21. DEN - 22. 7. 2017
Den hrdinů
Největší dosavadní hrdina F1000 se blíží a oblouk schlíplý na zemi!
Dnes byl línější den, žádný Mílař nepřenocovával a žádný během dne neměl přijet. Jediný, u koho to možná hrozilo, byl chodec a srdcař jednoruký Ríša Štěpánek. Měl to ale od včera večera 100 km, takže odhad je až pozdě v noci, pokud vůbec. Odpoledne beru kolo a jedu směr Kraslice a chci dál na Přebuz. Tam někde bych ho mohl případně potkat. Z Kraslic radši Ríšovi volám. Hlásí se mi k mému velkému překvapení z Rotavy. Je to pár kilometrů jižněji na úrovni Kraslic. To není možný, že už je tady. Sjíždím na jeho trasu a doháním ho. Ríša vypadá jako by zrovna vyšel na nedělní, vlastně sobotní výlet. Svižně si vykračuje, jen si pískat! Žádná únava na něm není znát. Jiskry v očích, žádný problém ho nepotkal, žádná bolest kloubů, žádné puchýře, nic, prostě celých 20 dnů šlo všechno hladce. Před dvěma lety stěží došel 500 mil. Teď se blíží jen tak jako mimochodem do tisícovky. Skáču z kola, beru foťák a dělám pár snímku. Předjedu a zas. A zas. Po tolika dnech samoty už ho asi prudí společnost někoho jiného nebo možná konkrétně moje, a tak odbočuje na užší cestu. Ale já s ním. Pak odbočuje ještě na horší cestu. Ale já s foťákem pořád s ním. Už mu asi fakt lezu na nervy, protože najednou sešel úplně z cesty a začal se prodírat hodně špatně propustným terénem. Šel dost odhodlaně, ale podle toho jak se rozhlížel, si nebyl úplně jistý, kam dojde. Když zjistil, že do toho s kolem nejdu, pokračoval hlouběji a hlouběji do hustého lesa. Nevím, jestli se vrátil, když jsem zmizel. Já už ale spěchal zpátky do Skalné.
Cestou zpět mi volá Pepík z chaloupky, že je průser, ventilátor od oblouku je spálený a oblouk schlíple leží. Zkoušel zásuvky, jističe, prodlužky, všechno je dobrý. Jen ventilátor nejde. Tak to nám scházelo! Největší hrdina F1000 se blíží a oblouk je na zemi. Pepík rozjíždí kolotoč – OBI Cheb, všichni jeho známí, zkouší možný – nemožný. Ale nikde nic. Při návrtu jedu na kole rovnou do hospody, tam člověk sežene všechno. Hospodský žhaví telefon – 1. hasič nezvedá, 2. hasič nezvedá, 3. hasič nezvedá, 4. hasič nezvedá. Ještě že nehoří! 5. hasič konečně zvedl, ale potvrzuje, že už u něj Pepík byl osobně a že nic nemá. Jediná možnost je zapojit vysávač opačně. Pak hospodský navrhuje odfukovač listí, co má doma. Jdem k němu a vezu monstrum do cíle. Mezitím se Pepík potýká s obloukem. Je v něm napůl zamotaný a snaží se odepnout banner. Provazy už odvázané. Pokládám velký foukač a jen letmo zkouším vypínač. A přístroj se lehce rozběhl. Někdo nám jen vypnul ventilátor, když jsme byli všichni pryč. A kvůli tomu takový cirkus na hodiny. Dostavujeme oblouk právě včas. A Ríša před osmou hodinou večerní s radostnými výkřiky vbíhá na dvorek. Posledních 10 km běžel, prý aby vypadal aspoň trochu unaveně. Moc se mu to ale nepovedlo.
Neuvěřitelný výkon, který ještě stupňoval v posledních dnech. 200 km / 2 dny.
Je to první letošní chodec v dlouhém cíli. Adrenalin a endorfiny z něj doslova stříkají, vypadá to, že svojí náhlou energii jen tak nezkrotí. Nechce pít, nechce jíst a vypráví a vypráví. Před dvěma lety dal pěšky „jen“ pět set. Letos na tom fyzicky nebyl lépe. Ale hlava byla tentokrát připravená na 150 %. A měl heslo: „Jestli chceš vzdát, vzdej až zítra!“ Nikdy to naštěstí nezašlo tak daleko. A navíc zítra bylo vždy líp. A zítra už bylo vlastně dnes a další zítra na případný vzdání zas daleko. Opět si pochvaluje pohostinnost lidí na trase. Jako chodec měl dané jen průchozí body, ale cestu si dopředu přesně připravil a fungoval podle itineráře.
Ríšu vážím, a aniž bych si to uvědomil, posílám ho, ať si vezme do rukou přístroj a změří si tuky. „Jak asi jednou rukou, nevíš?“ kroutí hlavou. Z legrace mu radím: „Budeš si to muset vzít do ruky a do pusy.“ A Ríša nemarnil (viz foto) a tuky jsme změřili. Škoda, že tak kreativní nebyly holky i na startu. Tam mu měření tuků odpustily a jeho úbytek tedy neznáme.
Ríša startoval 4x. Dvakrát na kole pokaždé opačným směrem a pokaždé dokončil celých 1000. Potom 2x pešky a dokončil 500 a letos opět celých 1000. To je ultrasuper bilance pro kohokoli. A když si k tomu přidáme Ríšův handicap, že mu chybí levá ruka už od ramene. Je to prostě k neuvěření. Jen málokdo se může pochlubit lepším výsledkem. A Ríša se zařadil i do úzké elitní „skupiny“, je teprve druhý člověk, který dokončil celou trasu ve dvou disciplínách.
Tak, jak my jsme měli tu čest přivítat jednoho z největších letošních hrdinů tady ve Skalné, do cíle F500 ve Františkově dorazili dnes jen o chvíli dříve nemenší borci, jejichž výkon je přímo z říše sci-fi. Aleš s nevidomým Vaškem na tandemu přes všechna úskalí dokončili „pětistovku“.
Všem dnešním do nebe sahajícím hrdinům a velkým srdcařům GRATULUJEME a SMEKÁME!
Z F1000 Honza Kopka
SMS od závodníků
93 Richard Štěpánek (1619.13 km, 22:59:54): Dnes ve 20.41 jsem dosel do cile. Dekuji Vam za podporu a za Vasi ucast na tomto zavode. Byli jste skvely tym.
93 Richard Štěpánek (1609.99 km, 18:58:33): 797 998 12km do cile
157 Zdeněk Martínek (1480.01 km, 18:24:17):
123 Ryan Long (1459.69 km, 19:41:00): P6M6E7 So close, yet so far away…
144 Karel Hána (1074.18 km, 18:13:00): P5M9E9 🙂
21 Aleš & Václav Procházka & Fišer (839.24 km, 18:34:49): Pa9Mb10Ec10 Dojezd do CP2 cas18:00 Pilot tandemu hlasi,rozhodnuti Vasika-motoru. „Dokazal jsem v bahne a mokru az sem a mam toho plne slepecke brejle. Slovensko jsem zvladl,koncim tady.Byl to ale sakra mazec,drina a ten predemnou co mi rika partaku,co mi svym potem zprijemnoval zivot,nedal pokoj,teda az ted.Vsak co,voneli jsme si navzajem,ani vlci a medvedi nemeli sanci,snad zustali v lese a ryby pri brodech plavou dal.“ Co dodat? Jsme v celku,utahani,hladovi. Bo Mile !!! podpis,pilot Alda