22. DEN - 25. 7. 2022

HRÁTKY S VĚTREM

Pondělí bylo v cíli horko a větrno. Byl to zase jeden z těch parných dnů, kdy se nedá pořádně ani nadechnout a tak jsme sledovali posledních šest teček pohybujících se po mapě trackerů a litovali je, jak v tom počasí tlačí ty nesmysly naordinované Mílema, na které pak týdny a měsíce vzpomínají. Protože právě jejich překonání a tím překonání sebe sama (protože dobrovolně by si nikdo výlet takto nenatrasoval) je to, co se vryje navždy do paměti.

Dnes zároveň v Třebeni foukal dost silný vítr a pohrával si s cílovým obloukem. O to víc jsme tlačili tečku na mapě, která byla cíli nejblíž, aby už dorazila a my mohli oblouk sfouknout, než některý šev nevydrží a bude s obloukem amen. Podobně jako loni. 

Dnes do cíle dorazil jediný a osamocený závodník Ivo Pohořelský. Ivoš rozhodně není žádný zajíc. A to jak v životě, tak na Mílích. První slova pod obloukem byla: „o toto jsem usiloval šest let a teď je to tady!“ a následoval krásný moment dojetí. Přesně o tom jsou Míle. Dokázat si, že na to mám a mít z toho dobrý pocit. A není to klišé, že čím víc dnů na trase člověk tráví, tím víc zážitků posbírá a o to může být intenzivnější ten celkový pocit…
Jak bylo řečeno, Ivo se pokoušel o Míle opakovaně. První rok byl, jak sám řekl, naivní a netušil, do čeho jde. Nakonec ho kombinace technických a zdravotních problémů nepustila dál a skončil poměrně záhy. Aspoň malý úspěch zaznamenal až loni kdy dojel do půlky. Ale dva dny před tím spadl a měl několik odřenin, kterým nevěnoval vetší pozornost, očistil je a jel dál. V noci přišla horečka a tak se přemlouval, aby dojel aspoň do půlky, odkud ho syn vezl rovnou do nemocnice. Na lokti, kde si neviděl a tak neočistil ránu dobře byl velmi silný zánět plný hnisu a bylo z toho šestitýdenní léčení a antibiotika. Letos ale prý od startu cítil, že to vyjde a nic jiného si nepřipouštěl….
Během závodu spal výhradně venku, na to je zvyklý, po horách se pohybuje už desítky let a tak toho nic nemůže vykolejit, spíš naopak. A s cyklistikou má taky bohaté zkušenosti a najeto má během roku hodně kilometrů, byť mnohem víc na tandemovém kole. Jezdí totiž se dvěmi nevidomými spolujezdkyněmi a objíždějí mimo jiné i Vrchařské koruny. Letos už mají tři a hned po Mílích budou pokračovat.

A co další účast na Mílích? Je to prý droga. Člověk hrozně trpí, ale chce to znova. Takže byť si několikrát během závodu slíbil že ne, spíš si teď myslí, že ano….

A tak jsem pokecali a dali si pár piv. Samozřejmě hned po tom, jakmile jsme ještě za vydatného větru oblouk sfoukli, vítr ustal a panuje u bramborárny klidná noc a absolutní bezvětří. Jen komáři vytrvale bzučí kolem hlav a v dálce je slyšet občasné zahřmění. Tak uvidíme, jestli nám noc přinese nějakou vláhu…

PS: napsal nám SMS Martin Bulíček, tak stay tuned! :-)

Na závěr malé statistické okénko (k pondělní 20hod):

Závod vzdalo: 61 účastníků (30 jih a 31 sever)
500 mil dokončilo: 97 účastníků (54 sever a 43 jih)
1000mil dokončilo: 146 účastníků (69 sever a 77 jih)
Na trase pokračuje: 6 účastníků (2 sever a 4 jih)