DEN 26
Uzavření bikerské kategorie – Vlaďka z jihu v cíli
Po ranním úklidu noční apokalypsy, což znamenalo posbírání kusů oblouku po poli, potrhaných lan, najití rozházených železných kolíků a nějak provizorně to připravit na příjezd Vlaďky.
Vlaďka spala 28 km před cílem, takže to měla kousek. Beru kolo a jedu ji naproti udělat aspoň pár fotek před cílem. Kouknu na její tracker a už jsem ji někde minul. Vracím se a nacházím ji v zahradním bufetu BEERSTRO. Směje se, vypadá optimisticky. Musí čekat tady, až na příjezd jejich dcer a kamarádky do cíle. Chtěj ji vidět dojet. První, co se ptá je, jestli stojí oblouk. Je zřejmé, že dojet pod obloukem a vyfotit se pod ním je pro ni i většinu ostatních mílařů důležité. Chápu to, proto jsem vlastně tady. Bohužel Vlaďce sděluju, že oblouk nebude. Přesto mě Vlaďka pozvala na kafe, normálně by to bylo obráceně, ale neměl jsem u sebe peníze. Aspoň už vím, jak to dělal Vojáček, když jel přes Slovensko bez peněz.
Přichází zpráva, že rodina a fanoušci jsou v cíli. Trochu ji otravuju focením po cestě a pak průjezd zbořeným cílem. Ona jediná měla tu čest přejet přímo přes oblouk, který ležel roztažený na zemi s logem navrch. No a rozjelo se focení ze štaflí s obloukem na zemi a s ležící Vlaďkou v pozici jedoucího cyklisty pod nim. Byla legrace a vymýšlely se všemožné pozice.
Pak dostává Vlaďka pověstné bramboráky a Bernarda, sedáme si v zázemí a Vlaďka vypadá spokojeně, na tváři optimistický úsměv, ale na trase prý byla vzteklá, chvílemi na pokraji sil a i brečela, ale nikdy by ji nenapadlo vzdát. Připomíná mi včerejší Jitku Frankeovou, obě silné a nezdolné ženy. Vlaďka měla i velikou motivaci to dokončit. Jela to nejen pro sebe, ale i pro děti z dětského domova, aby věděli, že to bývá v životě někdy těžké, ale že vše jde překonat. I když už nemohla, pokračovala dál. Fyzicky na to lze možná natrénovat, hlavu ale ne. To, jak je hlava silná se ukáže až na trati.
Pro Vlaďku to bylo náročné i díky její neskutečně velké bagáži. Někdo v servisu před závodem ji poradil, ať si vezme na tak velkou cestu i plno náhradních dílů na kolo – přehazovačku, řetěz, lanka, a plno dalšího. A to všechno fakt vezla. Ale například hřeben si nevzala 😊. Váha „soupravy“ odhadem asi 30 kilo, možná víc. A to 4 kila už poslala někde z trasy domů.
Mluvila i o krásách Mílí, kdy třeba v nějaké útulně byla s ostatními mílaři skvělá atmosféra. Někde na východě Slovenska požádali o vodu a oni otevřeli vrata a pozvali dál a nabídli vše, na co by si jen vzpomněli a na cestu nabalili svačinu, slivovici a kilo medu. V hmotnosti, co už měla na kole, se prý ta váha hravě ztratila. Jinde ji nechali přespat v muzeu, ale ať o tom nikde nemluví. A takových momentů bylo dost.
Obecně jsme přemýšleli, jak je to pro ženy bezpečné. Mílaře i mílařky často nechává kdekdo přespat. U mílařky nemusí být úmysl nabídky vždy jasný. Zatím ale při Mílích vše naštěstí proběhlo v pořádku.
V Česku už jela úplně sama, a to jí vyhovovalo. Od startu vezla 5 rolniček, 3 cestou rozdala a se dvěma cinkala až do cíle. Nevadilo ji to, díky tomu si nepřipadala osaměle.
Před závodem měla problém s kyčlí, to jí ale během Mílí přešlo. Zas důkaz, že Míle léčí. Takže za tu dobu téměř 4 měsíců žádný zdravotní problém a ani s kolem. A to si veze jedno rozebrané sebou.
Slovensko se jí líbilo víc a víc jí i bavilo. Český les proklínala.
Vlaďka je 50+, přesněji 50+ 3 😊. A teď v cíli si myslí, že už to nepojede. Bylo to teď poprvé a tím nejsilnější. Má další cíle, které chce stihnout, třeba přeplavat Kanál La Manche.
Vlaďka zmiňuje, jak máme v běžném životě všechno lehce dostupné a díky tomu hodně i plýtváme. Nevážíme si toho. Míle vám dají si uvědomit, že to vůbec nemusí být automatické. Člověk si najednou váží suchého tvrdého rohlíku, občasné sprchy, i toho, že má kde složit hlavu a neprší na něj a váží si najednou i mnoha dalších věcí. Třeba po 29 letech měla někde kávu turka a byla za něj neskutečně vděčná. Teď v cíli v bramborárně si ho dává znova jako vzpomínku na Míle.
Naučil jsem ji prý i pořádnosti. Je normálně chaotická, ale začala si balit každou věc striktně na stejné místo, aby nemusela stále něco hledat.
Bylo to fajn posezení s Vlaďkou, ale nakonec si ji 3 mladé sympatické dcery naložily a odvezly domů.
UPOZORNĚNÍ PRO SLEDUJÍCÍ:
Petr Vojáček se tady v bramborárně vyspal, od včera snědl zásoby, které zbyly koloběžkářce Jitce Frankeové, dojedl vše, co zbylo po dobrovolnících. Možná i něco Pepíkovo navíc a v plné síle se vydal na další cestu severem zpět na VEREM ZPĚT NA SLOVENSKO. Líbí se mu na Slovensku víc jak v Česku a jsou tam pohostinnější. Zkusíme od něj občas zveřejnit zprávu z jeho neoficiální cesty k dosažení 2 000 mil.
Z F1000 bramborárny Třebeň
Honza Kopka