DEN 9

Po dni prodlevy cíl F1000 v Třebeni opět ožil

Do včerejška dojelo pět závodníků ze severu a pět z jihu. Za nimi se udělala díra delší než jeden den, tak jsme se konečně vyspali a dodělali ve F1000 vše, co jsme nestíhali.

Dopoledne začaly na Chebsku bouřky, které se postupně celý den přesouvaly ze severu nad jižní trasu a pak zase zpět nad severní, a tak pořád dokola.

Je úterý. Během dne mi volá Květa, vedoucí žena severní trasy, a sděluje, že bude slušný mílař a nebude dojíždět v noci, ale že k nám do cíle přijede ve čtvrtek ve dvě hodiny odpoledne. Tak uvidíme, jak to trefila dva dny dopředu.

Ze severu i z jihu se k nám blíží dva závodníci opět ve stejných vzdálenostech do cíle. Posledních patnáct kilometrů od Skalné jedou trasy společně. Vlastně už od počátku existence severní a jižní varianty čekáme, kdy se sjede seveřan s jižanem a dojedou pohromadě. Zatím to nenastalo, ale nyní je k tomu poněkolikáté blízko…

Tak nakonec ani teď to nevyšlo.

Jako první přijíždí ve 13:29 na 6. místě jižní trasy Němec Wolfgang Dieterle (633). Je zablácený, takže je jasné, že ho to někde spláchlo. Ovšem sám potvrzuje, že jinak bylo po celou dobu super počasí. Pod obloukem se směje, povídá a ani mu nevadí, že docela dost prší.

I on byl z trasy nadšený. Prý ta rozmanitost krajiny byla úžasná. Má rád Česko, takže česká část se mu líbila víc. Prý hrady a historická místa byly úžasné. Byl překvapený, že tady v závěru nebyla možnost doplnění jídla ani vody. Nakonec bral vodu na hřbitovech.

Jel poprvé, nevěděl, co od toho čekat, i když nějaké informace od mílařských kamarádů měl. Jeho plán byl dojet do deseti dnů. S časem 8 dní, 22 hodin a 29 minut je nadmíru spokojený.

O 26 minut po Wolfgangovi přijíždí v čase 8 dní, 22 hodin a 55 minut ze severu Milan Rajnman (17).

Říkám Wolfgangovi: „Dojíždí ti kolega ze severu taky na 6. místě.“

Wolfgang vtipně poznamenal:

„Já byl ale první šestej, on je až druhej šestej.“

Letos je ale zajímavá vyrovnanost dojezdů, kdy jezdci na stejném umístění ze severu i z jihu dojíždějí téměř společně. Ti první dojeli v rozmezí hodiny a půl, ti třetí v rozmezí hodiny a deseti minut, ti šestí teď už jen v rozmezí 26 minut.

Na Milana tu čeká sympatická žena Petra s dětmi. Milan v cíli prohlásil, že tohle byl jeho první pořádný závod. Z trasy se mu nejméně líbily Krkonoše, jinak bylo všechno super.

Stejně jako každého mílaře ho vážíme – přibral dvě kila. 😊 Nevím, jestli ho nepošleme na druhou tisícovku, aby nám nekazil statistiky hubnutí. 😊

Nabízíme sprchu. Milan se prý ale osprchuje až doma. Žena zakročí, že teda ne, že s nimi bude sedět v autě tři hodiny.

Petra vypráví, že ze začátku byla naštvaná, že se přihlásil, protože kvůli tréninku byl často pryč z domova. Pak si prý zvykla a nakonec z toho byla nadšená. Klidně ať jede i příští rok. 😊

Z jihu se k nám valí tři mílaři.

První z nich přijíždí na 7. místě Jarda Polák v 17:11. Míle jede popáté, poprvé ale dojel celých 1000 mil. Start dostal jako dárek od ženy. Ta mu teď před cílem volala, ať zpomalí, že to do finishe nestíhá.

Jarda vypráví, že za ním jedou další dva. Jsou rychlejší než on. Byl s nimi dnes na obědě a porazil je díky tomu, že jeden z nich si dal velký řízek a pak musel na záchod. 😊

Ti dva přijíždějí 18 minut za ním – Marek Glogar (659) a Míra Zajíček (583), 8. a 9. z jihu. Neznali se, ale sjeli se třetí den a dělají si legraci, že od té doby jsou sjetí.

Marek se účastnil úplně poprvé a nevěděl, co od toho čekat. Prý si to ale maximálně užil, měl to jako super dovolenou.

Míra byl zase nadšený, že jižní trasa vedla přes hodně filmových míst, kde se točily pohádky. Prý je na to ujetý.

S Mírou se sice snažili jet, o čemž vypovídá jejich rychlý čas 9 dní, 3 hodiny a 29 minut, ale na druhou stranu nehrotili, jestli zastaví na kafe nebo se někde zdrží o minutu déle. Ovšem čas je lepší, než doufali.

Pro Míru si přijela usměvavá manželka, ale odváží si nakonec domů z trasy oba již nerozlučné kamarády. Před odjezdem si ještě dělá legraci, že je ráda, že si pořídila Zajíčka z Hovězího. 😊

V 18:22 přijíždí v hustém dešti 7. seveřan Martin Skála. Je vidět, že na rozpoložení těch, co dojíždějí, má vliv počasí. Martina chytla prudká bouřka už v noci a pak ještě několikrát během dne. Ovšem pivo, bramborák, sprcha a úsměvy dobrovolníků ho vrátily do pohody předchozích slunečných dní.

I pro něj si přijela žena s dcerou.

Jen pro doplnění – i 7. člověk z jihu a severu přijeli opět v malém rozmezí jedné hodiny a jedenácti minut. Teď nám to trochu kazí 8. a 9. z jihu, ke kterým zatím chybí protějšky ze severu. 😊

Tak ve 21:39 jako lehká záchrana vyrovnanosti dojezdů přijíždí seveřan Jiří Šmejda (154). Jede podruhé a podruhé vyhrává kategorii 50+, tentokrát na severu.

Málokdo hned pod obloukem prohlásí, že pojede i příští rok. Zatím to byl jen Jakub Hrabý a teď Jirka.

Jirka domů nespěchá, přidá se k Wolfgangovi a zůstává u nás přes noc. Vlastně se i těší, že odtud pojede vlakem. Patří to prý ke koloritu Mílí, naposledy jel vlakem vloni také z Mílí.

O hodinu později, ve 22:38, za hustého deště dorovnává dojezdy na 9 : 9 seveřan Daniel Franěk (5).

Jede poprvé a nejtěžší mu přišla poslední čtvrtina od CP3 Jizerky. S Jirkou se potkávali celou cestu a občas jeli spolu. Teď se vítají, popíjejí Bernarda, Kofolu, jedí bramboráky a vyprávějí si zážitky.

Na Dana čeká trpělivě rodina a odveze si ho domů.

Další mílaři v pořadí jsou stále v pohybu a čekáme je postupně od půlnoci.

Z F1000, 14. 7. 2026 ve 23:15
Honza Kopka

CP2 Františkov: Loučení se blíží, ale příběhy z trasy píšou další kapitoly

Na druhém severním checkpointu ve Františkově je znát, že se letošní Míle pomalu překlápějí do své závěrečné fáze. Závodníků už přijede jen několik a za nimi se na trase otevřela velká mezera. Dobrovolníci tak pomalu začínají balit zázemí a připravovat se na návrat domů.

S blížícím se koncem ale přichází i trochu nostalgie. Během jediného týdne se z party dobrovolníků stala skvěle sehraná parta, která fungovala téměř beze slov. Někteří už museli odjet za pracovními i rodinnými povinnostmi, a tak je na checkpointu znát, že společná mílařská kapitola se pomalu uzavírá.

K melancholické atmosféře tentokrát přispělo i počasí. Poprvé od začátku služby ve Františkově se rozpršelo a okolní kopce zahalily bouřkové mraky. Pod přístřeškem dobrovolníci sledují Honzu, který si balí věci na dalších pět set mil. Druhá polovina jeho cesty bude podle všeho výrazně deštivější.

Mezi dnešními příjezdy zaujal Vít Čenovský se startovním číslem 73. Shodou okolností je to i jeho věk. Sám o sobě říká, že není závodník, ale cyklotremp. O pořadí mu vůbec nejde. Chce si především užít cestu a poznat trasu, kterou letos připravil Honza Kopka.

Stejně jako každý den nechyběly ani úsměvné historky z trasy.

Jeden ze závodníků si pořídil drahé cyklistické kalhoty s přesvědčením, že za tu cenu přece musí něco vydržet. Už druhý den se ale začaly párat. Když v jedné vesnici požádal místní paní o jehlu a nit, vzala telefon, obvolala kamarádky a během chvíle byly kalhoty profesionálně opravené na šicím stroji. Další důkaz, že ochota lidí kolem trasy je jedním z nejkrásnějších zážitků, které si závodníci z Mílí odvážejí.

Pobavila i druhá příhoda. Jeden z účastníků zjistil, že si na checkpoint nepřivezl ručník. Po sprše proto využil elektrický osoušeč rukou vedle umývárny. Nechal pootevřené dveře, aby měl přehled, jestli někdo nepřichází, a trpělivě se otáčel před proudem teplého vzduchu tak dlouho, až byl úplně suchý.

Právě podobné okamžiky připomínají, že 1000 Miles Adventure nejsou jen o kilometrech, převýšení a výsledkových listinách. Jsou především o lidech, jejich nadhledu, vzájemné pomoci a zážitcích, které si budou vyprávět ještě dlouho po návratu domů.

CP3 Jizerské hory: Fanoušci, silné příběhy i setkání s medvědem

Na třetím checkpointu v Jizerských horách panoval od pondělního večera čilý ruch. Z pondělní party zde přenocovali Robert Kolov, Michal Danko a v pozdních večerních hodinách dorazili na koloběžkách také Martin Pinta s Lukášem Vomlelou. K ránu se přidali ještě Zdeněk Borůvka a Robert Rajčák. Všichni si dopřáli několik hodin odpočinku a brzy ráno pokračovali na další část trasy.

Ne každý ale vyrážel s lehkou hlavou. Robert Rajčák se svěřil, že letošní ročník pro něj není jednoduchý. Jeho parťačka z Mílí po operaci zlomené ruky zůstala v nemocnici a bez ní už pro něj závod nemá stejnou atmosféru jako v minulých letech.

Krátce po něm dorazil na checkpoint také Petr Brada. Dobrou náladu rozhodně neztrácí. S úsměvem poznamenal, že si občas rád udělá z jízdy pěší procházku vedle kola a těší se především na průjezd Šluknovským výběžkem.

Svůj premiérový ročník letos absolvuje Josef Prorok. Už během prvních dnů si připsal dobrý skutek, když na trase pomohl dvěma kamarádům s opravou defektu. Jeho vlastní závod zatím probíhá bez větších komplikací.

Do terénu vyrazil také náš fotografický tým ve složení Petr Šrajer, Matěj Růžička, Miroslav Hruška a Aleš Daněk. Závodníky zastihli například u Obřího sudu i při náročném sjezdu přes utržený břeh potoka. Po krátkém občerstvení na CP3 pokračovali za dalšími záběry a příběhy z trati.

Příjemnou zastávku si udělal také Petr Míšek, který přijel na checkpoint jako devětatřicátý závodník. Měl radost, že se mu podařilo vyhnout dešti, a ocenil možnost doplnit energii před další etapou. Zároveň ho mrzí, že jeho syn Matěj musel letošní ročník kvůli bolestem kolen předčasně ukončit.

Nejsilnější okamžik dne ale přišel až odpoledne.

Na CP3 dorazil přibližně třicetičlenný fan klub Petra Jirečky a Standy Holana. Oba závodníky čekalo bouřlivé a velmi dojemné přivítání, které znovu připomnělo, že Míle nejsou jen o kilometrech, ale především o přátelství a lidech kolem nich. Fanoušci přivezli domácí buchty i koláče a o skvělou atmosféru rozhodně nebyla nouze. Celé přivítání se podařilo zachytit na video, které putovalo mezi ostatní příznivce závodu.

Krátce po sedmé hodině večer dorazil na checkpoint také Jaroslav Křížka. Hned po příjezdu se s dobrovolníky podělil o zážitek z trasy, když vyprávěl, jak během cesty potkal medvěda. Naštěstí tentokrát zůstalo jen u silného příběhu.

Na rozdíl od jiných částí republiky se Jizerským horám déšť po většinu dne vyhnul. Dobrovolníci tak mohli v klidu dokončit stavbu stanů, připravit zázemí a nachystat checkpoint na další závodníky, kteří budou přijíždět během večera i noci.

Také v Jizerských horách se znovu potvrdilo, že 1000 Miles Adventure nejsou jen závodem. Jsou především setkáváním lidí, kteří si navzájem pomáhají, sdílejí své příběhy a vytvářejí atmosféru, kvůli které se na Míle rok co rok vracejí.