DEN 40 - 7.8.
F2000 Třebeň
I poslední Mohykán v cíli 2000 mil je rekordman.
Tak ve čtvrtek jsme opět kompletně zbudovali cíl F2000 (na tom měli zásluhu hlavně pomocníci Pavel, Vláďa a Standa), abychom přivítali se všemi poctami včetně Kofoly, Bernarda a Mírových bramboráků i posledního odvážlivce, který se vydal na trasu 2000 mil Martina Zemana. Vyplatilo se, Martin zakončil svou jízdu elegantně smykem okořeněným pádem přímo pod obloukem. Takže v cíli poslední cyklista včetně posledního pádu letošních Mílí. Prý to nebyl Martina jediný pád během závodu, takže si ho asi nacvičoval cestou.
Martin spěchal, aby přijel před 15. hodinou a jeho čas začínal o jedničku nižším dnem. Přesto jeho čas 38 dnů, 23 hodin a 32 minut znamená o 2 dny a kousek rekord nejdelšího času mtb strávený na trase. Ovšem nutno dodat, že letos byly podmínky počasím znatelně horší. Sám Martin potvrdil, že od Trenčína při přejezdu do Česka mu v podstatě pršelo každý den kromě posledních dvou. A jak to bylo před tím na Slovensku si už nepamatuje, to je prý hrozně dávno. Což je v jeho případě pravda 😊.
Možná to vypadá, že si to jen užíval, ale podle jeho slov se neflákal. Ve skutečnosti každý jede podle svých schopností a fyzických možností, podle toho, co mu tělo dovolí. První sice podá téměř nadlidský výkon, který ale trvá výrazně kratší dobu. V tomhle případě 16 dnů. Martin strávil na trase téměř 39 dnů. Tzn. jeho fyzické zatížení bylo o 23! dní delší. A také o 23 dnů déle se potýkal s rozmary počasí. Takže úžasný výkon nejen u Pavla Šípa, ale i u Martina a všech ostatních.
Na Slovensku spal Martin v jedné horské osadě o pěti krásných domcích. Obyvatelé tam byli moc příjemní a nechali ho přenocovat. O téhle osadě se občas účastníci v cíli pozitivně zmínili. Byl ale jediný ze závodníků, kdo tam přespával. Takže nějaké prvenství Martin má. Touhle malinkatou osadou se letos jelo poprvé a já jsem rád, že jsem ji při trasování loni na podzim objevil. Ten shluk několika „ztracených“ stavení uprostřed kopců a lesů asi nemá ani jméno. Tenkrát mi jeden z obyvatelů řekl, že si tam s prvním, co bude projíždět, dá slivovici. Jestli to dodržel budu muset teprve zjistit 😊!
Martin jede počtvrté. Poprvé v 2018 ho hned za Trenčínem v těch slovenských hustých ponurých bukových lesích přepadla psychická krize a během 3 minut vzdal. Pak dal 2x 1000 mil a letos se poprvé dokázal otočit do druhé dvoutisícovky. Po otočce u něj nastala ta největší euforie, že neskončil v cíli F1000 a pokračuje. No, pak to ale bylo občas s euforii horší. Někdy krize z hladu, kdy projížděl kolem zavřených obchodů a hospod a nebylo kde se najíst či doplnit jídlo.
Martin si sebou vezl i takový lehký přístřešek pro případ, že by v dešti nenašel žádnou střechu nad hlavu. A využil ho. Spal různě kdekoli, v lesních budkách, na loukách i se občas někde ubytoval.
Řešil i závažnější problémy s kolem. Místo čepů v zadní odpružené stavbě tam má strčené obyčejné šrouby, co sehnal, aby mohl pokračovat a dokončit.
Teď po 6 týdnech po horách, loukách a lesích neví, jak mu to půjde v civilizaci.
Je hrdý, že bude vlastnit jedno z limitované edice černých trik 2 000 mil.
A věkem 63 let je 3. nejstarší člověk, co letos dojel 3 271 km.
Zhubnul 9 kilo. Naposledy mu to prý vydrželo skoro do konce roku, ale Vánoce ho nejspíš dostali.
Petr je samozřejmě velká postava letošních Mílí, mluví se o něm i na Slovensku. Když se ho tam na východě někde ptali, odkud přijel, odpověděl: „Teď jsem zrovna jel kolem ňákýho rybníka … .“ Byla to Zemplínská Šírava, kterou Slováci hrdě považují za své moře.
Po posezení a příjemném pokecu se Martin vydal na kole na vlak do Chebu. Ovšem díky nějakým výpadkům na trati se nedostal domů do Ostravy a vypadalo to, že dobrodružství pokračuje a že bude muset bivakovat opět v nějaké zastávce u Berouna. Nyní je 2. den poledne, co opustil cíl v Třebeni, a stále je někde ve vlaku. Ta civilizace je asi náročnější, než čekal. Zlaté Míle!
Velké gratulace Martinovi i všem ostatním, kteří dosáhli některého z cílů. A velká poklona i těm, kteří se sice postavili na start, ale bohužel se jim to z nějakého důvodu nepodařilo.
Tentokrát jsme už zbourali cíl F2000 na dobro. Po 6 nedělích intenzivního fungování a vítání mílařů nastalo trochu smutno. Ovšem ještě se potkáme na afterparty 19.-21.9..
Rozpouštíme poslední tým F2000 Třebeň. Děkujeme pomocníkům Pavlovi, Vláďovi a Standovi, kteří byli přítomni posledního dojezdu, i těm, kteří jsou z F2000 už doma Viktorovi, Petře a Davidovi i Martinovi s rodinou.
Děkujeme za zázemí Pepíkovi Dušákovi a Jitce. A také Ivě „Hraběnce“, další Jitce a všem z jeho party a nesmíme zapomenout na největšího bramborákového mága Míru.
Samozřejmě poděkování i všem lidem a týmům z oficiálních i neoficiálních CPéček.
Ovšem máme ještě na trase NEJVĚTŠÍHO BOJOVNÍKA Petra Ozogána. Nepotýká se jen s trasou, ale i s diagnózou a následky léčby. Nicméně se nevzdává ani v jednom případě. Je na trase, trochu i odpočívá, ale od neděle chce už nasadit pravidelné tempo. Uvidí, jak mu to půjde, takže všechny cíle 500, 1000 (i 2000) jsou pro Petra otevřené. V první řadě musí vše podřídit hlavně svému aktuálnímu stavu.
Honza Kopka a tým 1000miles