DEN 23
Cyklistická část severu uzavřena
Oficiálně je cíl už mimo provoz. Ovšem po třech dnech mezery sedám do auta, abych přivítal v Třebeni dalšího tentokrát posledního cyklistu severu. I když slovo poslední nemám rád, napišme cyklistu, který bojoval se severní trasou nejdéle nebo si ji nejdéle užíval. Anebo první (takže vlastně vítěz) z ještě pohybujících se, kdo nestihli cíl. Na jihu nám ještě cyklisti zbývají a na obou trasách chodci i koloběžkáři.
Tomáš byl v závěru rychlý, rychlejší než já, tak mu volám, abych ho nepropásl. Prý zastaví 10 km před Třebení ve Skalné, stejně plánuje jít před cílem do hospody. Chce si to ještě doužít a ty 3 týdny života v přírodě utřídit a v hlavě si promítnout celé Míle.
Připravuju aspoň provizorní dojezd a Tomáš se akorát objevuje v cílové rovince. Čekáme tu i s majitelem bramborárny Pepíkem, velkým fandou Mílí a cyklistiky obecně. Tomáš září štěstím. Trasa výborná, hned hlásí… i když někdy jsem se musel ptát: Jendo proč? 😊Potom ale dodal, že často to pak pochopil, že by se nedostal na tak úžasná místa, která třeba následovala. Pochvaloval si, že na trase bylo i hodně spontánní podpory. A když byl úplně v prde.., objevil se vždy někdo, kdo mu pomohl. Teď například naposled v Kruškách volal na nějaké jediné ubytování, že je v nouzi. – Nejdřív hodně odmítavá odpověď: Na jednu noc neubytováváme. – Poprosil znova - A nemáme ani uklizeno. – To vůbec nevadí, to je dokonce lepší. – Tak si tam vlezte, tady máte kód. Tomáš zaplatil domluvenou cenu na účet a za chvíli mu přišly peníze zpět, ať si to tam užije.
Otvírám mu Bernarda a Tomáš vypráví, že Míle jsou neskutečná čistička hlavy. Když se začne stmívat a nastává takové ponuro, to zas byla hluboká mystika, dokonce došlo na rozhovory s těmi, kteří tu už nejsou. Dokonce cítil, že je součástí toho světa, ze kterého jsme vzešli.
Bylo to náročné, hlava mu diktovala jezdit od 6 do 9 večer a tělo mu to změnilo na od 9 do 6 večer. Jednou dokonce usnul na 19 hodin. Tomáš je ale ostřílený mílař, jel teď po páté. Poprvé jel v roce 2019 na tandemu (podle mě začal hned tou nejtěžší disciplínou). To jel s Martinem Bulíčkem (od Martina to dostal jako dárek – ha ha). Martin jde letos jako chodec, dokonce byl často před cyklistou Tomášem nebo se v našem sledování překrývali. Takže to vypadalo, že jedou zas na tandemu. A často nebylo jasné, kdo řídí 😊. Ve 2022 to dojel celé na koloběžce a 1x i 500 mil. A teď celé na kole. Přestože to už odjel ve 3 disciplínách, k zelenému trikotu (za tři disciplíny-kolo, koloběžka a chodec) mu chybí chodec. To si ale není jistý, jestli se do toho někdy pustí. Tomáš je ale násobným držitelem i červeného dobrovolnického trička a fungoval na CP Šumava, kde přijíždějícím mílařům vždycky hrál na kytaru „Tak vás tady vítáme, haťa paťa, už v tom zase lítáme, haťa paťa, …“ a když odjížděli tak: „Táhněte do háje, všichni pryč, chtěl jsem jít do ráje, a nemám klíč,…“ A kytarou zpříjemňoval atmosféru během večerů. Taky v cíli řekl, že je lepší kytarista než cyklista. Ale jako cyklista obstál letos taky.
Jo, a shodil letos 10 kg. Ale tím, že seděl 2 hodiny ve Skalné v hospodě a pil pivo a cpal se řízkama, píšeme mu 11, možná 12 kg dolu 😊.
Pro Tomáše si přijela sympatická manželka, poseděli jsme chvíli ve třech, Tomáše si naložila (až po sprše) a odvezla domů a já v bramborárně osiřel. Zítra přijde Martin Bulíček, takže zůstávám.
Čas Tomáše: 23 dnů 3 hodiny a 33 minut (Myslím, že 3 je Tomášovo šťastné číslo.)
Z už „uzavřeného“, ale zas lehce pootevřeného F1000 bramborárna Třebeň
Honza Kopka