PETR OZOGÁN V CÍLI!!
Důchodce nebo Terminátor?
Představení
Na start prvního ročníku 2011 přišel fousatý, ne úplně mladý chlapík, který spíš vypadal, že jde náhodou kolem, než že by chtěl jít extrémní závod. Ani z daleka nepřipomínal trénovaného sportovce. 10 metrů po startu se ptal: „Nevadí, když dojdu až v prosinci?“. Nedošel v prosinci. Nedošel vůbec! Zabalil na 142. km. Další rok to nebylo o moc lepší. Vlastně nikdo nevěřil, že by někdy dokázal dokončit tisícovku.
Rození legendy
Když přišel v roce 2014 na start po čtvrté, prohlásil: „Letos vím, že to dojdu!“ A opravdu došel! Nějak se mu to v hlavě překlopilo a najednou to šlo. I když ten rok ustanovil rekord nejdelšího času. V roce 2015 to dojel na koloběžce, moc mu to na ní nešlo, spíše ji nosil na popruhu od kytary a trvalo mu to o 6 dnů déle než pěšky a vylepšil rekord nejdelšího setrvání na trase. V roce 2016 jel na kole. Za celých 1 600 km se nenaučil zatáčet doprava (trochu nadsázka, ale ne zas tak velká), takže mu to trvalo ještě o den dýl. Svůj nejrychlejší čas na 1000 mil měl tedy jako pěšák. Ovšem byl první člověk, který dokončil 1000 mil ve všech třech disciplínách. I když v jeho případě to spíš vypadá na disciplíny chodec sólo, chodec s koloběžkou, chodec s kolem. Pokud byste po tolika startech čekali již vysvalovaného triatlonistu, zase nic. Jeho tělo to na sobě nedává znát, ale má silnou hlavu! Co si usmyslí, to dokáže! A teď má Petr další primát. Je první, kdo dokončil tuhle ultradlouhou trasu 3 260 km jako chodec. I když chodci mají dané jen body, takže v reálu mu to hodilo něco přes 2 500 km. Průměr asi 53 km (s min. 1 km převýšení) na den 48x po sobě. Velice slušný výkon! Klobouk dolů! Navíc s 64 lety na krku je jen o pár měsíců druhý nejstarší v cíli 2020 mil za Zdeňkem Kulovaným.
Příchod legendy
Volám si s ním, když je asi 150 km před cílem – „Přijdu zítra v 8 večer.“ Následující den jsem se tedy přesunul do Třebeně, zbudovali jsme cíl, vzal jsem kolo, foťák a jel mu naproti ještě s mílařem a fandou Martinem. Vykračoval si jakoby nic. Špinavý, zarostlý, to jo, ale svěží chůze jak na kondiční procházce. Když nás uviděl, rozběhl se a volal: „Běžím poprvé po 2 a půl tisících kilometrech.“ Pár fotek a rychle zpět do cíle. Za chvíli přichází Petr, rozběhl se (už po druhé) a za pět minut osm proběhl pod obloukem. Přesně jak včera slíbil. Excelentní plánování. Radost byla na Petrovi vidět, ale žádná velká euforie, spíš „tak jsem tady“. Bral to skoro jako samozřejmost, zabalit nechtěl nikdy, i když s problémy se potýkal. Měl střevní potíže, jindy zas zimnici, teploty a v jednu chvíli také zkolaboval a třískl sebou o zem, o čemž svědčí odřenina na čele. Ale dlouhé prý mu to ani nepřišlo. A za celou dobu 48 dnů nespal v posteli ani jednou, na to je hrdý. A ověřil si, že organizmus vydrží hrozně moc, pokud hlava chce. Pod oblouk zavoněly bramboráky Mistra Míry, a to už jsme ho venku neudrželi a přesunuli se do stodoly.
Příjemné posezení
Petr do sebe hází bramboráky, popíjí Bernarda a padá z něj jeden příběh za druhým. Občas ho lidé poznávali a dokonce oslovovali jménem: Pane Ozogán, Vy jdete Míle. A stejně když přišel na Moravě do sportu, prodavač na něj: „Dobrý den pane Ozogán, potřebujete nové boty?“- … ?...- „Sleduju Míle, tak vás znám.“ Nutno říci, že za celou dobu neměl Petr na noze puchýř. Největší pohostinnost zažil na Slovensku. Někdy žádal o vodu a často dostal daleko více nebo mu lidé i sami od sebe nabízeli, jestli něco nepotřebuje. Stávalo se také, že ho jen tak někdo zastavil si s ním popovídat a docházelo k takovému souznění, až z toho byl naměkko. Potvrdil, stejně jako mnoho před ním, že celou dobu nevěděl, co se těch 7 týdnů děje, nesledoval žádné zprávy. A byl spokojený. Jen on a čistá příroda. Kdyby se něco událo, nezaregistroval by to.
Jih mu přišel tvrdší, horší na doplňování jídla a druhá tisícovka obecně těžší. Nesl si vařič a vařil si skoro každý den. I filtr na vodu, ten ale nepoužil. Se vším, co měl, vážil batoh téměř 10 kilo.
Dobré také zmínit, že je poměrně oblíbený u slovenských policistů. Za tu dobu, co chodí Míle, ho už prověřovali mnohokrát. Jednou ho vyhmátli, jak spí v autobusové zastávce. Považovali ho za bezdomovce. Je fakt, že kdejaký bezdomovec by mohl Petrovi jeho „dyzajn“ závidět. Jindy ho zas legitimovali, co tam dělá. Jdu do Nové Sedlice. – A odkud? – Z Aše. Pojali podezření, že utekl z nějakého ústavu. Letos ho zas chytli v zahradním areálu nějaké školy, a tak trochu ho asi považovali za úchyla. Vše se ale vysvětlilo, uvěřili, že je účastník 1000 miles a dostal dokonce povolení od starosty, že tam může přespat.
Jednou Petra dokonce nějaký bezdomovec pozval na vodku. Petr neodmítl. Každé setkání bere jako obohacení.
Za dobu závodu shodil 7 kg na 67, což byla jeho mladistvá váha a přál si se na ní zas někdy dostat. Jsem rád, že jsme mu k tomu pomohli, i když trochu drasticky.
Je třináctý ročník a Petr jako jediný startoval třináctkrát. Takže není náhodou, že je největší legenda 1000 miles. A proč jel poprvé? Viděl někde leták – to je hrozná bláznivina, to musím zkusit. No a proč to chodí každý rok? Vždycky si prý našel něco, proč to jít znova a znova. No a letos to bylo proto, že se konečně jela varianta 2020 mil kolem Česko-Slovenska. Petr jako první chodec ustanovil chodecký rekord téhle ultradlouhé trasy - 48 dnů 4 hodiny 55 minut. Takhle časy normálně uvádíme, dá se to ale napsat i 6 týdnů 6dnů 4 hodiny 55 minut nebo 1 měsíc, 2 týdny, 3 dnů, 4 hodiny, 55 min (tady je zajímavé, jak jsou srovnané číslice za sebou 1-2-3-4-5. Prostě Petr ví, jak má dojít.)
Vzhledem k jeho 13 startům po většinou v kategorii chodec absolvoval v rámci Mílí 12 031 km, ke kterým letos přidal 2 500 km (tedy přes 14 500 km celkem). A v čase stráveném na trase určitě vede 187 dnů 10 hodin 17 minut + letošních 48 d 4 h 55 m (celkem 235 d 15 h 55 m), tj. 2/3 roku.
A jestli to za rok zase půjde? Určitě ne! To ale říká každý rok, jsem si jistý, že na startu opět nebude chybět.
Ptáme se ho na syna Michala, že jezdí taky Míle? (Letos jel stejně jako Petr 2020 mil. A dojel 4.) Jsem na něj hrdej a jsem rád, že kluk dělá něco rozumnýho. (😊… no, tak to je na zváženou 😊)
Ve své ženě má velkou podporu, jinak by nebyl na startu každý rok. Letos ale cítí vůči ní výčitky, že jí nechal tak dlouho samotnou. Vlastně kvůli ní ke konci zrychlil.
A osobní zjištění Petra: Svět je dobrej, hodnej a pomáhá!
Petr povídá a povídá, je půl jedné v noci, mně padá hlava, ale Petr oči jak baterky a né a né ho dostat do postele. Nezničitelný tvor. Nebo netvor?
Ráno snídaně, dopoledne ještě trávíme tady společně a před polednem ho odváží Mílař Martin Lebduška, který ho včera přijel přivítat. Teprve pak začínám zpracovávat fotky a informace od Petra do reportu. Takže omlouvám se za pozdní vydání.
Na trase 2020 mil jsou ještě další silné příběhy – Jitka Frankeová. V poslední části velice zrychlila, bylo to tím, že dvě noci nespala a počítala, že už nebude spát až do cíle, což vycházelo na další dvě noci. Nakonec si to ale rozmylela a zvolila méně devastující postup, aby si to s námi mohla v cíli užít. Dnes má narozeniny, tak ji přeju vše nejlepší za celý tým 1000 miles. Takže zítra bude oslava v cíli dvojnásobná.
Posíláme také pozdrav Aničce Litovčenkové na východ Slovenska. I na ní myslíme, ať vše zdárně dotáhne do konce.
Pozn.: letos si počasí s mílařema hraje. Prvních 14 dnů neskutečné tropy, pak 14 dnů zima i pod 10°C, deště a bouřky. A nyní zase tropy. Naši chodci jsou ale odolní, je nic nezničí!
F2020 Honza Kopka