DEN 9 - 7.7.
Známe to všichni… pondělní rána stojí většinou za nic. A co taková pondělní rána na východním Slovensku. Ta jsou teprve krušná! Zvlášť, když se Jakub Hrabý rozhodne, že nebude čekat na poledne až se obyvatelé vesnice vzbudí, ale přijede s brzkým ranním sluníčkem. Po včerejším večerním bourání cíle jsme tedy zapojily všechny naše síly vybudovali jsme celý prostor cíle znovu. Stavění oblouku se začíná pomalu, ale jistě stávat našim každodenním chlebem. Odpoledne totiž do Sedlice dorazily silné bouřky. Na několik desítek minut jsme se ocitli bez spojení s okolním světem. Vypadával signál i internet. Pro jistotu šel proto oblouk opětovně k zemi. Začínáme přemýšlet nad tím, že bychom si založili firmu specializující se na stavbu nafukovacích oblouků. Tolikrát jako letos jsme za jedny Míle oblouk ještě nestavěli.
Zpět k závodníkům. Zatímco Jakub Hrabý přebalil kolo, promazal řetěz a vyrazil zpět severem do Česka, další dva závodníci u nás finišovali. Mateusz Wiszniewski a Peter Kačmár se postavili pod plachtu FINISH 1000 krátce po poledni. Na oba zde čekala rodina a oba zde závod ukončili. I když Peter byl původně nahlášený na trasu 2000 mil. V následném rozhovoru nám však sdělil, že Míle jede poprvé a na začátku vůbec nevěděl, co čekat. A už vůbec netušil jak obtížný závod Míle jsou. K tomu se přidali extrémní vedra a Peter si uvědomil, že cesta zpět by už nemusela dopadnout. Tak či tak Peterovi a Mateuszovi gratulujeme a těšíme se třeba hned příští rok na viděnou!
Na závěr tu pro vás máme opět pár vybraných příběhů z došlých SMS zpráv od závodníků. První bude příběh, který nám poslal závodník č. 575 Tomáš Kleňha. Příběh přikládáme především proto, že ano, Míle jsou závod a jede se o vítězství. Důležitější však mnohdy je radost, kterou vám putování přináší. A to v jakékoli podobě. Není důležité vyhrát. Důležité je dojet!
“Sedíme s Honzou Vozdeckým na balkóně mého pokoje v hotelu Imperial ve Strážným. Honza má pokoj v přízemí s bezbariérovým sprchovým koutem! Popíjíme Ryzlink Vlašský a pozorujeme ženy, které jdou na noční do místní továrny, asi textilka. Nad vchodem má blikající červené světýlko, zřejmě kvůli často se zde vyskytující mlze! Honzu moc zajímá, co se tam vyrábí, tak se půjde zeptat na vrátnici, jestli je možná exkurze. Tak jsem zvědav s jakou se vrátí.”
Druhá SMS zpráva je takové filozoficko-historické okénko Anny Nové, závodnice s číslem 90.
“Už asi vím jak to bylo s Praotcem Čechem. Vylezl na Říp a když viděl, že by musel jít zase do kopce, radši uznal, že je u cíle. Kdyby byl Praotcem Honza Kopka, tak jsme skončili coby Češi někde v Nepálu. Tam by se mu to možná zdálo akorát vysoko.😀”
A zakončíme vzkazem Petra Příborského pro všechny Mílaře!
“Přátelé a kamarádi z Bohnic, užívejte si dny volna! Již brzy Míle skončí a nás všechny zavřou zpět do polstrovaných pokojů.”
report CP 2 sever
Ráno bylo náročné na rozhodování. Závodníci se probouzeli do deštivého rána a nastalo rozhodování , zda pokračovat. 4 borci se nakonec rozhodli skončit. Zůstal tu jeden závodník, který moc chtěl pokračovat, ale zároveň mu bylo jasné, že na trase dlouho před ním a za ním nikdo nebude, že tam bude sám. Ale vyrazil a moc mu fandíme.
Ráno se nám objevila nedaleko Kraličáku tečka trackeru, byla v Polsku mimo trasu . Byl to první chodec Filip Vosický, dorazil k nám ve 3 hodiny odpoledne. Jako by šel z malého výletu. Pobyl hodinu a pokračoval. Chodí průměrně 70 km denně , neskutečné. Večer přijeli manželé Ráčilovi, jeli celou dobu spolu a vůbec se nehádali.
Poprvé za trvání letošních Mílí nám 2 závodníci dali vědět, že zůstali na chatě Paprsek , že přijedou ráno. Abychom na ně nečekali do noci. Mají pochvalu. Spát tu budou 4 borci, mají spoustu zážitků, kecáme u ohně, řehtáme se jako koně.
Tím bych se chtěl omluvit za dnešní report, trochu se nám to zvrhlo a málem jsme to nedotočili. A opravdu jsme nebyli opilí :-)
Dobrou noc, všem , co ještě pokračují, držíme palce a pěkné počasí.
CP2 Sever Františkov