19. DEN - 22. 7. 2022

MÍLE OPUSTILY SLOVENSKO

Pátek byl na dojezdy skoupý, podařily se jen dva, po jednom ze severu a jihu. Dokonce to chvilku vypadalo, že se závodníci potkají ve Skalné (to je místo, kde se trasy střetávají a posledních pár kilometrů je společných), ale jižan byl nakonec o kousek rychlejší. By jím Samuel Žužič, který stál na startu už podruhé, ale loňskou premiéru za vydařenou nepovažuje. Rozdíl byl hlavně v technice, první pokus naivně zkoušel na 26“ kole s čelisťovými brzdami a to je panečku na dnešní dobu pořádné retro. Ne že by to nešlo, konec konců jednoho takového finishera už jsme tu měli a čas zajel fantastický, ale pro Míle to prostě není náčiní nejideálnější. Problém nastal ve chvíli, kdy jeho brzdy přestaly fungovat a Sam se rozhodl použít k brždění nohy, nic jiného mu ani nezbývalo. A to se moc nelíbilo tříslům, které pak začaly pekelně bolet, a tak se ze závodu stal boj aspoň o bílé triko. Ještě dojel do CP v Jevišovce a odtud dva dny pod prášky bojoval s „náhradní Covid trasou“ do Františkova. Letos to ale byla jiná pohádka. Právě v tom bílém dresu jel na novém kole a je to prý nesrovnatelné. Jelo se mu dobře a v cíli byl ochoten klidně pokračovat dál. Pojmul závod pohodově, proto taky čas blížící se devatenácti dnům, ale o to tady nejde. Takže v cíli panovala z jeho strany spokojenost…

Zhruba hodinku nakonec ztrácel seveřan Michal Kohoutek. Ten stál na startu poprvé, ale asi ne naposled. Michal byl rovněž spokojený, ale on se jevil jako spokojený člověk obecně. Na kole jezdí a čundruje rád, takže v tomto smyslu ho Míle nerozhodily. Nic ho nebolelo, jako jeden z mála si nestěžoval na otlačený zadek, byť používá ultralehké carbonové sedlo, respektive spíš takovou šlupku sedlo připomínající… Každopádně patřil Michal k nejnaloženějším lidem, co do cíle dojeli, kolo měl brašnami doslova ověšené a prý, kromě náhradních brýlí, které ale vezl především proto, že potřebuje dioptrie a při ztrátě či poškození jedněch by to pro něj bylo fatální, použil všechno. Paradoxně ty brýle byly ale ve hře jeho nekrizovějšího momentu závodu. V jednom sjezdu si na poslední chvíli všiml větve nad cestou a ta ho švihla přesně přes oko. V tu chvíli zrovna ty brýle neměl (otázkou je zda bohužel, nebo naštěstí). Okamžitě ucítil, jak mu po tváři teče krev a dost se v první moment o oko bál, ale ukázalo se, že je „jen“ rozražené obočí a po osušení krve a zastavení krvácení zjistil, že vidí. Ale samozřejmě okamžitě otok a následně obrovská modřina. Vyhledal tedy penzion, celou noc ledoval a čekal, zda bude schopen pokračovat. Naštěstí jediným pozůstatkem v cíli byl ustupující monokl, takže při návratu domů možná bude úplně bez následků. Ještě by to vypadalo, že tady ty účastníky bijeme, ale oni se přitom bídačí sami :-)

No a to bylo pro pátek vše. Odpoledne jsme v bramborárně měli milou návštěvu v podobě pana starosty Chebu, které recipročně pozval Pepík Dušák, aby mu poděkoval za pondělní exkurzy do Špalíčku. Pan starosta je sám vášnivý sportovec jak prozradil, snaží se každý den si najít aspoň chvilku na nějaký pohyb. Na kole prý umí i dvousetkilometrové výlety, ale přesto jsou Míle pro něj nepředstavitelné a každý účastník má u něj obdiv už jen za to, že najde odvahu se postavit na start…

Ale jedna událost hodna zápisu se přece jen stala - pro letošní ročník jsme po devatenácti dnech od startu opustili Slovensko. Chodkyně Jitka Frankeová má za sebou první čtvrtinu závodu a už se pohybuje po Moravě. Tak přejeme hodně štěstí při dalším šlapání směr CP2.

Na závěr malé statistické okénko (k pátečním 15hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 136 účastníků (64 sever a 74 jih)
Na trase pokračuje: 14 účastníků (7 sever a 7 jih)