DEN 38 - 8.8.
DEN 38 - Poslední biker v cíli, přesto rekordman
Zdeněk Kulovaný do cíle vůbec nespěchal, přidal si dobrovolně den na Mílích. Místo večerního dojezdu kolem 22-hé hodiny zabivakoval za Dylení a ještě si tak protáhl dobrodružství. Jak později sám řekl, v tomhle místě bivakoval, když jel v opačném směru, takže tak trochu z nostalgie, a navíc vlastně na jeho pozici už vůbec nejde o čas. A taky s pozdním příjezdem trochu myslel i na nás. I když my jsme byli připraveni a díky utišení větru bychom vztyčili i oblouk. Prostě našel si důvody, aby do cíle ještě nemusel.
Pravděpodobně i jeho žena a kamarád ze školy s manželkou věděli, že Zdeněk před cílem zabrzdí, neboť přijeli až ráno. Jeho žena začala hned po příjezdu sem vyjednávat, že až projede pod obloukem, vrátím jí Zdeňka a už bude zase její. Slibuju jí, že jí ho slavnostně předám. Uvažuji ale, zda si Zdeněk chtěl ještě závod doužít nebo to zdržení mělo jiný důvod 😊? (To jen takové zamyšlení, manželka určitě odpustí.)
Teď bez legrace, s jeho ženou i kamarády nám čekání příjemně uteklo a před polednem se objevil Zdeněk a hned po projetí cílem začal nadšeně vypravovat a nešel zastavit.
V cíli měl obrovskou radost, ale ta největší euforie ho chytla, když sjížděl z posledního kopce Dyleně a uviděl dole ty roviny, pole a louky, mezi kterými už je někde cíl. A věděl, že to má v kapse.
Zdeněk je první rok v důchodu, tak si prý může jezdit, jak pomalu chce. Ale s letošní účastí to vůbec neměl jisté, od loňska prodělal několik viróz a 2x Covid. A najeto měl jen 2 000 km. No a teď to našlapal najednou a ještě 1000 navrch.
V první tisícovce si hlídal ty kolem sebe, pak ale někde spadl a bolest v rameni ho omezovala, a tak přešel do módu jet prostě pro to dobrodružství. Zdeněk Zezulka, se kterým se v první půli potkával, se stal pro něj svou filozofií vzor, člověk vizáží necyklista, který si jede užít Míle právě pro tu cestu. A i o tom včera právě mluvil vláčkař (jeho hobby i zaměstnání) Zdeněk Zezulka. Kdyby to měl jet sám jen tak, vykašle se na to brzo. Tím, že to ale bylo takhle dané, odjel to celé i s těmi opravdu náročnými úseky. A hlavně, na některá místa by se vůbec nevydal, a přitom stály za to.
Kromě manželky, ve které má velkou oporu, jsem Zdeňkovi Kulovanému také hodně fandil i já, protože kdyby nedojel, držel bych rekord nejstaršího na trase 2020 mil já. A na to jsem ještě mladý 😊!
I Zdeněk je ještě mladý (v prosinci mu bude 65 let), přesto drží rekord nejstaršího účastníka v cíli 2020 mil.
A vzhledem k tomu, že se to jelo poprvé, Zdeněk ustanovil ještě jeden rekord, a to nejdelšího bikerského času na 2020 mil. I když 36 dnů na tak dlouhou, a hlavně těžkou trasu, vůbec není špatný výkon. Téměř 100 km denně a přes 2 000 m výškových 36x po sobě. Tenhle rekord drží ale jen díky tomu, že ti další za ním se už na tisícovce neotočili.
A jestli ještě někdy pojede? Má odjeto 500, 1 000 a teď i 2 000 mil, takže vše splněno. A pokud se mu bude stýskat a bude si chtít užít atmosféru, přihlásí se jako dobrovolník. I to už si ale zkusil a bylo to fajn.
Zdeňkův dojezd a všechny dnešní rekordy jsme zapili výborným rumem, co tu zanechala paní Valešová (Děkujeme!!!). A tak, jak jsme dopili rum, skončili i letošní dojezdy bikerů. Ovšem cíl se nezavírá, pouze přerušuje činnost a znova se obnoví na příchod chodce Petra Ozogána a chodkyně Jitky Frankeové. Zatím neumíme odhadnout, kdy to bude, ale určitě přineseme report i z jejich příchodu popřípadě i ze zpráv z trasy, pokud se k nám dostanou. Sledujte dál jejich postup a večerní zprávy sms. Držíme palce a přejeme hodně sil Jitce, Petrovi a na severu Aničce. Jsme s vámi. Ať vám to šlape! Cíl se blíží.
PS: Zdeňkovi se z cíle vůbec nechtělo, do auta jsem ho musel tlačit. Slíbil jsem přece manželce, že ho vrátím! 😊