DEN 35 - 2.8.

F2000 Třebeň

Poslední v cíli 1000 mil, přesto rekordman. Terminátor (pardon, 2. žena) v cíli 2000 mil.

Dopoledne dorazil do cíle v Sedlici poslední jižan Tomáš Kleňha. My stále sedíme v cíli 2000 mil, tak do Sedlice jsme vyslali uvítání z našich tamějších místních řad. Tomáš ale dnes nasadil takové tempo, že ho málem nestihli. S Tomášem jsme si telefonovali. Je nesmírně šťastný, že to dal.  Taky jsme mu drželi celou dobu palce a podporovali ho na dálku. Gratulujeme a skláníme se před jeho výkonem. Vytvořil 2 rekordy. Nejdelší setrvání cyklisty na trase 1000 mil (to ale budeme muset ještě ověřit, neboť i Petr Ozogán je držitelem několika poměrně neotřesitelných rekordů včetně nejdelších časů) a ten druhý opravdu hodnotný a úctyhodný: HISTORICKY NEJSTARŠÍ ÚČASTNÍK V CÍLI 1000 MIL – 75 LET!!! Tak tady velká poklona!!!

Musím ale přiznat, že vzhledem k jeho vzrůstající formě na konci závodu jsem se bál, aby ho nenapadlo se otočit a pokračovat do 2. tisícovky. Já bych totiž byl rád na Vánoce doma.

Ovšem máme na trase 1000 mil sever ještě největší legendu Mílí právě Petra Ozogána. U něho jsme udělali výjimku a povolili mu přerušování závodu kvůli léčbě ozařováním. Takže Petr utíkal doktorům o víkendech na trasu. Jsme ve spojení, je unavený a rozbitý víc z léčby než z trasy. Ale bojuje. Teď po 6 týdnech léčby si potřebuje odpočinout, ale na určitě se na trasu vrátí. Pokud to půjde, chce dojít aspoň 500 mil, ovšem někde vzadu v hlavě má zastrčené tajné myšlenky na tisícovku.

Petře drž se. Jsi bojovník a podáváš neuvěřitelný výkon, ať dojdeš kamkoli.

Poslední více než týden je počasí, že by mílaře nevyhnal! Déšť, zima, bouřky! Ulriky jako by se to netýkalo – ona není člověk, je ROBOCOP! Vlastně se mnou už na expedici v Laponsku si vysloužila přezdívku TERMINÁTOR! To by mě zajímalo, z jakého je vrhu? Jí nic nerozhodí, nic neskolí a má stále dobrou náladu. A na zádech 12 kg batoh. Prý jí vyvažuje prsa!

Jede jí do cíle přivítat i náš pomocník a její cykloparťák Viktor. Ovšem nestíhá to dřív jak v 18 hod, tak má Uli od něj příkaz brzdit. Do cíle přijel pozdravit i mnohonásobný mílař Jens Bochmann z Německa, který sice předloni dojel 2 000 mil, letos se mu to ale nepodařilo.

Uli dojela v 19:22 v čase 34 dní, 4 hodiny a 22 minut za potlesku fandů. Stále veselá a s úsměvem od ucha k uchu. Dneska dokonce cestou sbírala houby a přivezla nám do cíle hřiby.

Jaký to bylo? - V pohodě. – Co déšť? – Ten mi nevadí. – A co zima? – No, občas mi byla zima, ale taky v pohodě. - A vadilo ti vůbec něco? – To zasr… lepivý bláto na Slovensku, když zapršelo. Nešlo jet, nešlo tlačit kolo, nešlo jít. To bylo pro mě nejhorší.

Od Trenčína zpátky 12 dnů 1 100 km jela úplně sama, aniž by někoho potkala. Od té doby i pršelo. Ulrice ale déšť nevadí, s tím je v pohodě. Po většinou spala někde po lesích, v přístřešcích, v krmelcích, prostě jak to vyšlo. Co byl ale problém, ráno neměla disciplínu, trvalo jí, než vstala a pak jí trvalo, než vyrazila. Z toho důvodu by bylo lepší jet s někým. Jet sama je jinak v pohodě. Naopak, když jela sama, lidé se s ní víc kontaktovali, byli otevřenější, více nabízeli pomoc nebo i poskytovali nadšeně zázemí.

A co je pro ni na Mílích nejlepší?

To nejlepší je, že člověk může jíst co chce a kolik chce. Krátce řečeno může žrát jako prase 😊 a ještě zhubne. Další, co jí nabíjelo, že hodně lidí jí chtělo na trase pomoc a hodně lidí jí fandilo. I ti, které neznala.

A co jí bude chybět?

Asi ta svoboda a to, že nemusí řešit plno nesmyslů, jako v běžném životě. To, jak má v hlavě během Mílí čisto. Ten jednoduchý život, jíst, spát a pohybovat se přírodou. A samozřejmě ta příroda – ta hodně! I ten náhodný kontakt s příjemnými lidmi, s ostatními mílaři ale i s fanoušky Mílí. Díky „profláklosti“ Mílí se na nás plno lidí těší a chtějí slyšet naše příběhy.

A na co se těšíš ty?

Na svojí postel! Po 34 dnech po pangejtech to bude odměna! Ale myslím si, že za chvíli mi ty pangejty budou zase chybět. Co mi ale nebude chybět jsou mokré boty, brzké ranní vstávání (normálně vstávám o půl deváté) a to bláto. Normálně mi bláto nevadí, letos ho ale díky neustálým deštům bylo nějak moc.

Pak si vybaluje věci a směje se. Tak od startu jsem si myslela, že jsem zapomněla návleky na ruce, tak jsem prostě jela bez nich. A teď v cíli po 34 dnech jsem je v batohu našla. To mi byla někdy zima zbytečně 😊.

Balíme cíl a odjíždíme domů.

Ovšem zůstaňte u svých přijímačů. Ještě nekončíme. Poslední mohykán Martin Zeman je ještě na trati a bát se nemusí. Vrátíme se pro něj a přivítáme se všemi poctami i s obloukem a bramboráky stejně, jako to měli všichni ostatní.

Děkujeme pomocníkům z týmu F2000 Třebeň Pavlovi, Vláďovi, Viktorovi, Petře a Davidovi. Jitce a Pepíkovi Dušákovi za podporu a skvělé zázemí bramborárny, Ivě „Hraběnce“, další Jitce a všem z jeho party, že se o nás tak dobře starali. A nesmíme zapomenout na neúnavného Míru, který smažil a smažil a smažil, aby bylo bramboráků pro všechny dost.

Se všemi se tu ještě jednou potkáme příští týden, to už ale bude jen na skok.

Honza Kopka a tým 1000miles