Rozhovor Jan Fadler: Čím extrémnější výzva, tím obyčejnější lidé
ROZHOVOR Jan Fadler
Zdravím všechny mílaře, jmenuju se Jan Fadler, je mi lehce přes třicet a žiju ve svém rodném Zlíně. Pracuju ve složkách IZS a mám dobrodružnou povahu. V minulosti jsem absolvoval např. pěší Camino a road tripy po Balkáně a za polární kruh. Většinu volného času zaplňuju cyklistikou, byť jen hobby. Za svůj vztah ke kolu vděčím taťkovi, který nás (všechny tři syny) k tomu vedl od malička. Se svou láskou k horám, subtilní postavou a zarputilou povahou jsem v cyklistice rychle našel zalíbení a drží se mě to dodnes. Doplňuju to dalšími sporty jako je florbal, běh, plavání nebo turistika. Kromě pohybu fandím rally, baví mě akcie, sluchátka z uší téměř nevyndávám a miluju sladké. Za dortík dám ledvinu!
Jak ses dozvěděl o závodu 1000 mil?
Myslím, že poprvé jsem 1000 Miles zaregistroval před nějakými 6 lety v televizi. Mou dobrodružnou povahu to zaujalo, ale žil jsem tehdy v Bulharsku, a tak jsem tomu další pozornost nevěnoval. Podruhé jsem na to narazil na jaře roku 2023. Tehdy jsem se rozhodl to zkusit, jen jsem si musel téměř rok počkat na novou registraci.
Kdy tě poprvé napadlo, že bys závod mohl jet?
De facto okamžitě, jak mě závod v roce 2023 praštil do očí, jsem začal přemýšlet nad tím, že bych to mohl „dát“.
Co si od závodu slibuješ? Jaká je tvoje motivace?
Všechna má dobrodružství mají společného jmenovatele – vypnout hlavu a nechat zapomenout na každodenní starosti, stresy a všudypřítomný tlak. Starat se jen o jídlo, pití a spánek je neuvěřitelně osvobozující pro mentální stránku a věřím, že přesně to mi Míle přinesou. Najednou má člověk čas obdivovat běžné, obyčejné věci. Stéblo trávy ve větru, plující mraky, zvuky přírody, … Málokdy tomu věnujeme pozornost v každodenním životě. Kromě toho jde také o překonávání sama sebe, přeci jen tento závod bude ta největší sportovní výzva v mém dosavadním životě. A pokud jde o typické pozemské cíle, tak ten základní je dokončit závod a ten ambiciózní je vejít se do své dovolené. Pokorně cílím na poslední třetinu výsledkové listiny, znám své možnosti.
A co příprava? Jakým stylem trénuješ?
Letos poprvé jsem zařadil zimní silniční přípravu, jinak jsem ryzí bajker. Trochu mě přibrzdily zdravotní problémy, ale teď na konci května mám najetých cca 3000 km, z toho asi 1000 je MTB. Plány byly větší, ale do startu ještě něco přidám a třeba to k přežití bude stačit.
Z čeho máš největší obavy, nebo strach?
Nejnevyzpytatelnější bude podle mě hlava. Vím, co s mou psychikou dělá nedostatek spánku, a to bude nejspíš má Achillova pata. Spát jen pár hodin denně považuju za holé šílenství. Naopak dopřát si dostatečný spánek bude pro mě nejspíš klíčem k dokončení závodu. Vrásky na čele mi dělá také doprava na start. Na trati od Michalovců je výluka, tak zkusím stopnout nějakou dodávku. V nejhorším si střihnu "etapu nula", času na to bude dost.
Co říká tvé okolí na to, že ses rozhodl tento závod absolvovat?
Popravdě jsem to s blízkými konzultoval jen okrajově a ani jsem s nikým do detailu nerozebíral, co všechno to obnáší, tudíž udržuju své okolí v blažené nevědomosti. Ojedinělé reakce nejbližších bych popsal asi jako směsici podpory a vrtění hlavou, co jsem si to zase vymyslel. Ale oni už jsou zvyklí.
Otázka navíc: Cokoliv co chceš o sobě, nebo závodu říct.
Přijde mi, že čím extrémnější výzva, tím obyčejnější lidé. Těším se, že poznám novou komunitu, kde je svět ještě v pořádku.