Představení - legendy Mílí - Petr Ozogán

Kdo jiný by měl jako první představit své přípravy na letošní 13. ročník 1000 Miles Adventure než právě muž s číslem 1 - Petr Ozogán. 

Zeptali jsme se Petra na několik otázek souvisejících s jeho přípravou na trasu 2020 mil, která se letos poprvé pojede okolo Československa. 

Proč ses rozhodl pro 2020 mil?
Letos to bylo pro mě těžké rozhodování, jestli se znovu přihlásit. Zatím jsem byl na startu Mílí každý rok. Hlavně proto, že jsem si pokaždé našel výzvu, za kterou jsem si šel. Letos to bude rozhodně ta vzdálenost, 2020 mil. Rád bych poznal, je možné dojít pěšky 2020 mil za rozumnou dobu? 

Celé Míle jsem zdolal pěšky už třikrát. Vím, jak to pokaždé v cíli bolelo. Byl bych schopen jít to i zpět? Už dvakrát jsem se na 2020 mil hlásil, díky Covidu to nakonec byly pokaždé běžné Míle. Ty roky jsem pokaždé přitom došel v pohodě až do cíle. Přiznám se, tehdy jsem byl rád, že nemusím jít zpět. Přesto jsem vždy cítil, že to musím jednou zkusit dojít tam a zpět na jeden zátah. 

Rozhodně mi nevadí chodit takové dlouhé trasy. Jsem naopak rád, že vypadnu od běžných starostí a totálně vypnu hlavu. Pokaždé jsem byl na Mílích nejstarší pěšák. Přesto jsem rád, že mám možnost dát si závod s „mladýma klukama“. Být dokonce občas i lepší, než oni, dojít dál. Přesto cítím, že jednou přijde doba, kdy už to dál nepůjde. Snad i proto by bylo dobré skončit svou Mílařskou kariéru zdolanou vzdáleností 2020 mil.

Mám štěstí, že můj syn Michal se vydal mou cestou a startoval na Mílích na kole už pětkrát. Poprvé v roce 2015 byl rád, že dojel do půlky.  Naposledy v roce 2021 už stanul na stupních vítězů. Jede na kole i letos, samozřejmě 2020 mil. Vypadá to, že se bude snažit vyhrát. Když sleduji, jak tvrdě trénuje, nemohl bych zůstat sedět doma. 

Mrzí mě jen, že budu muset nechat doma ženu tak dlouho samotnou. Už si na to za ty roky zvykla, že pokaždé v červenci zmizím na několik týdnů, vrátím se potom domů zničený. Tentokrát bude ten výlet delší, tak doufám, že to zvládne.

Jaká bude tvá taktika?
Je několik možností, jak absolvovat Míle. Makat co nejrychleji do cíle, nebo se nikam nehonit a co nejvíce si to užívat. Obdivuju borce, kteří skoro nespí, jedou totálně nalehko a snad ani nesesednou z kola. Určitě i oni si takový závod svým způsobem užívají. 

Já jsem hlavně pěšák, proto budu dost pomalý. Musím toho sebou táhnout rozhodně více, než cyklista. Rád si popovídám s lidmi, které cestou potkám. Cesta to bude dlouhá, nemá cenu se uštvat. Je nutné počítat s tím, že dojít to celé pěšky bude trvat zhruba šest týdnů. 

Moc mě láká, jít to pomalu a nezávodit. Dávat na internet podrobné pravidelné zprávy z cesty, jak si to vše užívám, jak se mi daří. Možná natočit i nějaká videa. Ukázat, co vše se dá na takové dlouhé cestě zažít. Nehonit se, užívat si to. Nedržet se trasy, klidně odbočit i jinam, kde se mi to bude líbit. Zastavit se a popovídat si s domorodcema.

Je těžké a snad i zbytečné promýšlet nějaké strategie. Vhodná strategie se ukáže až cestou. Záležet bude na tom, jaké krize mě kdy potkají. Rozhodně budu po startu závodit. Nevím ale, jak dlouho mi to vydrží. Do cíle to bude hodně daleko, nemá proto cenu se honit. Pěšáků, kteří chtějí jít celých 2020 mil, bude jen pár. Možná mám výhodu, že znám už dokonale severní trasu, navíc jsem si jako jediný už prošel i jižní trasu. Třeba to dopadne tak, že do cíle 2020 mil dojde jen jeden z nás. Rozhodně přitom netvrdím, že to budu já. 

Čeho se nejvíc bojíš na trase?
Zažil jsem toho na Mílích už hodně. Občas to byly i nepříjemné situace na východním Slovensku, kdy jsem se místnímu obyvatelstvu nelíbil. S lidmi je ale možné se dohodnout, nebo jim utéct. Bojím se proto snad jen toho, že s medvědem se nedohodnu, tomu ani neuteču. Moc nepříjemné by taky bylo nějaké zranění, kvůli kterému bych musel skončit před cílem.

Jak se připravuješ?
Na rozdíl od těch, kdo budou na startu poprvé, tuším už, co mě může cestou potkat. Letos to bude ale mnohem těžší, protože to bude dvojnásobně delší. Těžko se dá na to plně připravit, počítat se vším. Rozhodně bude dobré naplánovat trasu, kudy jít. Taky bude důležité mít sebou kvalitní a odzkoušené vybavení. A mít dost sil šlapat den za dnem.

Severní trasu už znám, včetně různých odboček a variant. Znám tam plno míst, kde je možné se vyspat a nakoupit. Horší to bude na jižní trase, kterou jsem si prošel jen jednou. Zkoumám proto ve volných chvílích mapy a hledám vhodnou trasu. Pěšáci nemusí procházet přesně celou oficiální trasu, mají jen určité body na trase, kterými musí projít. 

Až před startem se rozhodnu, co vše sebou na zádech potáhnu. Nejdůležitější bude rozhodnutí, jaké si vzít boty. Uvědomuji si zpětně, že roky, kdy jsem došel jen do poloviny, důvodem toho byly právě špatné boty. Nebude snadné si vhodné boty vybrat. Nikdy dříve jsem nemusel řešit, kolik kilometrů boty vydrží, než se rozpadnou. 

Co se fyzické připravenosti týká, snažím se pravidelně běhat. Mám už letos naběháno několik stovek kilometrů. I díky tomu jsem zhubnul od vánoc několik kilo. Honza Kopka si totiž ze mě na startu občas utahuje, že jsem přijel na Míle zase zhubnout. Snad proto budu letos na startu hubenější, než jiné roky v cíli.

Věříš si, že dojdeš?
Občas je slyšet názor, že pěšák na 2020 mil musí být nezaměstnaný, učitel, nebo důchodce. Aby na to měl dost času celou trasu absolvovat. Já budu letos startovat už jako důchodce. Času na to budu mít dost, do práce nebudu muset pospíchat. Škoda jen, že v důchodu už více bolí kolena a nejsem tak rychlý, jako za mlada.

Jít 2020 mil pěšky, to je totálně nesmyslná výzva, která mě proto moc láká. Navíc, když je to závod. Netuším, jestli bude ještě nějaká možnost zkusit to někdy příště. Pokud proto nebude závažný zdravotní problém, udělám co nejvíc pro to, dojít až do cíle, celých 2020 mil. Podle map, je to pro pěšáka zhruba 2600 kilometrů. Pokud budu už na startu s tímto počítat, tělo se tomu snad přizpůsobí a dovolí mi to celé absolvovat. 

Kdybych nevěřil, že celých 2020 mil dojdu, tak bych se na start nepostavil.

Petr Ozogán, 16/03/2023