21. DEN - 23. 7. 2011

závod ukončen

Závod Craft 1000miles adventure ukončen

Včera jsme s Yvčou vyrazili z Jablonce zpět do cíle ve Skalné, abychom tu dnes počkali a přivítali poslední dva bojovníky 1000 mil. Cestou jsme se zastavili na Cínovci u každým závodníkem zmiňovaného Karla Fialy, abychom ho poznali a poděkovali mu za účastníky i za nás. Karel v sobě ani na chvíli nezapřel dobráckého a dobrosrdečného Krušnohorce a už nás tahal domů, kde pro nás měla jeho velice příjemná žena připravené pohoštění. V podstatě ihned padly zábrany a ve vteřině jsme se cítili jako mezi přáteli. Ani jsem se nedivil, že tudy nikdo nedokázal projet, aniž by se tu nezastavil. Včera tu projeli poslední dva účastníci. Prvním byl Tomáš Malý, který si nevěřil, že by našel večer za velice hustého děště, mlhy a nízké viditelnosti cestu až sem a nocoval pouhých sedm kilometrů před Karlovým vřelým superzázemím. Projížděl tudy odpočatý až ráno, přesto využil tohle příjemné místo v jinak nehostinném okolí k delší zastávce. To bylo štěstí, neboť ve chvíli, kdy nasedal na kolo, že konečně vyrazí dál, se objevil poslední mohykán Radek Zemandl. Když se uviděli, tváří se jim mihla obrovská úleva. Přeci jenom každý z nich už mnoho dnů bojoval úplně sám proti rozbahněným cestám, hodně špatnému a silně deštivému počasí i vlastní únavě. Tom se rozradostnil, že má i důvod zase sesednout a počkat na Radka, než se taky občerství. Od té chvíle už se neopustili a veškeré útrapy prožívali společně a vzájemě se podporovali.

Náš večer u Karla rychle a příjemně ubíhal a tady jsem také zjistil svůj omyl týkající se názvu místních hor. Každému jsem v cíli odpovídal, když si stěžoval na drsné a chladné podnebí v závěrečné části trasy, že alespoň ví, proč se hory jmenují Krušné. Karel znalý krušnohorské historie mi vysvětlil, že to není drsným podnebím, ale způsobem těžení cínu, mědi a wolframu v minulosti v dnes již opuštěných místních dolech. Technologie se jmenuje kruchání nebo krušení, což znamená, že ohněm rozehřejí žílu a vodou naráz ochladí, čímž žíla popraská a usnadní rubání.

Ve chvíli, kdy bylo téměř dopito a my se už docela unavení těšili do postele, se najednou v ruce Karla objevila nová láhev. Bezprostřední Yvča na Karla překvapeně vyhrkla: „Ty vole, kde jste to vzal!“ Z čehož se pak stala hláška večera.
Ráno jsme posnídali, rozloučili se s Karlem a vyrazili za polojasného počasí po hřebenech Krušných hor. Závodníci měli pravdu, hory jsou dlouhé, nádherné a Klínovec je předěl, který výrazně mění ráz druhé poloviny hor.

Na chalupě Pepíka Dušáka nás čekalo vřelé přijetí a společně jsme čekali na Toma Malého a Radka Zemandla.

Konečně se objevují a cílovou čáru protínají v 18:53 a tím ukončují přibližně po 20 dnech a 5 hodinách první ročník. Podařilo se jim na závěr závodu opět zachovat trojku v čase. A povedlo se jim ještě víc, konečných 53 minut se objevuje i v jejich startovních číslech – Radek má 53 a Tom přesně opačně 35.

Kluci jsou ohromní pohodáři a bylo na nich vidět, že přestože podávali každý den maximální fyzický výkon, závod si opravdu užívali. Přivezli si spoustu zážitků a ten poslední opravdu silný byl prý segedínský guláš pana domácího Pepíka Dušáka.
V tu chvili volá i Karel Fiala a zajímá se o dva poslední bojovníky. Popřál jim k úspěšnému dokončení a já se s ním domluvil, že pokud to jen trochu půjde, uvidíme se s ním na afterparty na Mácháči.

Kluci si užívají sladké chvilky v cíli a srdečné pohostinnosti Pepíka a vstřebávají poslední zážitky. Ale „game is over“, je po závodě a oficiálně je ukončen. Jsem rád, že to proběhlo hladce a bez zranění a že nikde nenastal žádný výraznější problém. Velký obdiv patří všem, co se postavili na start a poděkování těm, kteří pracovali na závodě a pomáhali nám s organizací od holek z centrály, přes fotografy, kameramany, řidiče, pracovníky na kontrolách a cílech, mobilní pracovníky v terénu až po zanícené fandy a spřízněné duše závodu na chatě Hrešná i na Cínovci.

Pro závodníky to skončilo, my ale ještě budeme chvíli tvrdě pracovat, abychom zpracovali všechna data a udělali potřebné výstupy (prosíme o ztrpení, než uveřejníme fotogalerie) a připravili vše pro afterparty a slavnostní předání trik pro všechny, kteří dojeli podle pravidel.

Těšíme se na opětovné setkání se závodníky, pomocníky i fandy závodu na afterparty v polovině září.

Honza Kopka a tým 1000 miles