DEN 30

Chodec Petr Fuk přesně po měsíci oficiálně ukončil 1000miles ADVENTURE i neoficiálně znova fungující cíl F1000 v bramborárně Třebeň

Ráno ještě nebylo jasné, zda chodec Petr Fuk dorazí dnes nebo až zítra ráno. Jedu Petrovi naproti udělat pár fotek. Na dnešek se moc nevyspal, zalehl bez spacáku někde u potoka a za hodinu ho vzbudila zima. Spacák už nechtěl vyndávat, chtěl radši jít, aby stihl dojít dnes. Pak ale stejně ještě někde na chvíli usnul na lavičce a taky se mu ještě podařilo pospat i za chůze.

Nicméně teď odpoledne, když ho potkávám, je dobře naladěný a těší se do cíle. Vlastně ani neví, jestli se těší, možná mu bude i smutno, že to skončilo. A jestli bude mít radost, až uvidí oblouk? To teď neví, to mi řekne až v cíli.

V cíli pak prozradil, že si myslel, že to s ním nic neudělá, že jen tak projde obloukem a nic. Ale nebylo to tak, když ho uviděl, spustilo to emoce. Nevěřil, že to takhle funguje. A za cílový oblouk byl rád, nebyl to jen tak nějaký symbol konce. Byl to silný moment. Byl i vděčný, že tady někdo je a vítá ho. Že mu podá ruku, pogratuluje mu a poplácá po zádech. (Petr ale neví, že na Mílích existuje nepsané pravidlo, že poslední sklízí cíl – to mu řeknem až za chvíli. Na to pak odpověděl, že klidně pomůže, že (to) je přeci Fuk.

Hned pod obloukem si dal KOFOLU, pak si ale s námi otevřel i Bernarda a vyprávěl. Dokonce ho tu vítaly fanynky Mílí, které si svým vyprávěním hned získal, takže se z nich staly ve chvilce i jeho fanynky (a už ho maj dokonce i na InstaGramu 😊).

Než došel, promítl si v hlavě celé Míle znova. Petr vyprávěl i o velké pohostinnosti a vřelosti na Slovensku. Docela často ho lidé zdravili. Míle znali. Volali na něj, jestli chce pivo nebo zda něco nepotřebuje a přáli štěstí na další cestě. Někde večer ve vesnické hospodě se zmínil o přístřešku, nějaká slečna hned vstala a říká, tak to né, ty spíš u nás. Ráno dostal výbornou snídani.

Vlastně ho paradoxně bavilo, jak mu nevycházeli plány. Často to bylo jinak, než chtěl a často mu to přineslo něco nečekaného a hezkého, co by jinak nenastalo.

Každý den byl nějaký důvod k zabalení, ale vlastně nebyl nikdy ve stavu, aby to udělal. Problémy, co přicházely (minimálně jednou denně, spíš častěji) ho nejdřív štvaly. Pak se ale začal těšit, jaký další se objeví a jak ho vyřeší.

Bylo pro něj moc teplo, takže často chodil v noci a přes den někde pospal. Díky tomu v Kruškách v noci potkal vlka. A zrovna to bylo u Vlčí hory.

Slovensko se mu líbilo víc, před tím ho neznal. V Česku na mnoha místech už byl při dogtrekkingu, který provozuje.

To, co mu bude nejvíc chybět je ta svoboda. Prostě jen se pohyboval krásnou přírodou, jedl a nic měsíc neřešil. Prostě čistá hlava. Ovšem přiznal, že se mu stýskalo i po věcech z běžného života, třeba nejvíc mu chyběla porcelánová mísa – ta záchodová 😊.

Petr se účastnil poprvé a hned dokázal dojít celých 1000 mil. Vlastně v jeho případě chodce to dělalo konkrétně 1 336 km. Zhubnul 12 kilo, což je asi letošní rekord. Jestli se ještě na Mílích objeví teď neumí říct.

Start byl letos 5.7. a Petr došel 4.8., tzn., dokončil jako poslední mohykán a tím končí přesně po měsíci oficiálně i 1000miles ADVENTURE 2026.

Poslední z obou tras dokončili přesně 22 hodin a 59 minut po sobě, ani ne den. (U prvních na obou trasách byl rozdíl jen 1 h a 28 minut). I to svědčí o vyrovnanosti severní a jižní trasy. Ještě na 40. místě to bylo poměrně vyrovnané. Teď to skončilo počtem 86 finisherů ze severu a 76 finisherů z jihu. Ovšem na severu odstartovalo i více mílařů, takže tomu odpovídá i tenhle poměr v cíli. I v tom to bylo letos mezi severem a jihem vyrovnané.  1 000 mil letos dokončilo celkem 162 lidí ze 300 (2x 150). 500 mil dokončilo 30 lidí na severu a 26 na jihu, takže 56 komplet.

Bylo to opět silné, mělo to energii a jiskru. A to i pro nás organizátory. A vlastně máme toho se závodníky víc podobného. Možná jsme dokonce unavenější než oni (minimálně je ta únava jiná). Taky se jako oni ke konci už těšíme, až to skončí. A pak je nám to tak nějak líto! Chybí nám mílaři a jejich příběhy.  

Vlastně nezapomínejme ještě na jeden příběh síly a vůle. Petr Vojáček ještě pokračuje a bojuje na severní trase v opačném směru zpátky do Nové Sedlice, kde před měsícem odstartoval a neoficiálně by chtěl pokořit 2 000 mil. V tuhle chvíli se už nejspíš blíží Českým Švýcarskem do Šluknovského výběžku k ikonickému Nordkapu. Držme mu palce a podpořme ho.

Gratulace všem, co dokončili a poklona i těm, kterým se to z nějakého důvodu nepodařilo.

Poděkování všem partnerů, dobrovolníkům a organizátorům. Pepíkovi Dušákovi a jeho dceři Jitce za dodatečné poskytnutí prostoru bramborárny na opožděné dojezdy.

Nás teď čeká „úklid“ a práce v pozadí, co není vidět. Ale my víme, že se všichni (závodníci, dobrovolníci, organizátoři a partneři) uvidíme za nedlouho na afterparty. Už se těšíme 😊! Tak na viděnou.

PS: Petr tady zůstal na poslední noc Mílí, chce si to doužít až do konce. Proběhlo společné příjemné závěrečné posezení na žulových kamenech před bramborárnou s hvězdami nad hlavou, padaly historky, byla legrace. Přespal a dopoledne beze spěchu vyrazil loudavým krokrm na vlak domů.

S dobrovolníky Pavlem Pánkem a Liborem Štěpánem jsme se pustili do úklidu a zprovoznění bramborárny a budeme dnes také odjíždět. Kluci děkuju. Takže zhasínáme my.

Už naposledy z F1000 bramborárny Třebeň (i ta mi bude chybět)
Honza Kopka