-1. DEN - 2. 7. 2022
cesta na start
Proces prezentace závodníků na startu je zároveň velkou společenskou událostí v životě každého mílaře. I proto mnoho z nich vyráží na start s předstihem. Dochází zde totiž k velkým setkáním po roce odloučení obyčejným životem. Všichni si mají co říct, na co vzpomínat a tak vzpomínají dlouho do noci ve společnosti sklenice piva. Ale taky přijíždí řada nováčků a ti se dají snadno identifikovat svým lehce vystrašeným pohledem do skupinek rozjařených mazáků....
My jsme zaparkovali před obecním úřadem v Nové Sedlici přesně 24 hodin před startem, tedy v sobotu ve tři odpoledne. Už zde byla možná desítka nedočkavců, mnozí už několik hodin, dva dokonce už více než den. Ono totiž sehnat vlak, ideálně i pro přepravu s kolem, není do takovývh končin lehký úkol a tak některým nezbylo, než jet už ve čtvrtek večer. Mnoho účastníků jsme také potkávali cestou ke startu od města Humenné, volili totiž přesun posledních asi 70 km kolmo, což je na zahřátí idální forma...
Po setkání s panem starostou jsme se pomalu pustili do prezence závodníků do závodu, čehož během večera využila asi šedesátka z nich. Je to jednoduchý proces, kde nafasují kromě zásadního startovního čísla například rolničky, kartičku s pokyny pro odesílání povinných SMS a další propriety. Ale taky si je vyfotíme a postavíme je na váhu aby věděli, jak moc si jich vážíme!
Zodpovědnější po osmé večer začali obsazovat sál místního kuturního domu a uléhali ke spánku, většina ovšem obsadila místní restauraci a rozhodla se ještě doplnit před startem tekutiny.
Už je pěknou tradicí, že i když nestojí na startu závodu, přijede do Nové Sedlice z nedalekého Humenného několikanásobný mílař a boxerský šampion Fero Kasanič, vytáhne kotlík, propriety, založí oheň a vyrobí během pár hodin fantastický guláš! Takže závěr večera byl stylově kolem ohně, chyběla jen kytara....
Ta ale nechyběla ve vlaku, který mezitím vyrážel z Prahy. Toho se rozhodlo využít asi třetina závodníků. Je to logisticky náročná operace, ale nakonec jsme využili služeb společnosti VlakFest, která se na tyto specifické přepravy specializuje a dokonce pořádá ve vlacích festivaly a další akce, takže věříme, že vše dopadne dobře. Ve vlaku byla rovněž možnost doplnit tekutiny, bylo k dispozici několik sudů piva i malinovky a kromě promítání mílařských filmů i hudební nástroje. Jak to všechno dopadlo ale budeme vědět až kolem nedělního poledne, kdy by osazenstvo vlaku mělo dorazit do Sedlice.
Letos máme i prvního rekordmana. Jestli loni první závodník odstoupil asi 15 km po startu, letos to bylo dokonce 15 km před startem. Na cestě byl totiž první holandský účastník Mílí, dokonce na koloběžce a nebylo to žádné "ořezávátko" v koloběžkovém světě. Ale když jel od vlaku přes kopce Polonin na start a poslouchal vyprávění zkušenějších účastníků předchozích let, náhle se otočil s tím, že není ideálně připraven a nemá dobrou techniku pro tak náročný závod a vydal se zpět na vlak. Večer pak napsal email s omlouvou a vysvětlením, že asi opravdu přecenil své schopnosti a když viděl "o co na Mílích jde" pochopil, že asi bude muset přehodnotit situaci a zkusí štěstí někdy příště už lépe připraven. Přece jen v Holansku se na tento Česko-Slovenský masakr připravuje hůř.... Od toho vlaku s ním jel Petr Michel, který také letos zkouší premiérově pokořit Míle na koloběžce, takže máme trochu podezření, že v rámci eliminace soupeřů mu nakukal nějaké nepravdy o Mílích (jako že jsou tam kopce a špatný terén) a Holanďana se tak prostě zbavil. V Sedlici totiž chodil a mlsně pokukoval kdo se zde objeví s koloběžkou chtíc ho pozvat na kus řeči....
A jak je to s tou identifikací nováčků? Po Sedlici postávají hloučky mazáků, kteří chrlí historky, smějí se na celé kolo. Do toho přicházejí nebo přijíždějí neznámé tváře, ve kterých je vidět trocha nejistoty smíchaná se strachem a napětím a nesměle pozdraví, rozhlíží se a je vidět nad jejich hlavami taková ta komiksová bublina říkající: "tak toto jsou ty Míle, o tomto jsem léta snil....". Ale netrvá to dlouho a stejné, původně nesmělé tváře jsou součástí těch hloučků a hltají ony historky a smějí se s mazáky...
Podobně to bylo i v případě jedné chodkyně. Onen hlouček stál před kulturáčkem, náhle přijel linkový autobus, zastavil, otevřel dveře a vystoupila dívka. Oblečená jako by si byla zaběhat - lehká bundička, velká ledvinka a na zádech malý sportovní vak. Vystoupila, stála, rozhlédla se... Do očí jí vyhrkly slzy - strach, ale zároveň jakési dojetí. Začala se smát a my hned pochopili - je tady další do party, vítej...