DEN 36 - 3.8.

Po 5 týdnech doma, ale ještě jsme neskončili.

Já jsem po 5 týdnech první den doma. Vyskytoval jsem se na trasách, na CP-čkách, v cílech 500, 1000 i 2000. Byl to i pro mě a tým 1000miles úžasný čas. 5 týdnů jsem neviděl televizi, žádné zprávy, nevěděl, co se děje ve světě ani doma a nechybělo mi to, žil jsem jen Mílemi a příběhy naších mílařů. I pro nás to byla hezká setkání s účastníky, dobrovolníky i náhodnými lidmi. I pro nás organizátory je to velké dobrodružství a improvizace. Jediné, co mi chybělo, bylo kolo. Zatímco Mílaři měli v cíli 2 000 mil v nohách 3 300 km (to jsem jim záviděl), já měl za tu dobu na kole sotva 300 km, autem ale víc jak 6 000.

Většina z vás byla doma dřív než já, ovšem jeden Mílař stále zbývá. Martin Zeman neúnavně bojuje na trase. Jsme s ním v kontaktu. Včera, když jsem jel z F2000 z Třebeně, chtěl jsem ho potkat a pofotit na konci Lužických hor. O kousek mi unikl. Dnes kolem poledního projel, tedy prošel Nordkap, a akorát mu začalo pršet. Byl tu už po třetí a vždy, když jel Mile. Vzhledem k tomu, že jede Míle po několikátý, nic ho nepřekvapí. Prý ani nenadává. Nevím, jestli protože to vzdal, že je to zbytečný nebo že už nemá sílu nadávat. Ale tvrdí, že se cítí dobře a užívá si to. Pokud někdo z předních jezdců peskoval na déšť, závodníci vzadu vzhledem ke každodenním lijákům si ho užili násobně víc, přesto dojížděli ve velké psychické pohodě bez nějakých stížností. Stejně tak je to i u Martina. Déšť ne déšť, pokračuje s dobrou náladou. Zdrželo ho, když se mu rozpadla odpružená zadní stavba a musel až do Trutnova na opravu. Pak ráno zaspal, protože spal v nějakým tmavým přístřešku. Čas nijak neřeší. Jen má strach, aby byl v cíli oblouk až dojede. Ubezpečili jsme ho, že určitě bude. Takže Martin pokračuje dál a těší se na cílový oblouk i bramboráky. Zatím to vypadá na čtvrtek. Tak uvidíme, zda naše odhady jsou správné.

Honza Kopka