23. DEN - 25. 7. 2016

Ráno opět slunce, dny jsou teď tady na východě nádherné. Dobaluji zbytek, co jsem nestihl včera, a uklízím celé naše působiště uprostřed dědiny. Najednou se objevuje největší legenda 1000miles Petr Ozogán. Petr startoval jako jediný účastník v každém ročníku. Napoprvé 2011 došel snad jen 120 km. Petr vůbec nebyl sportovec, začal až kvůli Mílím, pracoval na sobě a zlepšoval se. Tisícovku se mu podařilo dokončit ale teprve při čtvrtém ročníku před dvěma lety jako chodec v čase 20 dnů. Následující rok startoval jako koloběžkář a dokončil v rekordně nejdelším čase v historii 26 dnů. I když v obou letech dorazil do cíle absolutně poslední, svou kategorii vždy vyhrál. Nikdo jiný v jeho disciplíně cíle nedosáhl. Letos se vydal na trať jako cyklista. I tentokrát mu to trvalo déle, než když šel. Cíl protnul v čase 21 dní. Ty dopravní prostředky jsou mu prostě na přítěž. Je to první kategorie, kterou dokončil a nebyl v ní zároveň poslední a nevyhrál. Rekord přesto ale vytvořil. A to nejen v počtu startů. Petr je první člověk, který dokončil ve všech třech disciplínách. A to dokonce ve třech po sobě jdoucích letech. Vůbec nepůsobí jako klasický sportovec, je ale velmi zarputilý a má bojovné srdce. Gratuluju mu. Je unavený a tak trochu se ho bojím zeptat, jestli se na start postaví i příští rok. A i Petr se vyhýbá odpovědi, že neví, že na trase za těch šest let zná každý kámen.

Petr v cíli vypráví, že se na kole od startu o něco zlepšil, cyklista se z něj ale stejně nestal. Chůze mu je nejbližší. Má při ní větší kontakt s lidmi, a to se mu líbí.

Pak vypráví, jak na Slovensku nemohl sehnat jídlo, tak bouchal na domy a žebral. Stejně jako někteří ostatní. Je zajímavé, jak člověk závodu propadne. Má před sebou misi, kterou musí splnit a udělá pro to vše. Člověk dělá věci, které by v běžném životě neudělal. Tam jsme svázaní konvencemi. Tady nastává svoboda. To je i jeden z důvodů, proč lidé chtěj pouť přes Československo absolvovat a proč se na ni vracejí.

Mezi tím dobaluji a musím uznat, že Petr má čuch. Před dvěma lety, když jsme tu také končili, přišel též přesně na závěr mého působení a svezl se se mnou pak do Humenného, zatímco ostatní se museli kodrcat místním autobusem a lokálkou, než se dostali na rychlík. Stejně jako dnes.

Petra vyhazuji v Humenném a pokračuji dál. Postupně musím stáhnout CPéčka a vše, co někde zůstalo a zase rozvést tam, kam je potřeba. Od Prešova se zatahuje a prší, občas silné slejváky a bouřky a to přes celé Slovensko. Doufám, že ten úplný východ si drží stále dobré počasí a zbylých 5 lidí na trase jsou za touhle deštivou hranicí. Jinak si zase užijí jílové utrpení. Přeju jim všem hodně sil a šťastné dokončení závodu. Cíl se blíží. Vydržte!

Bagážní Transit z cesty zpět kolem česko-slovenských hranic, Honza Kopka

SMS od závodníků

53 Pavol Hlaváč (1597.16 km, 19:05:21, P9M9E9): Dnes na pohodu, ciel zajtra. Zatial 2 dni bez poruchy. Pozdravujem

117 Marie Jehličková (1532.71 km, 19:53:51, P9M9E9): dneska to jelo,ale krajina už není tak hezká,skoda!taky teď už se místo medvědů musím bát cikánů

140 Vít Semenec (1463.42 km, 19:44:38, P5M8E7): Po omrknuti nekolika vesnic a jednoho zamecku, nas cekal obed v luxusni restauraci a na zaver pruchod Poracskou Dolinou. Ve dvou se jde znatelne lip 🙂

147 Petr Lavický (1463.42 km, 19:54:48, P7M8E7): Nad Tatrou sa blyska hromy divo biju Jak jsem nechtel ze hrebenu tak jsem prehodnotil Jdeme v desti ale v pohode Ti co mile jeli jen tyden prisli o deste a krupobiti Kteri dojeli do této nedele zase nezazili destné pralesy s vlhkosti pres 90 procent My si uzivame vse

144 Zdeněk Martínek (1455.39 km, 19:06:48, P5M5E6):

Zprávy došlé během dne:

1 Petr Ozogán (1682.40 km, 09:33:50, P7M7E7): Jsem v cili, FINISH 1000 mil. P7M7E7