16. DEN - 19. 7. 2022

KOLOBĚŽKOVÝ DEN

Zase byla noční bojovka. Až 15 puntíků na mapě trackerů bylo ve vzdálenosti s potenciální dosažitelností cíle a některé z nich se ne a ne zastavit. Ale nešlo to dojet dřív než hluboko po půlnoci, takže zase to bylo nastavování budíků po hodině a sledování boje s terénem a tmou na dálku. A některé trackery se skutečně nezastavily celou noc, ale ten pohyb je prostě výrazně pomalejší, takže z postele nás vyhnal první až kolem šesté. 

A tím prvním úterním finisherem byl Roman Švach. Skutečně jel celou noc, spěchal totiž do práce na důležité jednání, komplikovanější o to, že žije a pracuje až na úplném východě Česka, takže ho čekal odvoz a cesta dlouhá skoro 8 hodin jízdy. Ale nebyl to prý dobrý nápad, asi by bylo lepší byť na dvě hodiny zalehnout a přijet o chloupek méně rozbitý možná ve stejném čase. Kdy spal naposled už si ani moc nepamatoval, poslední dny to bylo sporadické a poslední část trasy dal jen s několika krátkými odpočinky. Do cíle přijel se zajímavým tunningem na svém kole. Při pádu se mu podařilo zlomit řídítka za pravým gripem, ale protože to už nebylo daleko, vyřešil to posunem brzdy a dojel pěkně s úzkými řídítky.

No a pak se k nám blížily koloběžky, dokonce hned čtyři! Je to bláznivá disciplína, ale čím dál oblíbenější. Už jsme o výhodách a nevýhodách diskutovali s vítězným Petrem Michelem a ten hodnotil tuto kategorii jako fyzicky nejnáročnější, ale na cestě byli zarytí koloběžkáři, kteří by asi nesouhlasili. Byl to zajímavý souboj, kluci se prý míjeli celý závod a měli podobné tempo, respektive podobný denní nájezd kilometrů. Někteří volili variantu dlouhé pomalé jízdy a krátkých odpočinků, jiní do toho dupali, ale o to déle odpočívali, ale nakonec se vždycky potkávali na noc na podobných místech a v podstatě těsně vedle sebe spali i poslední noc, tudíž do cíle dojeli během pár hodin. 

Nejdřív dorazila dvojice Petr Smejkal a Pavel Cipra. Petr je koloběžkový pardál a má cosi nadupáno a i proto je vítězem kategorie koloběžka nad 50 let. Míle hodnotil jako náročný, ale krásný podnik. Je to sice nováček na trase, ale dva roky působil jako dobrovolník na CP2, kde především fotil, takže zná Míle z "obou stran". Naopak Pavel je zástupce mladé generace, ale ohledně náročnosti a krásy Mílí se vyjadřoval podobně. Pavel prý nejdřív nasadil pořádné tempo a klukům spíš ujížděl, ale nakonec pochopil, že Míle jsou fakt dlouhý závod a musel k tomu přistoupit trochu s rozvahou...

Za tři hodinky přijel další koloběžkář Tomáš Hájek. Tomáš na koloběžce taky tráví tisíce kilometrů ročně a má rád dlouhé výlety, ale Míle prý byl pořádný očistec. Dokonce během závodu dokázal intenzivně pracovat, kolegové prozradili, že kdykoli ho potkali, měl telefon u ucha. Navrhovali pro něj založit kategorii "telefonující koloběžkář". Prý se možná učil jezdit u Richarda Štěpánka, jak byl při té jízdě jednou rukou šikovný...

Čtvrtý do party byl ostravský Štěpán Kolář. Ten prokaučoval onu poslední noc a pouze taktickou chybou přijel "až" za klukama, byť těsně. Štěpán má na koloběžce taky cosi za sebou, ale Míle byly jeho největší výzva. 

Je to zajímavé, nepamatujeme ročník, kdy by do cíle 1000 mil dojely čtyři koloběžky, natož během jednoho dne. A to už jedna je v cíli a dvě na cestě, takže v tomto ohledu to bude rozhodně rekordní ročník...

A pak už "jen" cyklisti. Dnešek nám trochu zpestřil i fakt, že pár závodníkům se vybil před cílem tracker a neměli jsme tak přesnou informaci o jejich poloze. Jelikož chceme každému dopřát přivítání pod obloukem, museli jsme držet stráž a čekat a vyhlížet. Naštěstí je z cíle vidět přijíždějící mílaře poměrně daleko, naneštěstí je to velká otevřená plocha a teploty se dnes přehouply přes třicítku. Takže jsme seděli v úzkém pruhu stínu, který nám poskytl cílový oblouk a vyhlíželi...

Nejdřív mezi jednou a druhou odpoledne dorazili postupně Jan Mávr, Marek Kiša a Rudolf Hes. Všichni tři nováčci, překvapivě zase všichni spokojení, až nadšení. Ruda byl dokonce druhý, kdo letos dorazil na gravel biku. Poslední kilometry po štěrkové cyklostezce letěl jako vítr, byly to totiž jediné kilometry, na které bylo jeho kolo jak dělané...tedy ono na ně bylo dělané, na rozdíl od zbytku Mílí. A tak to vyhodnotil i Ruda, prý pokud by ještě náhodou někdy chtěl na Míle, rozhodně ne na gravelu. 

Pak dorazila (stále ze severu) trojice Hynek Plevka a Františkové Buchta a Valeš. Kluci zjevu rockové kapely jezdí Míle na pohodu a bylo tomu tak i letos. Prý bylo skvělé počasí a viděli i medvěda na 50 metrů (byť malého, klidně by ho prý v kravatě dovedli do hospody, kdyby nezdrhnul), takže spokojenost. A v cíli všechno završili oslavou narozenin Franty Valeše.

Čest jihu zachraňovali dnes jen dva závodníci, kteří dorazili jen těsně za sebou. Konkrétně to byli David Prudký a Radoslav Synek, kteří přijeli po půl třetí odpoledne.

Na závěr už zbývali jen dva seveřani, konkrétně Lukáš Babovák a Tomáš Pešek. Už jsme si mysleli, že došlo k dalšímu výpadku trackerů, zasekli se totiž jen kousek před cílem a ne a ne se pohnout. Po několika aktualizacích stále nic, až nám situaci objasnila partnerka Tomáše tím, že jí psal zprávu, že kolega má už třetí defekt a snaží se to opravit. Takže jsme si společně mohli uvařit kávu a čekat až kluci dorazí, což se podařilo těsně po páté hodině.

Zdálo se, že by to mohlo být vše. Pořád byli na cestě dva účastníci bez trackerů, ale včera večer byli dle SMS kus za dojezduvšími, takže těžko odhadovat. Pak se ale v cíli objevila manželka jednoho z nich s tím, že by snad mohl dorazit dnes. Z SMS, ve které ženu informoval o tom jak si dával kávičku v Kraslicích jsme vypočítali, že by to mohlo být kolem deváté, tak netrpělivě čekáme. A zároveň doufáme, že by mohla být po dlouhé době noc bez budíku :-)

Na závěr malé statistické okénko (k úterní 19hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 130 účastníků (58 sever a 72 jih)
Na trase pokračuje: 22 účastníků (13 sever a 9 jih)