DEN 26 - 25.7.2024
DEN 26 - Další Mílař v cíli. Poslední cyklista 14. ročníku – přesto taky vítěz.
Milan Skladan včera plánoval noční dojezd. Když jsem mu zavolal a slíbil, že pokud na nás bude hodný a dojede jako každý slušný člověk přes den, budeme i my hodní na něho a dojedeme zpět do bramborárny, nafoukneme oblouk, připravíme kofolu, Bernarda a usmažíme bramboráky stejně jako všem před ním.
Milan se zamyslel: „… takovéhle nabídce se nedá oddolat, přijedu zítra před polednem!“
Tím jsme získali čas, dojeli v noci do bramborárny, ráno zbudovali cíl a jel jsem mu naproti udělat pár fotek. Milan přijel před polednem v 11:47, přesně jak řekl, zastavil pod obloukem: „KOFOLA mě několikrát během závodu zachránila – chci si připít KOFOLOU !!!“
A nadšeně dodává: „Bylo to skvělý! Všechno! Klidně bych jel hned zpátky! Příští rok mě máte zase na startu!“, a pak se pouští do vyprávění: „Neměl jsem žádné problémy fyzické ani se zadkem, a to nejsem cyklista. Před Mílemi jsem měl najeto jen 1 000 km. Jen hned na začátku v Laborci jsem si rozřízl nohu – to bylo vše. Ale už je to zahojené. Vždyť říkáš – Míle léčí! Jediné problémy byly vždy s kolem. Třeba mi rupnul ořech a popraskal ráfek kolem drátů, schoval jsem bicykel v lese, vzal zadní kolo, chytil stopa, vysvětlil o co jde, a velice ochotný chlapík mě odvezl k servisu, počkal na mě a hodil zase zpět. V servisu jsem musel koupit celé nové zadní kolo. Cena vysoká – jak to zaplatit? V tu chvíli mi cinkl mobil a zrovna mi přišla výplata - o 2 dny dříve. A takovéhle štěstí jsem měl celou dobu. Vše vycházelo přesně!!! Jednou jedu v kukuřičném poli, neskutěčné vedro, jsem na dně, motám se a strašně žíznivý – dlouho žádný obchod, žádná vesnice, nic …. a najednou na cestě leží KOFOLA 2L. Chvíli jsem ji vezl, jestli ji někdo neztratil, pak jsem zastavil a vypil ji. Tuhle mi zas ujelo kolo a já celý spadl po ksichtě a na břicho do louže a bláta. Žádám pak paní, jestli mě nechá umýt – „Když vás vidím, do baráku radši ne, ale vzadu Vám pustím hadici.“ A tak jsem se rovnou opláchl celý i v oblečení.“ Milan nejde zastavit: „Jindy jsem musel dost špinavý na benzínku. Chlap mě tak pozoruje a pak říká: „Ty snad jedeš z Dakaru!“ Pak zas v hospodě jsem ještě nedojedl a už u mě stojí servírka s terminálem, ať zaplatím - jako bych už měl jít! … asi jsem dost smrděl! A taky je hezký, jak si Mílaři pomáhají, akorát mně to jednou moc nepomohlo. Hned ze začátku, kdy vedly trasy stejně, mi stávkovala GPS-ka, jel zrovna někdo okolo: „pojeď se mnou, mně to funguje.“ Tak jsem jel s ním a po nějaké době se ho ptám, a akú trasu vlastně jedeš? – „Jedu sever.“- Do frasa, já juh! Tak jsem se pak asi 8 kilometrů vracel.“
Milan vypadá spokojeně. Z jeho času 24 dnů, 20 hodin a 47 minut by se mohlo hádat, že si to dost užíval. Což on sám sice potvrzuje, nicméně se vůbec neflákal a podal velký výkon. Jeho naložené kolo váží
25 kg – což je dost. Jenže to není všechno, na zádech měl ještě batoh 9 kg. A to už neměl u sebe žádnou vodu a jídlo, které normálně vezl. Takže celá souprava v plné zbroji váží přes 35 kilo. To na tu váhu mi přijde 24 dnů ještě málo. Říkám mu: „Vyhrál jsi kategorii kamionů!“ – „Fakt? Možná nebudeš věřit, ale já opravdu jezdím kamionem - v Itálii, takže na kolo nemám čas. Nejsem ani sportovec, proto když jsem řekl, že chci jet 1000miles, všichni si mysleli, že si dělám srandu nebo že jsem se zbláznil. A šéf mi x-krát volal, jestli už jdu do práce a já mu vždy odpovídal, ještě né, ještě stále šlapu. Musím říct, že mě to na kole bavilo víc než v kamionu, i když tam mám odpružené měkké sedadlo.“
A co bylo hezčí? - „Víc se mi líbilo Česko. Na Slovensku byly prý výhledy, já ale žádné neviděl, poněvadž jsem nasratý zapřený tlačil to těžký kolo do kopce a koukal do země!“ – „A nadával jsi mi někdy?“ – „Okolo mě na tebe nadávali, já ale nikdy!“ – „Hmmm, tak to budeme muset asi přitvrdit😊“ – „Nenadával jsem ti, ale každý den jsem si na tebe vzpomněl mockrát!!! 😊“
„Pak se přede mnou objevila rovina, tak si říkám, tohle přeci nemohl trasovat Kopka!!!“
První je sice jen jeden, ale vítězi jsou všichni. Stejně jako Milan, který si to v cíli užívá a nikam nespěchá. Milan v bramborárně přespí a večer chce jít do hospody. – „Tak jo, a nepůjdeš se osprchovat?“ – „Hmmm, vidíš, to mě ani nenapadlo…“
Na trase máme ještě 2 bojovníky – chodce Pala Talla z jihu (snad zítra?) a chodce Juraje Pavlova ze severu (tam ještě den příchodu neodhadneme.)
Zůstaňte u svých přijímačů. Určitě i oni přinesou plno zajímavých příběhů.
Z obnoveného F1000, bramborárna Třebeň, Honza Kopka