Než zazní "start"

Zdravíme vás. Zdravíme závodníky, jejich rodinné příslušníky i příznivce závodu 1000 miles. Do startu zbývá necelý měsíc a s každým uplynulým dnem to bude už jen méně a méně. Dnešní příspěvek nemá moc společného s organizačními informacemi. Je spíš takovým odlehčením. Pro všechny by měl být spíše ředidlem nahromaděných emocí z nepoznaného, nebo i poznaného. Podstatou tohoto závodu, řečeno zkráceně, je určitý druh dobrodružství a setkání sama se sebou. Víme, že jsou mezi vámi jedinci, kteří trénují na vítězství, stejně jako jsou mezi vámi ti, kteří si přejí dojet. Myslím, že těžké to máte podobně a proto vám budeme přát a přejeme chladnou hlavu a čas. Nemyslíme ten, který ohraničují dny vaší dovolené, ale čas, který si dopřejete v těžkých chvílích. Čas, který bude jediným vašim společníkem, když se budete muset rozhodnout, co dál. Přejeme vám, abyste to byli vy, kteří rozhodnou a svého rozhodnutí nebudou litovat právě z toho důvodu, že si nedopřáli již zmiňovaný čas. Historie závodu má na svém triku mnohá rozhodnutí. Rozhodnutí, která podtrhují vůli, bojovnost, empatii a všechny ty vlastnosti člověka, které mu nedovolili si připustit myšlenku na „zabalení,“nebo ji pomohli zahnat. Stejně tak má na svém triku i příběhy, ve kterých na výběr nebylo, nebo jen velmi málo. Ta trať není maraton, to je spíše kus života, který se rozhodl vám do poměrně krátkého časového úseku vměstnat velké množství informací a prožitků. Ty si pak ve svých chvílích odpočinku, po svém návratu domů budete moci naředit do libovolného množství vzpomínek ohraničených rozhodnutím, kolik času jim chcete věnovat.  Člověk je schopný mluvit a rozpitvávat jednotlivé kilometry, zážitky, setkání a vše ostatní, co jej na trati potká na počkání. Věřte, že toho může být hodně a i přesto, že jste na stejném závodě, nemusíte mít ve stejném místě stejné zážitky. Tam kde někdo přejde suchou nohou, jiný se brodí v blátě. Tam kde jeden přebrodí, jiný stěží přeplave, nezřídka objede. Přesto všechno jste ochotni toto všechno podstoupit a mnohým dosažení cíle je prioritou i přes všechny potíže, které je na závodě potkají. Vůle a odhodlání je mnohdy potřebnější, než fyzická kondice a dokonalá výbava. Vzpomeňme pár příkladů:

Honzik Vlasák – cyklotremp, který dojížděl svým tempem v sandálech, ve kterých měnil jen ponožky. Své věci měl na zadním nosiči v pytli od psích granulí

Pepe Kristl – nezapomenutelná postava mílí, který si na Slovensku poškodil žílu na noze a po sešití se vrátil na trať, aby takto dokončil ještě tři čtvrtiny závodu. Hodně lidí zná jeho památnou větu: „Kdyby tento závod jezdili jen normální lidi, tak tady nikdo není.“

Tandemisti Jindra s Mirkou, kterým praskla před Cínovcem vidlice. Co myslíte, že vymysleli, jak se rozhodli? Rozhodli se nezabalit a takto poškozený tandem dotlačit do poloviny závodu. Nakonec se jim podařilo sehnat jinou vidlici, na které to dojeli až do Nové Sedlice.

Markéta Marvanová s Adamem Záviškou dojeli závod spolu tak, že když jednomu „odešly“ obě brzdy, ten druhý mu dal jednu svoji.

Jirka Míl (Bejk) dojel závod na vypůjčeném kole po té, co mu jeho speciál vypověděl službu. Se svými cca 190cm se vměstnal snad na 17“ rám s úzkými řidítky.

Radek Novotný – cca 19 kilometrů do cíle jel po ráfku.

Na řadě jsou příběhy, které jsou z kategorie, kterou neovlivníš.

Radek Musil - jel na rekord, ale neměl dostatek brzdových desek. Bohužel sehnat desky na Magury je v některých oblastech problém. Pomohl mu ochotný prodavač, ale stálo to poměrně dost času, který Radkovi scházel.

Filip Degl – svoji přípravu a věřím, že i část svého přípravného života zasvětil jedinému a tím bylo vítězství na tomto závodě. Příroda tomu však chtěla jinak. Vichřice v Jeseníkách si zašpásovala a způsobila značný polom. Závodníci se museli vrátit do poloviny závodu, trasa se přetrasovávala a bylo po nadějích.

Tyto a ještě mnohé jsou příběhy se šťastným koncem, kdy lidé dojeli, ale jsou zde příběhy, které šťastný konec s pohledu cílové pásky neměli.

Milan – musel se pár dnů před cílem rozhodnout co dál. Dostal informaci, že mu umírá blízký člen rodiny. Otočil se o 180 stupňů a věděl, co je prioritou.

Indián – nemohl vidět v noci drát přes cestu, stejně jako nemohl zabránit pádu. Krev v moči nevěstila nic dobrého. Po několika denním pobytu v nemocnici odjel, po zralé úvaze, domů.

Zdeněk – pád z cesty jej odsoudil k přivolání pomoci, která jej našla díky navigování z centra závodu.

John – jeho konec v závodě, stejně jako návštěvu nemocnice v Polsku mu zapříčinila špatně uložená bunda, která se dostala do předního kola a zablokovala jej. Pád a následná zranění ukončili jeho cestu k cíli.

Tak bychom mohli psát další a další příběhy. Víme, že je jich spousta známých a ještě více neznámých. Všechny ty opruzeniny, naraženiny, záněty, nachlazení, prasklé paty, puchýře, technické závady až po selhání toho nejdůležitějšího a tím je hlava. Říká se, že na míle se nedá natrénovat, neboť nikdy nevíš, co tě potká, nikdy nevíš, co se ti může stát, nikdy nevíš, co budeš řešit. Na míle se dá, podle nás připravit. Ideální příprava je spojení takové toho nehmatatelného duchovna s fyzickou vybaveností. Jednou hlava podpoří tělo, jindy tělo podpoří hlavu. Co se vlastně děje na takovém závodě, kdy jedeš a jsi příjemcem událostí, jenž tvoří spolu s přírodou tvoji trasu? Jsou dva druhy intenzity vnímání prožitku. Rozdíl je v tom, jestli jedete sami, nebo ve skupině. My vám přejeme co nejvíce intenzivních zážitků a co nejvíce času stráveného sami se sebou, neboť jen tak můžete dostat tu nejsilnější informaci nejen o sobě, ale i o celém tomto závodu a jeho podstatě. Užijte si závod až do cíle a nenechte se přemluvit, že už stačí. Mějte na paměti, že jste si stanovili svůj cíl a nedopusťte svým ukvapeným rozhodnutím, abyste o něj přišli. Nedovolte nikomu, ani sami sobě, aby vás připravil o pocity, chvíle, euforii, kterou vám může připravit jen průjezd cílovou bránou. Málo komu přinesly pocit uspokojení a štěstí nahromaděné věci. Více šťastných je těch, kteří se mohou přehrabovat ve svých zážitcích a vzpomínat na své prožitky. Za celý tým organizátorů, pořadatelů a pomocníků nám přeji hodně šťastných kilometrů.