Jan Havránek - alias Vrána : Míle jsou jako koprovka: buď je nenávidíte, nebo milujete.
Jmenuji se Jan Havránek, ale ostatní mě znají spíše jako Vránu, Havrana, Johnnyho nebo Kolouška (zdravím Milana s Láďou 😉). Pocházím z Plzně, tedy z města „nejlepšího piva na světě". Přijeďte, rád vás po něm provedu a s přednáškou, kde má smysl zastavovat a kde nemá cenu vůbec přibrzďovat. Kdo mě zná, ten asi tuší, o čem mluvím.
Ahoj Honzo, po kolikáté letos vlastně Míle jedeš? A proč? Jak ses o Mílích dozvěděl? A proč se na trať pořád vracíš?
O Mílích vím od prvního ročníku, kdy jsme u pivka v Dobřanech s kámošem Golemem debatovali o možnosti přihlásit se na nějakej sranda závod na kolech a 1000Miles znělo po pár škopkách jako super nápad. Naštěstí to zůstalo jen u planých slibů, protože na našich trekingových kolech bychom nedojeli ani do Kraslic :D.
Dalších 9 let jsem si na Míle nevzpomněl. Pak zasáhla asi Vyšší moc a já náhodou narazil na příspěvek na Facebooku, kde byl označen Negramot Pich, jak se málem utopil se svými 2 metry v 30 cm Váhu při brodění. Odkazem jsem se dostal na Vemena Na Kole. Přečetl jsem tehdy legendární příběhy růžové dvojice a při zjištění, že jsou z Plzně, jsem věděl hned, že toto chci taky zažít! Pak už jen Silvestr, přihlášení a bylo to. (Mimochodem jsem si vzal hruďák a při vyplňování přihlášky jsem měl tep přes 160, jak nervózní jsem byl, heh.)
Letos se na Míle chystám pošesté. Na otázku proč je velmi snadná odpověď. Míle jsou jako koprovka, buď je nenávidíte, nebo milujete. U mě je to naštěstí ten druhý případ (platí i pro koprovku!). Navíc je zde stále co objevovat. I když trasu znám, dá se říci, nazpaměť, tak pokaždé člověk narazí na nové krásy přírody a HLAVNĚ na nové (ale i staré) známé a kamarády. Je to 50 na 50, jedu sem kvůli samotnému dobrodružství, ale zároveň, z té druhé půlky, jde o ten kolektiv kolem.
Míle jsou jako koprovka, buď je nenávidíte, nebo milujete.
U mě je to naštěstí ten druhý případ.
- Jan Havránek -
Co je nejdůležitější součást tvojí výbavy (kromě kola a piva)?
Určitě vypíchnu nafukovací polštářek pod hlavu. Všichni se mi pokaždé smějou, že chci jezdit nalehko a pak vezu takovou zbytečnost. Spíš mi ale připadá, že mi ho dost závidí, když spí na svých botách nebo hromadě stočených smradlavých ponožek a dresu :-D
Co tvá přátelství z Mílí? Skvěle jsi zapadl do komunity bláznů, kteří s námi jezdí.
Ta komunita kolem Mílí je skvělá. Některé lidi potkám jen na startu a pak až zase za rok nebo na afterparty a i tak se na to krátké setkání hrozně moc těším. Proto se účastním i dalších podobných cyklo taškařic. V Čechách potkám kamarády z Mílí ze západní strany Česka. Na Moravě zase ty z východu. A na Mílích se sjedou všichni. Prostě pecka.
Nadávání nechám na nováčcích.
- Jan Havránek -
Ty bereš Míle spíše jako dobrodružství, ne jako závod o čelo. A jezdíš celou dobu s úsměvem, i když nadáváš, tak s úsměvem. Někdy nevím, jestli si to utrpení opravdu užíváš, nebo je to už ten zoufalý úsměv. Nadáváš také někdy?
Osobně už nenadávám vůbec. Člověk si za ty roky posunul hranici diskomfortu hoooodně daleko. Určitě nastanou nepříjemné situace, jako oceány bahna, kilometrové polomy nebo mechanické závady, a v neposlední řadě pády a zdravotní komplikace. Nadávání nechám na nováčcích 🙂, aneb jejich komentáře typu: „Tohle nemá s cyklistikou cokoliv společného." Nebo: „Tohle ve filmu nebylo!" To mi pokaždé zvedne náladu. Rád vzpomínám na své první Míle, kdy nevědomost bylo štěstí, anebo možná prokletí, od každého asi kousek. Je lepší radši (ne)vědět, co číhá v pralese u Zvolenu nebo v Českém lese. Záleží asi, jak velký je člověk masochista. Ale třeba se někdo opravdu těší...
Na co opravdu rád vzpomínáš z trati? Máš nějaký příběh, který by byl k publikování?
Jeden úsměvný příběh bych tu měl z loňska, kdy jsme s Bobem Škodou nestíhali poslední zákaz a Bob po telefonu sehnal v Remetských Hámrech ubytování za luxusních 10 euro! Představte si: třímetrová zeď s velkým parkovištěm, kovaná brána, osvětlená udržovaná zahrada s dlážděnou cestou, krytý bazén, klimatizovaná kolárna... Tam jsem to už nevydržel a krásné průvodkyni se zeptal, kde je ten háček, že to všechno je pouze za 10 euro. A slečna na to: „Nie desať, ale deväťdesiat!" :-D No, stane se. Peníze vem čert. Nejhorší okamžik nastal, když nám oznámila, že nemá jediné pivo v celém baráku. Ani Šariš nebyl. Ani nepivo Birell. Smutné. Občas se na Mílích holt nezadaří…
Máš nějaká očekávání od letošních Mílí?
Ideální letošní Míle budou znamenat, že si užiju cestu do Sedlice, užiju předstartovní atmosféru, přežiju následujících 1600 km+ dlouhou dovolenou a nakonec si vychutnám bramborák a Bernarda v bramborárně.
Je něco, co chceš vzkázat Honzovi Kopkovi?
Veliteli (a jeho týmu) bych vzkázal, že to vymyslel moc dobře a že mu do budoucna přeji co nejvíce spokojených zákazníků.
Cokoliv dalšího, co chceš dodat.
Asi bych závěrem rád citoval legendu Radka Musila, který spoluzávodníkům vzkázal:
„Ať se držej a ať jim ten závod přinese to, co od toho očekávaj."
Autor: Martina Josefa Huspeninová
