DEN 25 - 23.7
Cesta do F2000 Třebeň + F2000 Třebeň
Předevčírem v noci jsem dojel do Jablonce. Včera vyložil věci, které už nebude potřeba a naložil jiné pro cíl F2000 v Třebeni. A také dal dohromady ty svoje osobní, už to bylo hodně potřeba 😊!
Dnes ráno vyrážím směr Třebeň na západě Čech. Před Prahou telefon: Tady Libor Pavlíček, zrovna jsem nočním vlakem přijel z východu ze Sedlice z F1000 do Prahy, není tady někdo, komu můžu odevzdat tracker. Vyšlo to přesně. Sešli jsme se na Strahově, ke kterému má vztah, protože tady bydlíval na koleji.
Libor se rozpovídal, že původně chtěl jet 2000 mil, ale netrénoval, tak nakonec skončil v Sedlici v tisícovce na východě Slovenska. Sice cíl už byl zrušený, ale vzhledem ke svému pomalému tempu počítal s tím, že to nestihne. Startoval už v roce 2015, ale došla mu dovolená a skončil 200 km před cílem. V 2016 dojel sever 1000. No a letos dokázal dokončit jih 1000 do Sedlice. Přespal v Sedlici nějaké útulně a dojel si 80 km na vlak do Humenného. Měl při závodě těžké chvíle, ale vzdát ho nikdy nenapadlo. Nejtěžší se mu zdál prudký výlez na Grázlovu vyhlídku. Bylo to zrovna podmáčené a klouzal zpátky dolů. Ale výhled za to stál. Jen mu trvalo příliš dlouho, než se tam dostal.
Tím, že měl pomalý tempo, s nikým se od startu vlastně nepotkával a celé si to užil sám. Jen na CP 3 v Trenčíně se potkal s chodcem Fero Kasaničem.
Díky tomu, jak jel pomalu, měl víc času se rozhlížet a užívat si trasu. Tenhle způsob cestování má rád.
Loučíme se, Libor odtud jede 70 km domů na kole a já spěchám dál do bramborárny do Třebeně chytit dnešní dojezdy. A taky se těším na skvělé bramboráky podle výborného receptu našeho místního pomocníka Míry, co tam v cíli připravujou pro finishery (a někdy zbyde i na nás 😊)
První, kdo dneska přijel je Petr Hejbal. Chvilkama jel v druhé půli s Martinem Motyčkou, ten ale ztratil na Flájích peněženku a musel se vracet asi 20 kilometrů, a tak nakonec Petr dojel sám v 10:23.
Poslední noc chtěl jet nonstop, protože měl mokrý spacák a už se mu do něj nechtělo. Nakonec telefon z cíle, že kvůli větru je sundaný oblouk a pokud přijede až ráno, bude mít plnohodnotné přivítání, ho přesvědčil, a tak zalehl v pěkném altánu asi 60 km před cílem u Přebuzi.
Krize prý neměl, ale těžký to bylo a o zabalení ani vůbec nepřenýšlel. Jede 2 000 mil už podruhé a podruhé je dokončil. Ale bylo to podle něj výrazně těžší než minule. Hlavně počasím - podmáčené cesty, polomy, vedro i zima. Ale myslí si, že i tenhle směr je těžší než ten opačný, co se jel před dvěma lety. To stejné si myslí i Pavel Šíp, který vyhrál.
Včera mu foukal protivítr od západu, tak prý celý den už cítil vůni vyhlášených bramboráků, které tu vždy čekají na Mílaře.
Dneska si tu dá odpočinek a pak vyrazí na kole rovnou odtud na další výzvu 1 150 km přes Česko z Chebu do Třince. Asi je mu 3 300 km málo 😊.
S Martinem Motyčkou se rozloučili včera, když se začal vracet pro peněženku. Našla ji nějaká sportovkyně, co tam šla běhat. Podle jména z peněženky a přes FB profil a přes messenger se dostalo až k Martinovi, že peněženka se našla a kde bude.
Dnes na něj padla únava a zastavoval se všude možně. V Kraslicích ho dojel další Mílař Patrik Bauer, se kterým jel první půlku, než Patrika postihla krize těsně po otočení a musel někde pozůstat, aby nabral síly. Takže se sjeli opět po 12 dnech, aby po společné první části dojeli i do cíle společně. Osud jim to tak zařídil, aby pod obloukem byli spolu. A mělo to i další význam. Patrik Bauer i Martin Motyčka, kteří dojeli ve stejném čase 24 dnů, 1 hodina a 34 minut, se stali oba vítězi na 2000 mil v kategorii nad 50 let. Patrikovi bylo 50 letos, Martinovi je 54.
Prý to byla pořádná jízda! A jak by jedním slovem charakterizovali Míle? – DOBRODRUŽSTVÍ !!! A kdyby mohli dvěma slovy, tak OBROVSKÝ DOBRODRUŽSTVÍ !!!
Patrik si chválil, že jet celých 12 dnů úplně sám byl pro něj nový úžasný zážitek, nový rozměr. Vše bylo intenzivnější. To vlastně nikdy před tím neprožil. Všichni svorně mluvili i o tom, jak jim na trase pomohli nezištně i úplně cizí lidi. „Jsem Mílař“ bylo kouzelné zaklínadlo. Hodně z lidí znalo Míle a mají účastníky v úctě.
Na Martina tady čekala manželka se synem. Při vítání se objevili i slzy. Radost se značila na obou stranách.
Ovšem ani jeden z kluků nechce jet domů a chtějí si užít společný poslední večer. Přeci jenom přátelství z trasy je příliš silné než aby to takhle „bez posledního Bernarda“ skončilo. A my jsme rádi, protože dnes budeme mít v bramborárně fajn společnost.
Honza Kopka + tým F2000