22. DEN - 24. 7. 2016

Podle plánu jsem měl dnes již odjíždět. Cíl F1000 měl svůj limit fungování do 23. 7. Vzhledem k tomu, že by dnes ale měli dojet 3 závodníci, odsunul jsem odjezd o den. Jako první přijíždí kolem půl dvanácté polský závodník Grzegorz Leśniak. Už tu na něho čekají manželka, syn a kamarád. Dojezd Grzegora byl velice emotivní. Projel cílem, zvedl beze slova kolo a z plic se mu vydral silný řev, ve kterém se odráželo všechno to utrpení z trasy. V tu chvíli se mu spustily slzy a Grzerorz plakal a nemohl to zastavit, objímal se s manželkou, se synem, jen ze sebe občas vysoukal: „Masakra …!, masakra ….!, …!“ Ty slzy byly očišťující. Slzy nakonec vystřídal smích a nadšení, že je tu. Děkuje a chválí: „Je to nádherný závod …, poznal jsem sám sebe …, zažil jsem absolutní bezmoc a nekonečné nadšení…, viděl jsem krásnou přírodu…, setkal jsem se s neochotou, ale potkal jsem i nesmírně fajn lidi, a těch bylo víc.“ To je dobré zjištění! Vypráví, jak tlačil kolo v Krkonoších a přispěchali k němu děti, chlapeček s holčičkou a sami od sebe mu dávali vodu. Poděkoval, měl ji dost. Tak aspoň sušenku, vzal si ji a bylo vidět, že udělal dětem radost a pro něj to byla obrovská energie, daleko větší, než obsahovala samotná sušenka.

Pak jednou potřeboval nocleh, v hospodě se ho někdo ujal a obtelefonovával půl hodiny, než mu sehnal pár, kde paní dokonce rozuměla polsky. Měl postel, jídlo, vyprali mu. Když mu prasklo kolo, ani tehdy ho nenechali lidé na holičkách a přes „kamaráda kamaráda jiného kamaráda“ mu zařídili svaření. Je nadšený z toho intenzivního dobrodružství. Zážitky jednoho dne přebíjely ten předchozí.

Byl krásný den, a tak si v cíli uspořádali malý piknik a oslavu jeho dokončení závodu, vloni jel 500mil, to ale není nic proti celé tisícovce. Tam jde teprve člověk na skutečné dno. A když se k tomu přidá špatné počasí, je to očistec.

Jen 40 minut po Grzegorzovi se objevuje Sláva Morávek. Několikrát se spolu na trase potkali. Jednou se dokonce večer sešli v nějaké vesnici, lidé je ubytovali, pak přinesli piva, slivovici, jídlo a celá vesnice s nimi měla párty snad až do rána a nechtěli je pustit spát.

Pak ale jak když střelí. Během chvíle všichni odjeli. Sláva si při spěchání na autobus vysypal drobné z peněženky, takže jsme chytali autobus mimo zastávku přímo naproti cíli. Ochotný řidič naštěstí zastavil na naše mávání a vzal Slávu i s kolem do civilizace.

Balím cíl, myju bannery i oblouk, které nám poryvy větru i bouřky neustále válely v blátě. Když večer konečně nacpu oblouk do přívěsu, objeví se další velká postava letošního ročníku. Cyklotramp a nejstarší účastník v historii Honza Vlasák. Příští týden oslaví 71 let. Odjel to celé v sandálech. Pro případ zimy, která opravdu nastala, vezl troje ponožky. Dojel na letitém ocelovém kole odpudivě natřeném štětkou. To prý aby mu ho před hospodou neukradli. Mám hoňky, abych všechno nacpal do přívěsu, než bude úplná tma. Těším se, že si pak dám z Honzou pivo v místní krčmě a on mi bude vyprávět jeho příhody. Kroutí hlavou, že hned odjíždí, že pro něj jede jedna kamarádka z Prešova. Uznale pokyvuju, že má baby všude. Hned mi dochází, aby ty baby v jeho věku nevzal jako báby. Honza se ale nenechal rozhodit: „No taky tomu nerozumím, čím jsem sešlejší, tím jsem asi šarmantnější. Na afterparty ti budu vyprávět o chrupně v kadeřnickým salónu během závodu.“ A odjel s kamarádkou.

Od zítřka bude cíl opuštěný, závod ale nekončí. Zůstanou tu instrukce pro ty, co ještě bojují na trase. I oni budou mít uznanou trasu, pokud dodržovali pravidla. Odtud se nám jen ohlásí, pošlou čas dojezdu a data z GPS přístroje pro kontrolu. Rozdíl je jen v tom, že už je tu nebude nikdo vítat a nebude tu ani velký oblouk 1000miles s nápisem FINISH 1000. V minulosti se občas stalo, že někdo dojel po limitu. Šlo maximálně o jednoho člověka a řádově o jeden až dva dny zpoždění (kromě Petra Ozogána, který vloni přitáhl koloběžku na zádech týden po limitu). Nyní nám tam zbývá 6 lidí a poslední přijede možná až v pátek. Všem na trase přeju hodně vůle a síly. Za své odhodlání a úsilí si zaslouží dostat se až do cíle.

Naposledy z F1000 Honza Kopka (další zprávy už půjdou přímo z centrály z Jablonce)

SMS od závodníků

124 Jan Vlasák (1682.40 km, 20:29:55, P9M9E4): finish! uufff

1 Petr Ozogán (1629.08 km, 18:45:09, P7M7E7): Jsem ten cil dnes nestihl, takze az zitra. P7M7E7

53 Pavol Hlaváč (1536.25 km, 19:50:18, P9M9E9): Konecne bez poruchy, tak som aj viac zamakal. Koniec sa bliiiiizi..

117 Marie Jehličková (1438.81 km, 19:53:10, P8M8E9): Fajny den!i ty kozi kameny se dalyem co dorazili do cíle!!! zvlášť Aničce!!!

140 Vít Semenec (1412.54 km, 18:58:01, P7M8E7): Po padu GPS nezna SD kartu, tedy funguje jako nemapova, Locus to jisti. Kozi Kamen byl hezky, skoda tech mraku a i par kapek nas lehce osvezilo 🙂 Ted sosame lahodny mok a hledame nejakou sprchu i strechu.

147 Petr Lavický (1412.54 km, 19:01:53, P3M5E8): Den byl paradni ted se jen nekde natahnout.

144 Zdeněk Martínek (1380.87 km, 18:06:07, P5M5E6):

Zprávy došlé během dne:

136 Karel Kratochvíl (1682.40 km, 08:55:28, P6M9E8): Dojezd do cile. Diky vsem za podporu. Nejen z Ceska ale také ze Slovenska. Moc mi to pomohlo splnit si sen.

123 Sláva Morávek (1682.40 km, 14:30:51, P9M9E9): Ahoj děkuji všem co mi drželi Palce. Dnes jsem v 12.00 dorazil do cíle v Nové Sedlici 1680km v mým případě + 100 na přejezdy spojené s bloudenim v terénu,kdyz zrovna nefungovala navigace. Zdravím Sláva Moravek