25. DEN - 27. 7. 2011

Smutno ve finishi 1000

Radek i Tomáš jsou v cíli, závod skončil, chvíli budeme všichni smutní a pak se zase budeme těšit na další ročník. V prvním rozhovoru po dojezdu se vás všech Honza ptal také na to, co vám závod dal. Musím se tady svěřit, co dal závod mně. Byl pro mě motivací pro uskutečnění oprav chalupy a jejího vybavení, které měli proběhnout v následujících třech letech. Podařilo se za půl roku. Taky jsem k mojí radosti trochu zhubnul a moje kolo snadněji jezdí. Ještě více jsem poznal Honzu a jeho Yvču, tu jako nejpracovitější děvče a pravou ruku Honzy. A pak v neposlední řadě jsem poznal vás kluky, závodníky, hltal jsem vaše vyprávění zážitků za závodu, postřehy z cesty, mezi kterými bylo často slyšet o našich krásných horách, o kamarádství, o námaze, bolesti, zebříčku hodnot a vůli. Bylo toho hodně a bylo to krásný. Za svůj výkon a za všechna ta slova máte můj obdiv a úctu.

Myslím, že závod má před sebou velkou perspektivu. Vždyť i za rok se pojede první ročník opačným směrem. Je to výzva nejen pro vás, kteří jste jeli letos, ale pro spousty dalších, kteří se letos na start nedostali. Určitě se jednou taky dočkáme prvního děvčete v cíli dlouhého závodu. A taky mě napadá další důvod proč Honza dal závěrečnému setkání na Mácháči takový časový odstup. Že by to byl prostor pro další výzvu vám závodníkům „jeďte ten závod tam a zpátky“? To už by bylo opravdu na dohled závodům, které má Honza za sebou, myslím tím především Kanada – Mexiko.

S pozdravem Jezděte na kole, je to zdravý!

Pepík Dušák, Finish 1000