Zezulky a partnerky (mílařské i životní) Mirky Haisové. Mirka je záruka veselí, takže čekání na Jindru nebude nudné. Navíc přivezli výborný koláč, štrůdl, placky a další dobroty. Vrcholem však byl naprosto nemístný dárek se vzkazem: Někdo si hmyzu užije po trase, někdo si červíka křoupne s prstem v atlase. Drobnou odměnou za kreativní psaní, hodnotná lahůdka k PéCé na žvýkání… A co že to je? Balíček sušených moučných červů s příchutí Chilli! Ještě že se reportování blíží ke konci. Težko říct, jak by reporty vypadaly při chroupání červíků, chilli příchuť to asi nezachrání :-)

A jak že to s Jindrou vypadá o pátečním pozdním večeru? Zalehl! Do cíle to má slabých 10 km, ale asi nechce přijít do hluboko v noci v zbídačeném stavu, ale chce si užít krásné ráno pod obloukem, který tedy necháme celou noc připravený. Ona je totiž tři roky stará příhoda, kdy ještě do chalupy ve Skalné Jindra přijel v noci promočený na kost a dost nás překvapilo, když nás probudila nad postelí stojící mokrá dlouhovlasá postava pátrající po místu na spaní. Noční můry o vodnících nás provází dodnes… V noci v dešti zalehl dle trackerů do altánu ještě kus od cíle, tak jsme tehdy šli poklidně spát, jenže zalehl jen na chvíli a následně pokračoval dál…

Na závěr malé statistické okénko (ke čtvrteční 24hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 150 účastníků (69 sever a 81 jih)
Na trase pokračuje: 3 účastníci (3 sever a 0 jih)