DEN 36 - 6.8.
DEN 36 - ZAMYŠLENÍ
Stejně, jako závodníci si ověřilo to, co já měl na sobě už vyzkoušeno z minulosti, tedy to, že po určité době se tělo přestaví do jiného režimu, ve kterém pak může fungovat dlouhodobě. Já si ale ověřil novou zkušenost. Vzhledem k přípravám závodu, jsem neměl moc času jezdit a ani dostatečně spát. Na start jsem šel poměrně unavený se spánkovým deficitem a stresy způsobily „zatažení“ svalů. Ovšem byl jsem rád, že přípravy dopadly dobře a silný organizační tým v čele s Martinem Šímou byl schopný postrádat mou přítomnost během samotného průběhu závodu s tím, že budu na telefonu v případě potřeby. Těšil jsem se na to vlastně už 3 roky, co se to každoročně kvůli restrikcím odkládalo, a přišlo mi „slušnost“ se do toho pustit taky, když už jsem si to vymyslel. I když jít na start 3 200 km dlouhého závodu v takovémhle stavu není ideální a určitě ani spánkový dluh ani únavu při tomhle režimu nedoženete. Taky po startu to vypadalo, že nedojedu ani do CP1, pak se podařilo do F500. I když tělo vykazovalo stále únavu a vyžadovalo odpočinek, který ale nedostávalo. Do F1000 jsem dojel, organizmus jsem nemohl dostat do tempa. Ovšem neexistovala jiná volba než 2020 mil. V druhé tisícovce se vše stabilizovalizovalo a tělo začalo až do cíle 2020 fungovat v určitém, sice ne výkonném, ale přijatelném levlu. Prostě režim vzalo za svůj.
Když dojedu tyhle mnohodenní závody, je to vždy stejné. Tělo je přestavěno do náročného režimu velké námahy a málo spánku, méně jídla, a ještě ne úplně kvalitního a nepravidelného. Po dojezdu se režim změní v podstatě na „klidový“, ale tělu opět trvá několik dnů, než si na něj zpátky přivykne a stále je nastaveno na ten náročný. Zpomalí se krevní oběh, tělo přestane být „prolévané“, začnou mi dole otékat kotníky, váhu mám o několik kilogramů nižší a tělo vykazuje neustálý hlad a nejde se dojíst. Padne na mě únava a od druhého dne je člověk stále takový ospalý. To vše se po pár dnech upraví a tělo se zase přenastaví. U mě to letos ale po dojezdu bylo jinak. Během závodu (3 týdny) jsem měl úbytek váhy asi jen 1 kg, žádný hlad se nedostavil, tělo nežádalo větší příjmy potravy, nedostavila se ani nijaká větší únava. První noc jsem se vyspal 8 hodin a tím to skončilo. A nohy mi také nezačaly otékat. Organizmus si prostě díky únavě hned na začátku nastavil „omezovač výkonu“ a nedovolil další vyčerpávání. Je úžasné, jak fungují v těle mechanizmy proti sebedestrukci. Tohle vše zjistíte jen při dlouhodobých a extrémních zatíženích. Můžete tyhle závody jezdit přes 20 let, ale stále se o sobě učíte.
Po dvou dnech klidu se těšíme na další dojezd. Jsme zvědaví, s jakými novými zkušenostmi dorazí do cíle další ostřílený účastník ultradlouhé trasy Zdeněk Zezulka. Do noční jízdy se nehrnul a bivakuje asi 60 kilometrů před cílem. Hned ráno plánuje útok na Dyleň. Předpokládáme, že stejně jako většina před ním nenechá bez povšimnutí hospodu v Lipové. Takže odhadem ho čekáme nejdřív ve 13 hodin.
F2020 Honza Kopka