DEN 31 - 1.8.
DEN 31 - PŘEKVAPENÍ V CÍLI
Tak včera večer bylo všechno oproti očekávání jinak. Zdeněk Andres dostal informaci z našeho večerního reportu, že s ním už nepočítáme a chtěl ukázat, že jsme ho podcenili 😊. Zatímco on šlapal do pedálů, my se s klížícíma se očima ukládali ke spánku. Přeci jenom únava je znát i na nás organizátorech. Áňa je s malou 5-ti měsíční Josefkou v terénu už měsíc. Na startu ji byly 4. Tzn., že Josefka téměř čtvrtinu svého života procestovala. Když už jsem zavíral, vtrhla ke mně Áňa: Hele, on furt jede. – Klid, tam kde teď je nejsou přístřešky a stále hrozí déšť, na Dyleni je boudička, tam zastaví a zabivakuje. Za chvíli vyděšěně: projel Dyleň a nic. To už bylo na pováženou. Za Doubravou se tracker zastavil. Voláme Zdeňkovi v naději, že bivakuje. Ne, ne, jen si beru blikačku a jedu do cíle. To NEEE! Při závodech jsem se moc nevyspal a co jsem dojel do cíle, tak taky ne. Áňa je na tom podobně. Nedá se nic dělat, pro mílaře všechno. Podle odhadu to vypadá, že dorazí v jednu ráno. Takže šup a stavět oblouk, připravovat cíl, foťáky, kameru, světla. Vše bylo nachytáno, my jsme byli nachystaní, oblouk nasvícený a v polích před cílem se objevilo světlo. Je tady. Zdeněk ve večerní sms sice psal, že by si dal pivko, ale netušili jsme, že kvůli tomu dorazí až do cíle. Vždyť dnes ujel téměř svoji dvojnásobnou vzdálenost, proto jsme ho tu čekali až zítra. Vlastně už je zítra, je hodinu po půlnoci. Beze spěchu se širokým úsměvem projel pod obloukem. Optimismus z něj jen sršel a fyzicky byl jak z nedělní vyjížďky. Prý to bylo úžasný. Jel už před dvěma lety, kdy se kvůli Koroně točilo jen kolem Česka. Je rád, že jel dva tisíce, tisícovka by prý byla málo. Zdeněk je první, kdo přijel v srpnu. Červenec nestihl o 54 minut. No škoda, ale hlavu si z toho nedělal.
Pro fotky pod obloukem si vzal brazilský dres. Jel pro kamaráda z Brazílie, jehož před startem postihla dosti smutná událost. Fotky mu pošle stejně jako startovní číslo podepsané ode mě jako organizátora a Milana Hanyka jako vítěze.
Zdeněk dostal pivo a né jedno, chleby se sádlem, co tu zanechala maminka Tomáše Fabiána pro další Mílaře a bavorský vdoleček. Seděli jsme a vyprávěli. Na řídítkách si přivezl opravdu velké ptačí brko. Někde pařil s myslivci a ti mu potvrdili, že je nejspíš z křídla orla. Většinou spal venku, jen v Hnúšti v „picérce“ se dal s někým do řeči a ten ho nechal přespat v pergole. A kolikrát se za dobu závodu (tedy měsíc) myl? Prý dostkrát, asi 4x! 😊
Krásně se vyprávělo a najednou byly 4 hodiny ráno. Rychle sfouknem oblouk, sklidíme cíl a jdu zalézt do postele aspoň na chvíli. Zdeněk nespěchá, otevírá si další pivo, rozjímá a užívá si opojné chvíle po dojezdu.
Ráno nastupuje opět Míra na bramboráčí směnu, a tak ani Zdeněk o ně nepřišel. Pivo a několik bramboráků k snídani prý bodlo. Trávil tu s námi poklidné dopoledne. Po poledni vzal kolo a odjel do Chebu na vlak. Teď je nám v cíli smutno a vyhlížíme dalšího mílaře Juru Krikla. Odhadujeme ho na zítřek. Musíme to ale napsat potichu, abychom ho nevyprovokovali k nočnímu dojezdu jako včera Zdeňka. Takže PŠŠŠT, nic mu neříkejte! A zítra se od něj těšte na příběhy. Myslím, že bude mít o čem vyprávět. Minimálně o tom, proč ho v nemocnici nechtěli pustit na zpáteční trať, stejně jako my.