DEN 2
Zdravíme všechny, druhý den závodu je za námi a zatím to vypadá, že všechno běží přesně tak, jak jsme si přáli. Tedy skoro. Ráno jsme v Trenčíně přivítali poslední dobrovolníky. Tím se naše první CP definitivně zaplnilo a můžeme s klidem říct, že CP1 je připravené.
Než se první závodníci přiblížili k Trenčínu, čekala náš konvoj jedna z nejdůležitějších misí dne. Vyrazili jsme do trenčínské nápojky pro zásoby piva Bernard. Někomu by se mohlo zdát, že převézt pár bas je práce na deset minut. Jenže zkuste si naložit několik desítek beden tak, aby při první zatáčce nepřistály všechny u zadních dveří dodávky. To je opravdu kumšt!
Naštěstí Bernard bezpečně dorazil na checkpoint a můžeme s radostí oznámit, že CP1 je od včerejšího dne plně vybavené. Voda teče, nabíječky fungují a stany čekají na první unavené závodníky.
Velkou pochvalu si zaslouží kuchařská sekce CP1 v čele s Dominikem. Pod kotlíkem se od rána poctivě topilo a výsledkem byla voňavá párková polévka, která během odpoledne provoněla celé okolí checkpointu. K tomu přibylo plato uvařených vajec, protože bílkoviny jsou pro unavené nohy stejně důležité jako dobře namazaný řetěz. A protože na Mílích se myslí dopředu, už dnes se začalo připravovat menu na zítřek. Pokud všechno klapne, bude závodníky vítat vůně domácí bramboračky.
Do odpoledních hodin panoval na checkpointu relativní klid. Známý “předbouřkový” klid, kdy všichni pořád něco dělají, ale zároveň každých pár minut koukají na sledování trackerů, jestli se čelo závodu neblíží. V podvečer se první tečky na mapě začaly přibližovat k Trenčínu.
Ze severní trasy dorazil do CP1 jako první Michal Ozogán. Michal se celý den přetahoval o každý kilometr s Ondřejem Kacarem. Nakonec dorazil na CP jako první. Nicméně podlehl kouzlu párkové polévky a Ondřej ho na CP dohnal. Přímo před našimi zraky se tak odehrálo strhující drama při brodu Váhu. Z něj vyšel vítězně Ondřej, který našel lepší cestu a řeku přebrodil první. Nicméně po několika kilometrech už jeli oba borci opět bok po boku. V následujících dnech nás čeká ještě skvělá podívaná!
Večer dorazila do Trenčína také jižní mediální parta. Ti měli za sebou den strávený naháněním čela závodu. Kdo někdy zkoušel dohnat Dana Polmana na trase, ten ví, že to není vůbec jednoduchá disciplína. Dan totiž rozhodně nepatří mezi závodníky, kteří by někde zbytečně postávali. I když včera ho na trase potkal defekt zadního kola. Naštěstí oprava mu netrvala dlouho. Nicméně způsobila mu trhlinu v načasování. Poslední úsek slovenské trasy se zákazem vjezdu stihl projekt těsně v povoleném čase a přesně ve 21 hodin a 16 minut dorazil na CP1.
Na checkpointu si dal misku polévky, chvíli poseděl, podělil se s námi o dojmy z letošní trasy a bylo vidět, že navzdory stovkám kilometrů má stále dobrou náladu. Brodění Váhu se však rozhodl nakonec vyhnout. Řeka byla po deštích rozvodněná a představa, že si člověk večer promáčí boty i oblečení, není zrovna lákavá. Pravidla v těchto situacích povolují brod objet. Dan objížďku využil pro doplnění zásob ve městě.
Ani severní organizační tým dnes nezahálel. Pokračovali po trase, čekali na závodníky na zajímavých místech, fotili a sbírali materiál pro všechny, kteří letošní ročník sledují z domova. Kompletní fotogalerii už tradičně najdete na Pixinu.
Večer se konvoj Sever usadil na jedné z benzínek před Trenčínem. Ta posloužila jako kancelář, jídelna, odpočívárna i koupelna v jednom. Ano, i organizační tým se občas potřebuje umýt 😀 A není to vždy tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Například na této čerpací stanici byly k dispozici pouze pánské sprchy. To by samo o sobě nebyl až takový problém. Jenže když máte v týmu také kolegyni… Nakonec se všechno vyřešilo ke spokojenosti všech zúčastněných a odjížděli jsme nejen administrativně připravení, ale také o něco čistší než ráno.
Druhý den letošních Mílí tak můžeme hodnotit pozitivně. Závod běží plynule, na trase jsme zatím nemuseli řešit žádné vážnější komplikace. Samozřejmě víme, že to nejtěžší mají závodníci i my teprve před sebou. První dny bývají plné nadšení a síly. Ty opravdové příběhy ale začínají vznikat až ve chvíli, kdy začne bolet každé šlápnutí a člověk musí hledat motivaci hlavně sám v sobě.
Přejme si proto jediné. Ať letošní ročník pokračuje stejně klidně jako doposud a ať se co nejvíce závodníků potká pod cílovým obloukem v Třebeni.
Zase zítra!