DEN 7 - 5.7.
Sedmý den a pro náš severní tým byl první den ve znamení menšího odpočinku. Dopoledne jsme se hezky prospali a nabrali síly na další dny. Podle našich propočtů by za námi do Nové Sedlice měl jako první dorazil Pavel Šíp jedoucí 2 000 mil. Pokud se mu to povede a uvítáme ho pod vítězným obloukem do 11h dopoledne, trhne loňský rekord Dana Polmana. Vše je ovšem zatím pouze ve hvězdách.
Tak či tak. Pavel zítra na 99 % dorazí. Sedlice ho přivítá folklorními slavnostmi na místním fotbalovém hřišti. Zde bude letos umístěn také cíl. Z tradičního místa v centru obce jsme museli cíl přesunout, protože okolo chaloupky “dědečka večerníčka” vzniká nové environmentální centrum. Celé dnešní odpoledne jsme věnovali plánování a rozměřování prostoru fotbalového hřiště. Takže se nemusíte bát. Cíl bude!
Odpoledne jsme se také setkali s panem starostou Vasiľem Diničem. Pan starosta nám předal balíky, které si sem poslali závodníci. Docela by nás zajímalo, co je obsahem některých balíčků 😀 o tom vám budeme referovat v dalších dnech. Navečer se k nám připojil také náš další pomocník dobrovolník a věrný mílař a sice Sam Žužič.
Závěrem tu pro vás máme opět jednu spešl SMSku. Je adresovaná babičce závodníka č. 2189 Lukáše Georgieva. Věříme, že se prostřednictvím reportu dostane do správných rukou.
“Ahoj babi, dneska absolutní katastrofa! Došly mi medvídky Haribo. Na jediné pumpě v okruhu 200 km mají jen želé želvičky 🙁 Doktor říká, že to je na hospitalizaci, akutní medvídkinoaza, budou mi podávat nitrožilně. Ozvu se, až mě pustí. Zatím, líba Ládínek. PS: plánovaně dokončeno - finis 500.”
Dnes vám přinášíme také poslední report z CP 1 Raspenava. CP 1 Jih Šumava ukončil své fungování již během dneška. Oběma dobrovolnickým partám moc děkujeme za skvěle odvedou práci! Vážíme si toho!
REPORT CP1 SEVER
Ahoj a zdravíme z CP1 severu,
dnes u nás přespalo pět závodníků, všichni dorazili za světla a dva z nich, David Silvansky a Marcel Pilát, si dopřáli řádný spánek. Odjížděli až po deváté hodině ranní po vydatné snídani a kávě v dobrém rozpoložení.
Během dne nás nikdo ze závodníků nenavštívil. Až kolem půl osmé dorazil druhý chodec Petr Smejkal. Ještě do půlnoci možná dorazí další dva. Naopak jsme měli dvě významné návštěvy z řad nezávodníků. Na naše CP zavítala legenda milí Petr Ozogán, který osobně přijel pozdravit první chodce a herec Miroslav Vladyka.
Vlasta a CP1
report CP2 JIH
Čtvrtý den našho CéPéčka jsme zaznamenali dvě prvenství, a to před druhou hodinou ranní prvního koloběžkáře v pětistovce Václava Konečného a odpoledne pak první ženu, cyklistku Irenu Heitelovou. Té pak v podvečer sekundovala ještě Ulrike Hoinkis. Ta taky dostala poslední porci guláše, co jsme tu pro mílaře měli. I německy se guláš řeklne guláš. Kromě prvenství jsme měli taky dosud nejvíc nocležníků, a pak nejvíc závodníků během dne. Neumím si úplně představit, jak tento den nejhustšího pelotonu vypadá v podání CP1, kde se ještě startovnní pole drží víc po hromadě. K prvenstvím by se dala zařadit i první návštěva záchranné služby, která si odvezla Petra Kašpara, aby ho za pár hodin propustili s tím, že má papat pilulky, jíst piškoty s černým čajem a nechodit na sluníčko. Uvidíme jak dlouho mu ta disciplína vydrží. Nyní tvoří s Kamilem Samkem a jeho střevními potížemi naše infekční oddělení v garáži.
2100 Závodník Ladislav Vancl se ráno při snídani dostal do konfliktu s tamním psem (tedy spíš psicí s rameny prý širšími než leckterý mílař), která k němu poměrně přátelsky přišla, ale bez zaváhání mu vytrhla z ruky obložený rohlík a sežrala jej i se střečovou fólií. Když hrábla ještě po rohlíku co měl Láďa za zády, tak se o něj začali přetahovat. Mílař si jídlo bez boje vzít nenechá. Po remíze, kdy prostředek rohlíku padl za oběť a oba konce Láďa zachránil, tomu dal korunu majitel, který z dálky, nevěda co přesně se tam děje, volal "nebojte se, ona nekouše". Odpoledne také odjel jak "náčelník" závodu, tak před ním i foto-video tým a my tu osiřeli. A proti včerejšímu nátřesku i s docela prázdným trávníkem. Když už jsme u trávníku, dneska se nám snad povedlo opravdu vypnout závlahu, čímž se omlouváme za budíček způsobený politováníhodným technickým nedopatřením, které se stává maximálně jednou za deset let.
Z Jevišovky zdraví tým CP2 - jih
report CP 2 sever Františkov
Už je to ta správná atmosféra na CP, jakou mám rád. Od brzkého rána sem míří jeden závodník za druhým, jiní zase odjíždí dál za novým dobrodružstvím a opět se mi potvrzuje , že v Mílařské rodině je 99,9 lidí pohodových a moc fajn.
Všichni, co se ocitnou pod obloukem F 500, mají úsměv na tváři a dobrou náladu. Nají se, napijí a je to ještě lepší. Na CP se potkají s těmi, kolem kterých se pohybovali na trase, vypráví si společné zážitky, ty vypráví i nám dobrovolníkům a je to paráda.
Ze zastávek krátkých se stávají dlouhé, někdy zůstanou přes noc, i když to původně neplánovali. Dnes tu byla druhá žena Severní trasy, Martina Stadtherrová. Vysmátá, spokojená, šťastná. Na 2. půlce ještě nebyla, těší se na ni , ale zároveň má obavy a respekt, doufá, že se s někým cestou potká, aby nejela tou Slovenskou divočinou sama. Moc hezky jsme si pokecali, nedá se ale nic dělat, musí se jet dál, Slovensko volá. Druhý koloběžkář Pavel Cipra. Neveze s sebou téměř nic. Malý válec s kapsou na řídítkách a 2 láhve na vodu, toť vše. Prý víc nepotřebuje. Úplně nevypadalo, že by spěchal, zdálo se, že se mu dál moc nechtělo, ale vyrazil.
Spalo u nás 11 závodníků, ubytovali jsme je , kde se dalo. U ohně jsme vyčkávali příjezd Anny Sýkorové, dorazila o půl 1. v noci. Byla úplně zmrzlá a moc ráda, že si může dát teplou polévku. Moc se těšila do spacáku. Téměř celou cestu jede sama, prý proto, že je pomalá. Ale přijela na 35 místě, za sebou nechala skoro 50 chlapů!