23. DEN - 26. 7. 2022

CÍL BEZ OBLOUKU

Tak jestli jsme v pondělí měli pocit, že je v cíli větrno, nebylo to nic proti úterku. Od rána poměrně silný vítr od západu a teplota kolem 25 stupňů. Sice příjemná změna pro tělo, ale oblouk musel zůstat pěkně pod paletou na zemi. Ale z deště samozřejmě nic nebylo. Ač to na radaru vypadalo nadějně, západ Čech zůstal opět vody prost. Ale Šumavu to lehce zasáhlo, soudě dle zpráv od závodníků…

Do cíle to měl v úterý nejblíž Radek Hrubý a taky že dorazil do Třebeně krátce po třetí hodině, jen 17 minut za hranicí 23 dnů. Radek byl další z řady nováčků a akci prohlásil za masakr. Jel to jako pohodovou cestu, neměl ambice závodit, ale i tak čekal, že výsledný čas bude o několik dnů rychlejší. Během závodu si ale prožil mnoho krizí, největší ještě na Slovensku, kdy po jednom náročném dnu plném kopců v nevlídném počasí přijel do města a měl jen malinko k napsání SMS, že končí. Byl vyčerpaný, hladový, žíznivý. Ale před jejím napsáním skočil do obchodu, najedl se, napil a do toho vysvitlo sluníčko, takže se rozhodl, že to ještě zkusí. Pak už prý tak hluboko nebyl, ale občas ho myšlenka „proč to dělá“ krátce v hlavně navštívila… Nicméně v cíli byl samozřejmě spokojený a kromě několika piv se hned pídil po bramborácích, aby během jejich konzumace chrlil zážitky. A chrlil by ještě dlouho, kdyby pro něj nepřijel bratranec. Ono těch zážitků je totiž strašně moc a jak už bylo zmíněno dříve, je jich víc, čím delší je putování závodem… Stále se opakuje dobrota lidí, kteří nezištně poskytnou ubytování, stravu, nebo jen třeba vodu a kus ovoce. Ale všechno toto nejen pomůže zahnat hlad, žízeň, ale i povzbudí ducha. A i kvůli těmto lidem prý Markovi bylo hloupé vzdát, pak už to chtěl dobojovat za každou cenu. Takže když bylo nejhůř, prostě udělal jeden den pauzu, nechal tělo zregenerovat a pak pokračoval…

Radek jel většinu trasy s ukrajinským účastníkem Vitaliyem Ostrouchovem. Potkali se vlastně už první večer a táhli to spolu až skoro do cíle. Vitaliy ale měl velké problémy s brzdami a musel na Šumavě vyhledat servis a tak Radek jel napřed s tím, že ho kamarád případně dojede, ale do cíle už to bylo poměrně blízko. 

Vitaliy nakonec musel čekat na servis v podstatě celý den a posunout se vlakem z Nýrska do Klatov. Ale prý mu tam úžasně pomohla slečna v místním cykloservisu, před kterým čekal na otevíračku. Míle znala a tak věděla, jak je situace vážná! Sundala rozpracované kolo ze stojanu a za půl hodiny bylo hotovo. A co bylo za problém? Nejdřív vytekla kapalina z přední brzdy, což byla komplikace, ale dá se s tím chvíli jet. Nicméně sjezd z Pancíře je natolik dlouhý a náročný, že naložené kolo s Vitaliyem prostě na jednu brzdu bylo příliš a kotouč se tak moc zahřál, že se roztavila hliníková mezivrstva v kotouči, která paradoxně má sloužit jako „chlazení“ a odvádět přebytečné teplo. Takže kotouč i destičky byli doslova potečené hliníkovou hmotou (viděli jsme fotky a je to fakt pravda, dokonce i servisu si to nechali na památku). Naštěstí nedošlo k žádné další škodě ani na jezdci, který kolo poslal do protisvahu, ani na kole, kde stačilo vyměnit kotouč a destičky.

A tak se Vitaliy vydal stíhat Radka a cíl. Ztráta po servisu byla v podstatě celý den a do cíle dojel cca 8 hodin po Radkovi. Poslední dva dny jezdil víc do noci a jelikož už to chtěl mít za sebou, jel i poslední etapu 140 km na jeden zátah a do cíle přijel krátce před půlnocí… 
Jelikož se s večerem uklidnil i vítr, mohli jsme Vitaliye uvítat pod nafouknutým obloukem a rovnou ho čekat s pivem, které si objednal v poslední povinné SMS z trasy. Vitaliy se narodil a vyrůstal na Ukrajině, ale už nějakých 25 let žije v Česku, což je větší polovina jeho života. Sám prohlašuje, že se cítí víc Čechem než Ukrajincem, jen ještě nedotáhl administrativu a nemá české občanství. Vlastně ho k tomu nic „nenutí“ a nijak ho to neomezuje a je líný udělat patřičné zkoušky na úřadě.

V cíli měl nějaké výhrady k trase, prý ho brali čerti, když tahal kolo do nesmyslného kopce a věděl, že souběžně vede hezká cyklostezka. Ale uznal, že o tom je to dobrodružství a sebepřekonání, ale taky že sám by si takový výlet nikdy nenaplánoval. A to jezdí dlouhé výlety podobného charakteru rád. Na kole začal jezdit před mnoha lety jako rehabilitaci po ošklivé zlomenině nohy a hned ho to chytlo natolik, že třetí výlet už byl dlouhý 100 km. A, ač to bylo náročné, že by Míle vzdal ho ani jednou nenapadlo, chtěl to dojet za každou cenu.

A tak máme za sebou úterní dění v cílovém prostoru. Vzhledem k odstupu dalších účastníků je celkem jasné, že ve středu do Třebeně nikdo nedorazí. Nejblíž to nyní má první a jediný chodec z jihu Jan Nový. Toho ale čekáme nejdřív ve čtvrtek navečer.

V úterý zároveň do poloviny závodu ve Františkově dorazila Jitka Frankeová, která Slovensko prošla v poměrně pomalém tempu 20 - 30 km za den. Prý jí nevycházely plánované etapy, špatně volila terén, špatně plánovala místa na spaní a tak se to celé hodně natáhlo. Ale má ještě volno, může si dovolit jít až do 8. 8., takže chce pokračovat dál, zkusí dřív vstávat a třeba to do cíle vyjde…

A otázkou zůstává, jestli to bude pro letošek vše, nebo dojde na trase ještě k nějakému překvapení???

Na závěr malé statistické okénko (k úterní 24hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 148 účastníků (69 sever a 79 jih)
Na trase pokračuje: 4 účastníků (2 sever a 2 jih)