20. DEN - 21. 7. 2017
Včera Cínovec, dnes Klínovec
V noci končím opět po jedné hodině. Ráno konečně žádný telefon, ale budím se klasicky poměrně brzo. Dlouho se nutím do potřebného spánku, ale nejde to. Mezi tím tandem Jindra s motorem (Mirkou) vyladěným do zvuku zvonivého smíchu, který má taktéž z mnoha minulých dnů nastavený režim vstávání na brzké hodiny a nepodařil se jim ho ještě překódovat, mi připravili snídani. Při pořádání interhotelového menu míchaných vajec se slaninou, speciálního zeleného čaje a džusu ještě Jindra vypráví, jak se ho Mirka po cestě stále ptala a ten závod vymyslel Honza Kopka, jó? A pořád to je tvůj kamarád, jó? A čím déle byli na trase, tím déle váhal s odpovědí. Nakonec tady v cíli bylo veškeré příkoří zapomenuto a loučíme se snad zase jako kamarádi.
Dopoledne se u nás zastavuje i ten nejdůležitější člověk městečka Skalná mladá a sympatická starostka. Strávili jsme při kafi a velmi příjemném povídání asi hodinu. Potom rychle zase spěchá za svými povinnostmi.
Přichází pravděpodobně fanda nebo odvoz závodníka, na kterého dnes čekáme. Z fandy se vyklubal též závodník 11 Petr Martínek, co skončil na F500 a teď se přijel podívat na kamaráda, se kterým jel. Hodně ho mrzí, že z F500 nepokračoval dál. Bylo to kvůli času, ale připouští, že dost možná v tom hrála roli i hlava. Teď je zatím stále ve fázi, že už to nikdy nepojede. Byla to ale veliká zkušenost a nadšeně mi za ni děkoval. A vypadá to, že to myslel upřímně.
Vyprávěl i o pohodáři Amíkovi Ryanovi. Jak se pomalu vžíval do našeho stále ještě občas někde socialistického přístupu. Přijel večer do hospody a podali mu jídelní lístek. Když si vybral, odpověděli, že kuchyň je uklizená a jídlo mu nedaj. Nechápal vůbec nic. Pak Petr zabrousil, že ještě větší dobrodružství jak 1000miles bylo dostat se z F500 dráhama s kolem domů.
Potom se podle ohrady nenápadně připlížil na svém legendárním kole dnes už neexistující značky Gary Fisher 98 Tomáš Wizovský a zahýbá do dvora. Jako první vyhrkne, ten závod mi dočista vypral hlavu. Jeho dres ale evidentně ne. Bylo to pro něj úžasné dobrodružství. Poslední dny a hlavně ráno se nemohl dočkat, až bude tady a nebude se muset trmácet nikam dál. Je euforický, ale přiznává, že ho teď zároveň dohání smutek, že už je konec, po všem a před ním prázdno, nic, žádné nové příhody. A ty hned Tomáš, kastelán zámku a hradu v Bečově nad Teplou, začal bez pobízení ze sebe sypat. Někde na Moravě ho pozvali přespat do altánku někam na chalupu, jen mu nesmí vadit, když budou hrát na kytary. Souhlasil. Chvíli s nimi seděl. Vždy, když se zvedl, že si jde lehnout, začali hrát „Těch 1000 mil“ a nalili mu na jeho počest panáčka. Tak ještě chvíli zůstal. Pak že teda doopravdy jde. Opět spustili „Těch 1000 mil“ a nalili panáčka. Už ani neví, kolik těch odchodů bylo.
Další příhoda – Orlické hory, džíp, chlap v maskáčích, bydlel tam ve vojenské pevnosti. Jen ho Tomáš informoval, že tam vedle přebivakuje. Skončilo to tak, že s ním ve 22:20 koukal na posledních 5 Hitlerových dnů v berlínském bunkru v příznačné magické atmosféře 5 metrů pod zemí v opevnění české hraniční linie. Za chvíli zabouchal na pancéřové dveře další bunkrák a přidal se k nim.
Co se týče přírody, líbilo se mu všude moc. Překvapili ho svou krásou Rychleby. A Nordkap! Tomáš nevyzbrojen informacemi to odhadoval podle vrstevnic na odpočinkovou etapu. NEBYLA!!! Naopak, jedna z nejtěžších. Kamaráda Petra přemlouval, ať vydrží, že v Krušných horách to znaj, tam je nemá co překvapit. PŘEKVAPILO! Flájský kanál, výlez na Klínovec a plno dalších.
První půlku jel s Petrem. Sotva stačili koloběžkářovi, vlastně nestačili. I proto se považuje za účastníka, nikoli za závodníka. První půlku jeli ve dvou, byl to takový hezký čundr. Druhou už sám, bylo to úplně jiné, intenzivnější, byly v tom zvuky lesa, vůně luk, emoce, silné vnímání okolí. A zjistil, jak málo věcí potřebuje. Pochvaloval si, jak na startovní čáru se postaví lidi různých úrovní a profesí, ale závod rozdíly ihned smaže. Nikdo neví, kdo a čím je ten druhý, ani po tom nepátrá. Všichni jsou si v mžiku rovni, všichni stejně bezmocní, špinaví, smradlaví a často odkázaní jeden na druhého. Únava začíná doléhat, skočí s Petrem do auta a spěchají směr domov.
Navečer volal Michal Veber, který z druhého místa zabalil kvůli vážnějšímu defektu před F500. Nebylo to neopravitelné, ale ztratil by tím den. Tím, že se koncentroval jen na ten nejvyšší výsledek, nebylo to přijatelné a veškerá motivace zmizela. Stále to nestrávil a stále je naštvaný a stále to v něm sedí. Prý to ze sebe dostane jen dalšíma Mílema.
Dnes brzo ráno odjel z F500 Libor se synkem Šimonem. Díky klukům za pomoc. Nyní už v terénu funguji sám.
Z F1000, západočeský zpravodaj 1000miles Honza Kopka
SMS od závodníků
93 Richard Štěpánek (1519.55 km, 19:39:22): 081 998 vcera cinovec, dnes klinovec. Uz kvuli tomu rymu tam musim dojit. Zitra si to preji dokoncit, tak mi drzte palce. Moc dekuji za podporu !!
157 Zdeněk Martínek (1406.78 km, 18:33:23):
123 Ryan Long (1380.59 km, 19:58:00): P8M8E6 Slow and steady wins the race.
144 Karel Hána (1036.89 km, 19:02:22): P5M9E9 🙂
21 Aleš & Václav Procházka & Fišer (779.35 km, 20:30:22): Oprava souradnic „E“
21 Aleš & Václav Procházka & Fišer (729.10 km, 19:28:23): Pa9Mb10Ec10 Celou noc,rano,dopoledne dest. Ted vecer na sjezdovce je hezky,skoda,ze nemame sebou lyze.Ze neni snih? No a? Bo Mile!!! Dnes pod rouskou tmy a trochy nasili,beru klacek a rozsekam tandem. Jo a tma,ta bude za chvili.