DEN 4. - 5.7.
DEN 4 – UŽ V TOM ZASE LÍTÁME…
Říká se, že čtvrtý/pátý den bývá krizový… už jsme si zvykli, že na Mílích je všechno jinak, a proto si troufáme říci, že ani toto nepsané pravidlo neplatí. Nebo alespoň určitě neplatí u závodníků na čele severní i jižní trasy. Na severní CP2 Františkov se musel hlavní štáb přesunout už o den dříve oproti plánu, protože první závodníci se nebezpečně blížili do Jeseníků. Stavění CP2 nám trošku komplikovaly dešťové přeháňky, které se střídaly se sluncem. Možná i to závodníky nakonec alespoň trošku zbrzdilo a první dorazil do Františkova okolo 17h odpoledne. První otázka byla jasná; co déšť? Podle zabláceného kola, sportovních dresů i obličeje závodníků nám bylo jasné, že se s ním po cestě museli poprat. Odpověď? Trať sice rozmokla, ale alespoň je to konečně pořádná zábava… co k tomu dodat. Ještě, že mají ve Františkově k dispozici pračku i se sušičkou :D
V Jeseníkách čekalo na některé závodníky také překvapení v podobně jejich rodiny, která je přijela na CP podpořit. Jak nám později při rozhovoru vypověděli; přijeli své závodníky podpořit hlavně psychicky a také je chtěli vidět, protože se jim v průběhu závodu neozývají a mohou je akorát sledovat skrz Onisystém. Návštěva rodin závodníků potěšila všechny, protože s nimi přijeli i výborné domácí koláče a melouny. Snad dorazí i na další „cépéčka“ :D
Ne všichni ovšem uhání trasou závodu bez větších problémů tak, jako jeho čelo. Z SMS zpráv víme, že vyčerpání je u mnohých už hodně znatelné. Hlášené máme hlavně bolavé nohy, záda, hlad, a když k tomu přidáme psychický nápor je jasné, že někteří to neustojí. Závodníků, kteří odstoupí, každý den přibývá. Uvidíme, jak to půjde dále.
Teď se pojďme přesunout na jižní trasu, konkrétně na CP1 Šumava. První závodníci vyrazili za rozbřesku, těsně před 4.hodinou, další jen pár hodin poté. V průběhu dne pak přijížděli závodníci v pravidelných intervalech, celkem 24 kolařů a také první žena, první koloběžkář a hlavně PRVNÍ chodec. Ten se zastavil jen na chvilku, občerstvil hrdlo i nohy (v kýblu) a šel zvesela dál, vyprovozen hudbou a zpěvem jako všichni. Uvítací píseň „Tak v tom zase lítáme…“ se setkává s velkým úspěchem u závodníků, kterým zpříjemňuje závěrečných pár metrů do cíle CP1. Jistě ji už mají všichni vrytou do hluboké paměti, zejména pak dobrovolníci :D
Počasí je stále příznivé. Po většinu dne zatím bez deště, i když v noci se má něco přihnat.
Navečer už plápolá oheň, který jako maják na kopci slibuje odpočinek a pohodu těm, kteří dorazí již po setmění. Těch bude dnes patrně ještě docela hodně.
No a jak vlastně dopadl ten detektivní příběh s telefonem? Objasnil nám to Sherlock Veselý, který nejen že záhadu vyřešil, ale de fakto patrně nechtěně způsobil. V restauraci Na Rovině ho oslovila vyvoněná, hezky oděná majitelka telefonu, která se ho zeptala jaký má telefon. Sama prý pomocí nového telefonu přesně sleduje trasu kradeného telefonu. Podle trasy padlo podezření, že si ho přivlastnil nějaký cyklista. Podezřelý cyklista se ovšem pohyboval velmi rychle, a proto Sherlocka napadlo, že pachatel asi jede na elektrokole. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se v hlubokém šumavském lese ze zatáčky v protisměru vyřítil muž právě na elektrokole, bez helmy, v teplákách a se zlatými brýlemi Dolce & Gabbana. Prý jel tak rychle, že detektiv nestačil ani slovo utrousit, natož ho chytit. Zbytek případu už je nutno přenechat bezpečnostním složkám, kteří ovšem nebyli v inkriminované chvíli na pracovišti.
Team CP1 Jih a hlavní štáb