18. DEN - 22. 7. 2021

DEN 18 - míle na koštěti

Už to slábne, na trase je jen málo závodníků, ale o to větší pohoda vládne v cíli po jejich dojezdu. Je to dáno tím, že tito závodníci nasbírají více než dvojnásobek zážitků z putování Mílema, mají na to více než dvakrát tolik času. Osmnáctý den závodu do cíle dorazilo jen deset závodníků a to dokonce jen ve dvou vlnách, ale i tak bylo veselo…

Z deseti dojezdů bylo hned osm jižanů. Čest severní trase drželi dva Fandové Valeš a Buchta. Celý závod se míjeli a poslední dny už dorazili společně. Oba mají zkušenost s průjezdem pod obloukem na tisící mílích a tak mohli srovnávat. . A opět stejná písnička, byla to těžká šichta a o to lepší pocit je z dosaženého cíle. V cíli čekali kamarádi a rodiny a vládla tam příjemná atmosféra s výběrovým rumem a šampaňským….

Pak už následovali jen jižani, nejdřív dorazil valašský závodník Jaromír Maliňák. Na toho čekali v cíli synové a snažili jsme se je přesvědčit, že by bylo hezké následovat otce, ale uvidíme s jakým úspěchem. Jarda byl nováčkem na trase a v cíli byl spokojený s průběhem závodu. Zajímavostí je, že před cílem prý navštívil drogerii, koupil si deodorant a celý ho na sebe vystříkal. Jelikož byl jeho vlastní pach už protivný i jemu, nechtěl připustit, aby ho takto objímala rodina a tak se to snažil zamaskovat. Těžko říct, jak to zabralo, drželi jsme se v dostatečné vzdálenosti…

Krátce za Jardou dorazila dvojice Miloš Lunáček a Tomáš Hrábek. Miloš už je relativně zkušený Mílař a byl to jeho třetí start, ovšem první cíl 1000 mil. První skončil nevalně a na Slovensku dokonce zaměstnal horskou službu, kdy si po celkem nevinném pádu rozsekl koleno a jet s kostí ven nebylo rozumné, vyřešilo to až 28 stehů v nemocnici. Mimochodem, na časté dotazy na nutnost pojištění na Míle - tento zákrok po nešťastném pádu na kámen stál 21.000 Kč, naštěstí jen pojišťovnu! Další ročník Miloš proměnil v bílé a letos konečně ve žluté tričko. Jeho parťák Tomáš, se kterým jeli více méně celou dobu, byl novicem a prošel si mnoha krizemi na trase, ale všechny překonal a slavil zasloužený úspěch!

Po dalších deseti minutách přijel Tomáš Gothard. Míle jel potřetí a znova úspěšně! Tomáš je veskrze pozitivní a optimistický člověk, ale v cíli chvíli vstřebával zážitky z letošního ročníku, což završil prohlášením: „ani nevím, jestli toto mám ještě zapotřebí“. Bylo to prý extremně těžké, rozhodně nejtěžší z jeho účastí. Letos se i několikrát opravdu bál hlavně v bouřkách, které ho párkrát zastihly na trase. Během závodu si stihl odskočit i na svatbu, nebylo to plánované. Byl pozvaný, ale přihlášení na Míle bylo dřív a tak s díky odmítl. Jenže se to tak vyvinulo, že v den svatby projížděl jen 23 km od jejího místa a tak sjel z trasy, strávil tam asi tři hodiny a pak se zase vrátil na trasu. A na svatbě zanechal hlubokou stopu, syn mu ještě po několika hodinách psal zprávu: táto, jsi už dlouho pryč, ale pořád tě tady cítíme! :-)

Mimochodem, není to jediná účast na svatbě. Další závodník na startu Vojta Jaroš se chtěl přihlásit na Míle, loni dělal dobrovolníka a na Afterparty přišel smutný s tím, že neteř má v termínu Mílí svatbu a jestli by prý šlo, že by na sobotu přerušil závod, přejel na svatbu a v neděli se vrátil na trasu a pokračoval. Ta svatba je prý u Znojma. V tu dobu ještě nebyla známá nová jižní varianta závodu, takže jsme Vojtu nechali v napětí a po jejím ohlášení přišel celý šťastný, že to přesně zapadá a jede tedy rozhodně jih, což řeší jeho problém. A dokonce to vyšlo tak skvěle, že opravdu projížděl v termínu svatby daným územím a sjel z trasy jen pár stovek metrů, převlékl se do gala a strávil sobotu na svatbě. V neděli se převlékl zpět do špinavého a pokračoval dál. Bohužel závod musel vzdát ze zdravotních důvodů v poslední čtvrtině, takže tento příběh do cíle nepřiveze…

A pak jsme zase čekali, jak se bude vyvíjet noc. Na trase totiž byli tři mušketýři, jak kolegové přejmenovali trojici závodníků a slovenskou závodnici Tatianu Kaliskou. Bratři Matěj a Kryštof Činčerovi jeli společně od startu, postupně se spojili s Ondrou Mašátem, který prý měl větší ambice a chtěl klukům ujet, aby ho po čase našli trochu „zlomeného“ a vzali ho pod svá křídla. Postupně se připojila Tatiana a vznikla z toho dobrá parta, která se skvěle doplňovala. Ten uměl to a ten zas tohle a všichni dohromady zvládli vše. Každopádně ještě v deset večer dorazili na dohled cíle do Kraslic a čekali jsme, zda budou pokračovat. Dle trackerů nejdřív zakotvili u pizzerie a když se po hodině pohnuli, bylo to jen k nedalekému penzionu, takže my mohli zalézt do spacáků.

Nakonec dorazili do cíle během dopoledne, chtěli si to prý užít za denního světla  věděli, že už není s kým závodit. Byli šťastní, všichni viděli cíl poprvé, byť Tatiana na druhý pokus. A že zvládli vše dokazuje to, že Matěj v Křečanech po umytí kola odhalil co mu v něm už delší dobu tak nepříjemně křupe - měl prasklý rám a to tak, že úplně! Ale nevzdal to, dali hlavy dohromady, od křečanského anděla Martinky vyptali smeták, vzali „americkou“ pásku a vyrobili efektní a efektivní dlahu, která udržela rám až do cíle. A pro jistotu zbytek smetáku přibrali taky, kdyby bylo potřeba dalšího vyztužení. Matěj tak dojel míle na koštěti - že by nová kategorie?

A to je pro osmnáctý den všechno a ten devatenáctý nebude v tomto ohledu lepší. Čekáme poslední cyklisty z jižní trasy a snad i prvního chodce letošního ročníku, tak uvidíme!