FINISH 1000

SEVER proti JIHU

Od počátku sleduju kompletní vývoj kdekoli ve startovním poli, ale i boje o první pozice na severní i jižní trase. Na jihu to byl souboj Dana Polmana a Tomáše Novotného, který se tak nějak očekával. Na severu bylo více adeptů, tam jsme byli zvědavější, jak se to vyvine. Nakonec se na čele usadili Michala Ozogán a Ondra Kacar. Postupně se jižan Dan a seveřan Michal na prvních pozicích svých tras osamostatnili. Mohlo se zdát, že se tím vše zklidní, ale k tomu nedošlo. Za prvé kluci jeli na rekord a za druhé začal nepsaný BOJ SEVER proti JIHU, kdo z nich bude v cíli celkově první. Dan s Michalem se pohybovali téměř identicky. +/- oba stejný příjezd na svůj poloviční cíl F500, podobný čas setrvání, stejně to bylo i na CP 3, na trase stejná průměrná rychlost a stále shodná vzdálenost do cíle lišící se ve prospěch jednoho či druhého maximálně o pár kilometrů v závislosti, kdo v jak těžké či lehké pasáži se nachází.

PADNOU REKORDY?

Čas naznačoval pokoření rekordu, byla před nimi ale poslední noc. Kdo půjde spát, prohraje? Bude to těžký. Už předchozí noci spali jen mezi 1,5 a 3 hodinami. Sledujeme je on-line, stále se pohybují, i když únava a tma vše dělá mnohem náročnější. Dan zastavil na hodinový spánek, Michal si dal během noci 3x 15 minut, když už to vůbec nešlo.

Dan Polman z jihu získává drobný náskok, který se mu daří držet. Cílem projíždí 12. 7. 2026 přesně v 7:00 ráno. Dopadlo to přesně opačně, než tenkrát v roce 1865 na americkém kontinentu, kdy ve válce SEVERU proti JIHU vyhrál sever. Teď a tady vyhrál JIH a to poprvé v historii Mílí. Dan zvítězil těsně v NEOFICIÁLNÍM SOUBOJI - SEVER proti JIHU, ale hlavně ZLOMIL REKORD a ustanovil NOVÝ ABSOLUTNÍ ČAS:  6 dní 16 hodin 00 minut.  Ten starý na jižní trase překonal ve směru z východu na západ o 1 den, 1 hodinu a 9 minut!

Dan už jel obě trasy. Víc mu vyhovovala ta jižní, kde byl relativně více mezi lidmi než před dvěma lety na severu. Je vidět, že Dan se specializuje na závody, které nejsou vedeny co nejvíce mimo obydlená místa. Trasu ale obecně chválil. Pozitivně hodnotil i fakt, že se nám podařilo vytvořit, i přes nižší převýšení, jižní variantu identicky náročnou se severní, což dokazuje vyrovnanost postupu obou čel. Jestli ještě pojede? Na to nedokázal odpovědět. Ale před dvěma lety v cíli řekl, že už nikdy. No a letos stál opět na startu. Myslím, že ho ještě uvidíme.

Pro Dana si přijely sympatická manželka Šárka s dvěma blonďatými hezkými dcerami. A obě také sportují, mladší dělá velmi dobře atletiku. Tu starší baví silniční cyklistika. Dan má ve své rodině ohromné zázemí.

O chvíli později k nám už „letí“ Michal Ozogán. Pod obloukem projíždí přesně v 8:28. Je to o hodinu a půI po Danovi. Zdá se to možná hodně, ale je to po téměř 7 dnech nonstop postupu, po 1 635 km přírodou a 40 km převýšení, zanedbatelné. Z pozice Tour de France prohrál v podstatě ve spurtu o setiny. I Michal překonal rekord severu ve směru z východu na západ o 2 hodiny a 31 minut a paradoxně to byl čas právě Dana. Nová hodnota je 6 dnů, 17 hodin a 28 minut. 

Michal startoval poprvé na Mílích v roce 2015. Tenkrát byl jeho dojezdový čas 14 dnů a dost hodin. To znamená, že nyní se dostal na poloviční hodnotu, až k vítězství, až k rekordu. Je to neskutečný posun! Michal byl pro mě poslední roky nenápadným favoritem, který se vždy držel v popředí, ale ve stínu největších favoritů. Michal od prvního startu systematicky pracoval na fyzičce, minimalizoval výbavu, řešil i nejvhodnější kolo. Jako programátor to pojal dokonce matematicky a vytvářel si statistické analýzy, kterých se letos držel.

Tam, kde na Dana a své soupeře dost ztrácel, je technika v náročných pasážích, a hlavně ze sjezdů, kterých je na trase poměrně dost a v součtu to dělá hodně času. Michal nebyl v cíli sice před Danem, ale radost z vítězství na severu a rekordu mu to nezkazilo.

Oba se vítali a přáli si navzájem. Shodli se, že za letošními rekordy stojí nejen jejich výkon, ale i počasí, které bylo po celou dobu alespoň pro špičku pelotonu úplně ideální.

Oba dva zvolili celoodpružené kolo a neměnili by.

Ve 12:28 dojel druhý seveřan Ondra Kacar. Jede potřetí. Poprvé dojel osmý a nyní už podruhé druhý. Vůbec nezapíral, že chtěl vyhrát. Ale Michalovi, který tu na něj čekal, vysekl poklonu. Za svůj výkon si to podle Ondry zasloužil. Navíc víc jak polovinu trasy se oba borci motali kolem sebe, někdy jeli i spolu. Pak během jedné noci chytla Ondru alergie, nevyspal se ani chvilku a chytil na Michala během následujícího dne 3 hodiny, které si nakonec přivezl až do cíle. Časem 6 dnů, 21 hodin a 28 minut už by starý rekord těsně nepřekonal. Ondra byl nadšený z trasy, bikově tam bylo vše. Naštěstí kromě bláta (a to díky suchému počasí). Trasa vedla krásnými místy, které by jinak neviděl.

Ondra domů nespěchal, dal si Bernarda, bramborák a zůstal s námi do zítřka. Chce se pozdravit i s dalšími mílaři a v klidu si to do užít.

Ve 21:50 přijel z jihu trochu smolař Tomáš Novotný. Na start nastupoval s cílem porazit Dana. Za Danem ale zaostal na konci Slovenska, kdy Dan stihl projet poslední noční zákaz a Tomáš bohužel zůstal před ním. I tak se nevzdával! Na Moravě ho však dostihly žaludeční a střevní problémy. Nebyl schopný šlápnout, ubytoval se a přemýšlel nad zabalením. Po dvaceti hodinách „léčení“ se rozhodl vrátit na trať, i když stále ne v úplné pohodě. Motivace vítězství se sice rozplynula, ale v Tomášovi je pokora. Podle hesla Radka Svobody, že „Míle se nevzdávaj!“, vyrazil na další dobrodružství.  V cíli vypadal spokojeně a vůbec ne zklamaně. Podle jeho slov celé to dobrodružství opět stálo za to. A Danovi vítězství přeje, zasloužil si ho. Před dvěma lety fungovali víc jako soupeři, i letos tomu tak sice bylo, ale už v tom bylo daleko více kamarádství. Bilance Tomáše je 8 startů, poprvé skončil hluboko v poli. Postupně se propracoval do role jednoho z horkých favoritů a získal 2 vítězství a 2 druhá místa, a to vůbec není špatné. Jeho přístup je úplně jiný než „vědecký styl“ Michala Ozogána. Tomáš jede na pocity. A to také není špatně. A jestli pojede příště? Vypadá to že ano. A při odjezdu mi s jiskrami v očích pošeptal, že Míle jdou určitě zajet pod 6 dnů. Pak už skočil do auta k mílařské ženě Klárce (i jí děkujeme za návštěvu v Bramborárně), dvěma psům a mávl na rozloučenou.

V tuhle chvíli čekáme dva závodníky z každé trasy. I to svědčí o vyrovnané náročnosti obou tras i jezdců na severu i jihu.

Těšíme se do postele, ale vypadá to, že nás závodníci nenechají.

Z F1000 Třebeň západočeský zpravodaj

Honza Kopka