27. DEN - 30. 7. 2022

LEGENDA V CÍLI

V sobotu ráno to přišlo. Tedy to, přišla legenda, lépe řečeno osobnost závodu 1000miles, především posledních osmi let. Posuďte sami:

Osm účastí, osmkrát žluté triko.
2015 + 2016 MTB
2017 + 2018 Tandem
2019 + 2020 Kolobežka
2021 + 2022 Pešky

A to ještě není vše, protože ty pěší účasti šel po cyklistické trase, čili zdolal skutečně celých 1000 mil!

Ano, řeč je o Jindrovi Prchlíkovi. Další z mílařů tělem i duší, který se jen tak nevzdává a neustále posouvá hranice možného a svým výkonem si vysloužil tzv. duhové triko pro finishery ve všech disciplínách v obou směrech. Toto triko zatím má ve skříni od roku 2020 jen Richard Štěpánek, Jindra ale má navíc ještě dvě účasti na tandemu s Mirkou Haisovou. Toto se bude jen velmi těžko překonávat….

A co jeho letošní putování? Ano, samozřejmě opět chtěl jít skutečných 1000 mil, takže vyrazil po „cyklistické trase“. Proto to trvalo o něco déle, než ostatním chodcům, byť jeho denní průměr byl přes 60 km a byl by tak po Milanu Hauerovi na druhém místě, pokud by šel po bodech a udržel stejné tempo. Nemluvě o převýšení, které má celková trasa nepoměrně větší…

Loni šel Jindra s partnerkou Mirkou a do cíle dorazili po 34 dnech. Mirka pak po tom výkonu až na Afterparty v září byla schopna obout normální boty, tak měla zničené nohy. Takže letos si tuto kratochvíli nechala ujít. Jindra tak vyrazil sám a šel zhruba o týden rychleji. A jestli to bylo lepší sám nebo ve dvou? Prý rozhodně ve dvou, samota trvající měsíc časem omrzí a parťák chybí. Tedy, ne že by byl celou dobu sám, Jindra nemá problém navazovat kontakty s lidmi a tak samotou netrpěl. Samozřejmě i on posbíral nespočet zážitků. Bolely ho nohy, měl puchýře, dokonce doslova svlékl z kůže malíček, který byl v podstatě jednolitým puchýřem. Spal, kde se dalo, jedl, co sehnal, rozhodně neřešil žádné penziony a rozhodně neodmítal žádnou pomoc, co mu kdo nabídl. A že těch nabídek bylo! Takže není divu, že byl v cíli hodně dojatý. A to těch posledních 9 km, které si nechal na ráno prý polykal slzy. Převládá radost z dobře odvedené práce a samozřejmě i trochu smutek, že to končí….

A jak to dopadlo s jeho poslední nocí? Skutečně zalehl necelých 10 km před cílem. Byl unavený, pak i těch 10 km je pořádná porce. Jelikož chodil denně kolem 50 - 60 km, je to v podstatě 20 % jeho denní kilometráže a to je hodně. A když řešil, co tedy bude dělat, najednou se před ním objevil až neuvěřitelný přístřešek v místě, kde by ho vůbec nečekal. Nabyl dojmu, že mu ho tam někdo postavil schválně do cesty. A ono to tak v podstatě bylo. Jakmile si začal rozbalovat věci, přijel někdo autem. Prvně si pomyslel, že ho asi vyhodí a tak že bude pokračovat, ale bylo to naopak. Sice dotyčný hovořil jen cizími jazyky, ale nakonec „přinutil“ Jindru, aby šel s ním, že je to jen kousíček. Nakonec se z toho vyklubal za rohem velký statek, který provozuje náboženské sdružení Dvanáct kmenů. Naštěstí se tam našel někdo, kdo mluvil česky a Jindrovi vysvětlil, že skutečně ten přístřešek je tam vybudovaný pro všechny, kdo jdou kolem a potřebují odpočinout a oni se snaží takového člověka pohostit a poskytnout mu přístřeší. A to se stalo i Jindrovi. Rozhodně nešlo o náboženskou agitaci. Ono toto sdružení má další objekt hned vedle chalupy ve Skalné, kde byl původní cíl závodu a několikrát přišli na přátelskou návštěvu a přinesli vlastní chleba a další produkty pro závodníky. Jejich cílem je totiž žít v symbióze s přírodou a zároveň být maximálně soběstační, proto sami pěstují a chovají a pečou….
Každopádně Jindra to bral jako symbolické zakončení cesty a zhmotnění těch všech neuvěřitelných náhod a množství úžasných setkání. V podstatě na dohled cíle se ve chvíli, kdy si toto všechno rekapituloval v hlavě zjeví před ním takové místo, kde se najedl, vyspal, pohovořil a ráno mohl pokračovat do cíle zase plný energie, ač tělo už pomalu začalo cítit konec a bolest se probouzela…

Takže zase jeden super zajímavý příběh, i když skoro na závěr letošního ročníku. Ještě máme dva závodníky na trase, ale ti v cíli nebudou jistě dřív, než za týden, takže v Třebeni nás čeká úklid v neděli přesun domů. Jak už bylo zmíněno v předchozích reportech, symbolicky to vychází na posledního července, na start jsme totiž vyjížděli prvního!

Ale pokud Jitka a Martin dorazí, určitě v Třebeni bude vše připraveno na plnohodnotné vítání, protože, jak známo, na Mílích jsou sice někteří první, ale všichni jsou vítězové!

Na závěr malé statistické okénko (ke čtvrteční 24hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 151 účastníků (70 sever a 81 jih)
Na trase pokračuje: 2 účastníci (2 sever a 0 jih)