Afterparty  24. - 26. 9.

Afterparty

Bezmála tři měsíce od startu a necelé dva měsíce od chvíle, kdy poslední závodníci ještě bojovali na trase 1000 mil jsme se sešli na letošní Afterparty, která už tradičně uzavírá každý ročník tohoto extrémního závodu, který je svátkem všech dobrodruhů.

Už třetí rok se Afterparty koná na Vysočině, aby to bylo aspoň trochu spravedlivé k účastníkům ze vše koutů Česka a i k zahraničním. Ti se totiž nejčastěji rekrutují ze Slováků, Němců, Poláků a letos i Rakušanů. A I v tomto případě je Vysočina zhruba uprostřed. Po dvou letech ve Zbraslavicích jsme se letos přesunuli blíž Humpolci, plánovali jsme totiž nějaký program v pivovaru Bernard, ale to se zatím o rok odkládá, čeká se na otevření nového návštěvnického centra. Každopádně našim letošním cílem byla Kletečná, trochu retro, ale příjemné středisko ve svahu nad stejnojmennou obcí.

Termín se letos z kapacitních důvodů střediska posouval o týden blíž zimě a tak tentokrát Afterparty zasáhla už do kalendářního podzimu. Báli jsme se počasí, ale zbytečně. Zatímco tradiční termín v půlce září byl proměnlivý, Afterparty vychytalo parádní babí léto a počasí bylo slunečné a teplé. Ani během letošních Mílí nebylo moc podobně hezkých víkendů…

V pátek odpoledne se začínalo vlažně a kolem páté se do areálu začínali trousit první nedočkavci. Je hezké sledovat ta objetí a radost ze setkání lidí, kteří ještě tři měsíce zpět o sobě ani nevěděli, natož aby se třeba na ulici pozdravili. A mnozí jsou nyní přátelé na život a na smrt, zažili spolu totiž několik dnů a nocí strádaje hlady, žízní, bojující s nástrahami počasí a Kopky. To lidi i kamarádství mezi nimi zocelí! A o tom to víkendové setkání je především, vstřebat ty zážitky s odstupem, připomenout si je, oživit a naladit se na sobotní večer, kdy startuje registrace do nového ročníku…

O co poklidněji ten páteční večer začínal, o to bouřlivěji vrcholil! Kapela se pustila do práce kolem deváté a sál se místy plnil významně. Opozdilci se tak do postelí trousili v době, kdy kuchař zadělával na ranní smažená vejce a pouštěl sporák pro ranní česnečku.

Ale hlavním dnem Afterparty je sobota a prvním bodem programu vyjížďka. Po dobrých zkušenostech jsme i letos svěřili její přípravu dvěma nejzkušenějším mílařům co do věku, Standovi Zárybnickému a Vláďovi Synkovi. Borci vymysleli zajímavou trasu dlouhou necelých 30 km, která protáhla početný peloton kolem místních přehrad, městeček a vůbec dala ochutnat malebnosti Českomoravské vrchoviny. Vzhledem k množství hospůdek v okolí se účastníci trousili zpět do kempu postupně, ale kolem druhé odpoledne byla většina z nich vzorně zpět a připravovala se na zlatý hřeb v podobě vyhlášení výsledků.
Tou dobou začala v areálu zlobit elektřina a tak nám připravila pár adrenalinových chvil v čase, kdy jsme naopak finishovali připojení všeho nezbytného, abychom byli hezky vidět a hlavně slyšet. Už jsme začali ladit hlasivky s tím, že to musíme uřvat „za své“, když byl jeden z friťáků v kuchyni usvědčen a odpojen, což ostatním přístrojům dalo dost šťávy pro život, včetně aparatury a cílového oblouku tvořícího kulisu vyhlašovacího ceremoniálu.

V 15:00 jsme se tak pustili do práce! Poděkovali jsme všem za účast, vyhlásili letošní fotosoutěž a hlavně předali charitativní šek pro Dům pro Julii, což je projekt, kterému se letos trochu věnujeme v rámci celého ročníku. Na místě byli i zástupci domova, který by měl začíst růst příští rok a měl by se stát domovem pro děti a rodiče v hospicové péči. Těžké téma na chvíli utlumilo bujaré veselí, ale občas je potřeba, aby si člověk uvědomil, že i o tom je život. Za Míle jsme předali příspěvek 30.000 Kč a snad aspoň symbolicky pomohli tento projekt podpořit. A může každý, na odkazu ZDE najdete více informací a transparentní účet.

A šlo se na věc. Celkem 241 triček jsme měli připraveno k předání. Tedy vlastně víc, ale k tomu se dostaneme. Začalo se bílými a muselo se to vzít trochu zrychleně. Proto jsme šli po dnech dojezdů a odhalili tak, že v polovičním cíli měli některé dny opravdu dost práce. Osmý den závodu dorazilo do Františkova dokonce 27 závodníků, kteří zde závod ukončili. A to nepočítáme ty, kteří jen projížděli… Ale povedlo se, pětistovkáře jsme odbavili za necelou hodinu a po společném focení mohli pokračovat k finisherům 1000 mil.

Ale pak přišlo jedno z překvapení večera. Na pódium bylo vyzváno k účasti několik mílařů, mnozí z nich ani letos nestáli na startu. A marně sami tápali, cože je to spojuje… Až po otevření balíčku s tričkem a jejich roztažení odhalilo, že se jedná o „legendy“ 1000miles Adventure, což jsou účastníci, kteří se na start postavili sedm a více krát! A že to není jen o závodnících následně odhalilo další jméno vyzvané k účasti, a totiž Martin Karásek, který věrně už jedenáctý rok „slouží“ všem mílařům na CP2 v Jeseníkách coby dobrovolník. 

Následovalo vyhlášení úspěšných tisícimílařů, na jehož začátku byl jeden z vrcholů. Nejdelší čas na trase strávila dvojice chodců Jindra Prchlík a Mirka Haisová. A výjímečné na tom je to, že Jindra si tímto výkonem vysloužil nejen růžové triko za posledního závodníka na trase, ale jelikož dokončil „trojorunu“ (v jeho případě dokonce „čtverkorunu“, kromě klasického MTB s Mirkou ujeli Míle dvakrát i na tandemu), vysloužil si i triko zelené. A protože už chvíli měl na sobě triko černé pro legendy, byl poctivě navrstvem hned pěti triky najednou. A Mirka? Ta se stala první ženou, která obešla celé Míle a dokonce poctivě po cyklistické trase. A pro jistotu si k tomu vybrala o cca 200 km delší ročník, čili 1.860 poctivých kilometrů. Není divu, že až na Afterparty, tedy po bezmála dvou měsících obula pevné boty, do té doby musely stačit pantofle dokonce i k účasti na svatbě :-)

Pak jsme pokračovali střídavě jižní a severní trasou až kolem sedmé večer vrcholil vyhlášením absolutních vítězů. Všichni si odnesli zasloužená žlutá (jak též někteří říkají zlatá) trička a se zapadajícím sluncem jsme mohli prohlásit ten jedenáctý, dost netradiční a bláznivý ročník, za ukončený. 

Ale nebyly by to Míle, kdybychom současně s tímto okamžikem nezahájili ročník nový. Ten dvanáctý by se snad měl jet od neděle 3. 7. z nejvýchodnější obce na Slovensku současně po severní a jižní trase na západ Čech. A už tradičně se mohli letošní účastníci a dobrovolníci rovnou přihlásit, zbylá místa (a je jich zhruba polovina, čili asi 150) se pak můžou přihlašovat od silvestrovské půlnoci.

Mezitím, co se tvořila souběžně fronta na registraci i večeři jsme pódium přestavěli na letní kino a krátce před devátou večer se premiérově promítal hodinový film, který mapoval letošní ročník na obou trasách. Snad se líbil, na jeho zkrácenou verzi se můžete všichni těšit během podzimu v České televizi na stanici ČT Sport.

Večer byl o poznání poklidnější, nesl se spíš v duchu povídání, než křepčení. Ale kapela přesto hrála z vesela aspoň coby kulisa. Zda se tancovalo v pokročilé noci či nad ránem už pořadatelé nevědí, unavená těla uložili ke spánku před půlnocí…

Neděle byla ve znamení loučení a kolem poledne areál opustili poslední účastníci. Někteří pokračovali v prodlouženém víkendu na výlet, jiní spěchali do práce střádaje dovolenou na Míle 2022! A my se na ně těšíme za 9 měsíců v Nové Sedlici!