37. DEN - 9. 8. 2022

Poslední zhasne

Trvalo to 37 dnů, 2 hodiny a 44 minut od chvíle, kdy zazněla siréna a 310 účastníků vystartovalo z Nové Sedlice, nejvýchodnější obce na Slovensku do chvíle, kdy poslední z nich dorazil do Třebeně na úplném západu Čech. Tedy, není to úplně přesný údaj, ten by byl o den kratší, protože ten poslední vystartoval později, ale jako oficiální trvání letošního ročníku musíme uvádět to.

Ještě celý dnešní den v cíli doznívalo včerejší emotivní setkání s Jitkou Frankeovou. Jen málokdy v životě člověk potká tak strašně energického a pozitivního člověka a všichni, kdo se s ní v bramborárně setkali, toto setkání nemůžou dostat z hlavy. Její smršť zážitků a prožitků byla úžasná a nádherně ilustrovala to, o čem Míle jsou….

Ale zatímco Jitka je už doma, na trase ještě bojoval Martin Bulíček. Jak pak v cíli přiznal, s Jitkou byli v kontaktu a občas si vyměnili SMS, když už si tak na trase zůstali sami. Ale prý i kdyby měl Martin ambici být o ten kousek rychlejší, chtěl Jitce nechat ten den jen pro sebe a tak dojezd až v úterý se stal malinko plánovaným. Ale i tak Martin jel spíš opatrně a nechtěl pokoušet před závodem zlomenou klíční kost, takže neriskoval a i některé sjezdy raději šel, ač by se dali sjíždět apod. Ale jinak tempo Martina bylo velmi dobré a řadilo by ho někde na úroveň 20. místa. Jestli to, že jel s odstupem bylo výhodou nebo nevýhodou, je otázka. On sám jel dvakrát na tandemu a třikrát solo, přičemž ale většinou se potkával s kolegy, nebo jel větší či menší část závodu s někým. Tady jel sám od začátku do konce a věděl, že nikdo kolem něj prostě není! Ale s tím už šel na start, takže to vlastně ani neřešil…

Závod si užíval od začátku do konce. Už několikrát zaznělo, že je to jeden z mílařů - srdcařů a je to pro něj jakýsi životní styl. Dokonce v cíli říkal, že si během cesty spočítal, že na Mílích strávil dohromady 71 nocí. A prý si pamatuje, kde každou z nich spal, kdo byl s ním a dokonce by dal dohromady i jaké bylo počasí. Ale mezeru má u těch 21 nocí, co letos ostatní byli na trase a on ještě doma…

Do cíle ho recipročně přijel očekávat Tomáš Votruba, kterého tady Martin čekal před dvěma týdny a při jehož dojezdu vznikl ten bláznivý nápad ještě startovat. Bylo to symbolické ukončení této mise. Čekat přijela i jeho partnerka, která měla před těmi dvěma týdny být tou, co toho brouka v hlavě zašlápne a neudělala to. Prý jsme to v reportu z toho dne vystihli přesně a bylo jí jasné, že to nemá smysl, protože by pak s ním doma rok do dalších Mílí nevydržela. Už tak to bylo peklo a málem ho odvezla 2. 7. do Prahy na vlak ať na ten start jede a dá už pokoj, byť absolvovat tehdy závod nemohl… Dokonce se ukázalo, že vlastně z její hlavy byl ten trénink na chodeckou disciplínu. Když Martin za ní přišel pár dnů po pádu z koloběžky s tím, že to půjde pěšky, myslela si, že se zbláznil. Trochu v amoku řekla, ať si tedy naloží těžký batoh a jde to do lesa zkusit, když je tak chytrý. A on naložil a šel! A šlo to, nic nebolelo, jen ten batoh pak bez pomoci nesundal z ramen, natož aby třeba vysvlékl tričko…

Každopádně to tedy dopadlo a Martin dorazil na start a úspěšně i do cíle. Sám to považuje za zázrak, který ho ani nenapadlo, že by se mohl stát. A o to víc si to vychutnával a užíval. Čistý čas závodu byl 12 dnů a 12 hodin (bez 16 minut), ale ve výsledcích bude figurovat na posledním místě s časem 37 dnů, 2 hodiny a 44 minut…

A co byl největší zážitek letošních Mílí? Jednoznačně setkání s medvědem. Přesněji řečeno medvědicí s dvěma medvíďaty. Před vesničkou Gápel, kterou Mílaři dobře znají a často tam nocují jel, nebo možná tlačil do takového dlouhé táhlého stoupání a najednou když zvedl hlavu se asi 50 m před ním z roští vyhoupla medvědí máma s potomky. Úplně stejně překvapeně hleděla ona na něj, jako on na ni a oba zůstali stát. Asi každý mílař si představoval, jak se v takové situaci zachová a jen málo si to prožije v reálu a zjistí, že se na to připravit nedá. První reakce byla nedívat se do očí a pomalu se otočit i s kolem. Udělal to a přes rameno sledoval její reakci, která ale žádná nebyla, stála a hleděla dál. Medvíďata vesele pobíhala kolem a sekundy se vlekly. Napadlo ho tedy vyrazit z toho kopce zpět, ale to se mu taky moc nechtělo, když věděl, jak dlouho se „škrábal“ nahoru a navíc nedaleko byl vzrostlý strom přes cestu, takže v případě, že by se rozběhla za ním (což až posléze vyhodnotil jako nesmysl, protože by zřejmě nenechala mladé a neutíkala za ním), stejně by se dostal do pasti. Zkusil tedy dělat hluk, volat kamarády Hynka, Viléma a Jarmilu a zkusit medvědici zastrašit domělou přesilou. A vyšlo to, neúplná rodinka se otočila a vrátila do křoví. Martin jim dal pár minut náskok a nesměle vyrazil dál s mini pepřovým sprejem, kterému by se medvědice asi ze srdce zasmála. Prošel kolem inkriminovaného místa a poměrně velkou rychlostí vyjel zbytek kopce a následný sjezd do Gápelu. Tam vpadl do místního lokálu a celý zchvácený začal líčit svůj zážitek. Místní osazenstvo třímajíc v ruce skleničky s nápoji to nechalo naprosto v klidu a jen koutkem úst utrousili, že o ní ví, že se tady pohybuje a je to naprosto v pohodě a běžná věc… Ale Martin už nepokračoval a nechal se ubytovat, jednak se blížil večer a jednak potřeboval vyprat trenky, tak penzion přišel vhod…. Ne, ač je mu to líto, tak fotit ho samozřejmě ani nenapadlo! Ale jako důkaz poslal svůj záznam ze sporttesteru, který mu zaevidoval rekordní hodnotu srdečního tepu, obrázek přiložen:

Každopádně Martin v cíli ohlásil, že trasa Mílí je čistá, uklizená a nikdo tam nezůstal. Za trest pomohl v cíli sfouknout oblouk, který zde byl bez jednoho dne přesně měsíc a pak se s heslem „poslední zhasne“ vydal domů a my ho budeme následovat hned zítra ráno.

Na závěr malá rekapitulace:

V bramborárně Třebeň se letos vytočilo 800 piv, k tomu vydalo 200 láhvových, což nám dělá v součtu krásných 1000 piv Bernard, které protekly hrdly úspěšných mílařů letošního ročníku.

Na bramboráky se spotřebovalo 180 kg brambor a odhadem se jich usmažilo přes 1000!


Na tom všem se podílela úžasná parta lidí kolem Pepíka Dušáka a jeho party cyklistů-penzistů. Pokud se chcete něco o nich dozvědět, podobné reporty píše Pepík z jejich cyklistických (nejen) cest a pravidelných nedělních výletů na webu www.cyklodusak.cz a najdete tam i tisíce fotek, dokonce i z cíle všech předchozích ročníků, které končily ve Skalné či Třebeni.

Pepíku a všichni ostatní - MOC DĚKUJEME ZA VŠECHNO!

A co teď? Afterparty! 16. - 18. 9. v Kletečné u Humpolce se sejdeme, všechno zhodnotíme a rozdáme finisherská trička. Více info o tomto najdete zde na webu do týdne, bude tam i info o rezervací apod. Pokud někdo z finiherů 500 nebo 1000 mil ještě neobjednal tričko, ať se podívá do emailu (posílali jsme ho minulý týden), nebo ozve pořadatelům, do tisku jdeme každým dnem.

Každopádně děkujeme těm, kdo tyto povídačky měli trpělivost číst a pevně věříme, že se vám to aspoň trochu líbilo.
Třeba zase někdy příště AHOJ! :-)


SMS od závodníků severní trasy

[23] Martin Bulíček (1635.49 km, 18:17:07): Hlásím ze na trase nikdo nezůstal, a cesty jsou uklizene. Takže můžeme zhasnout a zavřít. Dekuju vam za trpělivost a podporu. Jsem šťastný ze jsem si to mohl prožít. P.S. Věřte na zázraky, opravdu se dějí


sms od závodníků jižní trasy

Na trase už není žádný závodník...