19. DEN - 20. 7. 2017
Smíšený tandem v cíli
Dojezdů už je poměrně málo, paradoxně nejvíce práce je vždy večer. V noci se zvedá vítr a blýská se. Vybíháme ven a rychle vyfukujeme oblouk a sklízíme celý cíl. Udělali jsme dobře, v noci přišla bouřka. Proto do postelí uleháme opět kolem jedné po půlnoci. Ráno naštěstí ale nebude spěch, tak bych se mohl po dlouhé době vyspat. Neklaplo to, hned ráno telefon. Aspoň jsem ráno strávil s fousatými kluky ze včerejška Jarem a Tomaszem ještě trochu času. Po snídani odjíždí směr Cheb a my stavíme oblouk a celý cíl. Zbytek dopoledne vyřizujeme běžné záležitostmi.
První závodník, vlastně závodníci, ale pouze na jednom dopravním prostředku, jsou Mirka Haisová a Jindra Prchlík – tandem 105. Vybíhám jim naproti je vyfotit. Oba vypadají hodně v pohodě. Mirka jak mě zmerčí, vykřikuje: „Úžasný závod!!! Celých 1600 kilometrů jsem koukala na Jindrovu prdel a Kopkův pytlík plný ořechů!“ Ještě je trochu prudím s focením a nutím, aby s tím autobusem vytočili prudkou zatáčku rovnou do cíle, jinak jim to neuznáme. Na poprvé to nedali. Sesedají, Jindra vypadá v pohodě a Mirka se furt směje. Nevím, jestli je to její běžný stav nebo je to tím adrenalinem. Tipuju na adrenalin. A Jindra to potvrzuje, že její nejtypičtější stav bylo hrobové ticho. Maximálně občas její odpověď na jeho otázku krátké úderné a výrazné HMM! Krizi prožili před „pětistovkou“ po spadnutí. Mirka bulila a Jindra byl naštvanej. Jindra: „Tak se na to můžem vykašlat a jít domů!“ A Mirka: „Já se na to ale nechci vykašlat!“ Takže nakonec možná díky ní dojeli až do F1000. Jindra ale kontruje, že to není pravda, že dojeli díky němu. Že kdyby měla Mirka vzadu brzdy, tak jsou teď teprve ve Vihorlatu. Ale vlastně tím nevědomky potvrdil, že je to opět její zásluha. Nebýt „Mirky bez brzd“, do cíle by se též nedostali. Z trasy Mirka vlastně nic neví, poněvadž koukala celou cestu Jindrovi na záda a jen šlapala. To musí být strašná schíza, prožila tu největší ze všech Mílařů. Přírodu si vždy prohlídla jen když spadli a zvedala se. Nejvíc ji bavilo posledních 200 metrů, jak jsem kolem nich lítal s foťákem.
První tandem startoval před 2 lety a hned napoprvé dojel až sem do Skalné. Nyní stejný tandem, tedy myšleno jen stroj, ale s jinou posádkou to opět letos zopakoval a zase dojel až do F1000 do Skalné. Tandem je ten nejnesmyslnější prostředek pro 1000miles, a se smíšenou posádkou se to umocňuje ještě na druhou. Oni to ale dokázali a oběma patří obrovská poklona. Jsou první smíšený tandem v historii v cíli dlouhé trasy v super čase těsně pod hranicí 18 dnů. Na trase nám ale stále zůstává druhý tandem s ještě nesmyslnější posádkou Alešem s nevidomým Vencou, tedy nesmysl umocněný na třetí. Oni už ale vloni dokázali dojet na F500 a ukázali, že slovo nesmysl pro ně neexistuje a otočili ho v realitu. Nyní se o to snaží z opačné strany. Držíme jim i nadále palce a přejme hodně sil.
Po tandemu k večeru dojíždí dvojice 87 Jaromír Jirka a 124 Gabriel Gašpar. Kluci jsou spokojení, že jsou konečně tady. Debatují, zda trasa byla víc cyklistická nebo chodecká. Jarda vypráví, jak někde na Slovensku tlačil a tahal kolo s jiným Mílařem Danem a ten poměrně vztekle vykřikoval, že se na to vysere, takovýhle cesty! Jarda mu odpovídá: „Počkej, co ti Honza Kopka nachystal dál.“ A Dan ještě vzteklejš: „HOVNO!!! Honza Kopka! Ten tu vůbec nebyl! To ti zajebaní traséři!!!“ Když jsem to vyslechl, utvrdilo mě to v tom, že traséry nebudem prozrazovat a uchováme je i nadále v tajnosti. A už vůbec radši nebudu prozrazovat, který části jsem trasoval já!
Po klucích po 19. hodině obloukem proklouzává s úsměvem na tváři 30 Renata Kaničárová. Nenadává, nevypadá ani zničeně, je šťastná, vyrovnaná a vyzařuje z ní klidná síla. Není vůbec vidět, co má za sebou. Na otázku, zda ji něco překvapilo, odpovídá, že jedině to, že je taková posera v terénu. Někde spadla a narazila si žebra, že nemohla ani dýchat. Od té doby ji v technických pasážích provázel strach. V F500 chtěla skončit, ale nakonec to nevzdala. Je to bojovnice.
Pro Renatu si přijela maminka. Je na ní náležitě hrdá. Teď se všichni i s Renatou a maminkou odebrali do místní hospůdky a nejspíš ji úplně vyjí a kuchyň snad i vylížou. Renata potom odjíždí, ale 4 Mílaři nám tu zůstanou, takže večer určitě nebude smutno. Jen se bojím, abych neusnul dřív než oni a užil si jejich historek.
SMS od závodníků
30 Renata Kaničárová (1619.13 km, 20:02:04): P9M9E9 Jsem v cili! 🙂 bylo to super, masakr ale super. Diky organizatorum a vsem co nam pomahali na trati.
87 Jaromír Jirka (1619.13 km, 19:31:56): p9m9e6 tak jsem na konci zaplat panbuh a zaroven skoda ze je konec uz me nic chytryho nenapada snad jen dneska byli na ceste mraky motylu kterym jsem se snazil vyhybat a oni sebevrazedne vrhali pred kolo az jsem na jednoho nahlas zavolal ty vole motyle
124 Gabriel Gašpar (1619.13 km, 19:50:04):
98 Tomáš Wizovský (1535.23 km, 18:00:46): P7M87E7 na veceri v CP4 to dnes nevim :- / tak zitra hned na obed;- )
93 Richard Štěpánek (1425.55 km, 18:14:32): 605 998 cinovec
157 Zdeněk Martínek (1368.45 km, 18:23:32):
123 Ryan Long (1300.06 km, 19:57:00): P7M6E6 I am now officially boycotting roots. Including the Canadian clothing brand, the hip hop group, many vegetables and especially the ones from trees. Grrrr
144 Karel Hána (979.71 km, 18:39:39): P5M9E9 🙂
21 Aleš & Václav Procházka & Fišer (737.53 km, 18:52:24): Pa10Mb10Ec10 Ty rolnicky co stale nosime na zapesti jsou fakt super. Na Slovensku asi upozorni a odezenou vlky a medvedy. Co se tyka Cech,upozorni a prilakaji skot,co s bykama na trati ve stejne ohrade,tot jizda,tot kino. Bo Mile !!!
105 Jindřich & Miroslava Prchlík & Haisová (1619.13 km, 14:40:50): P9 M9 E0 cil, slava.