DEN 24

Znovuzrození uzavřeného cíle pro Martina Bulíčka…a další.

Po včerejším dojezdu Tomáše Votruby dnes očekávám chodce Martina Bulíčka. Ráno před bramborárnou v Třebení zabrzdilo bílé SUV, ze kterého vyskočil náš věrný pomocník Pavel Pánek se synem Ondrou a za nimi mílaři a pomocníci Vláďa Synek a Standa Zárybnický. A jako mravenečci začali ihned stavět oblouk. Takže nastala chvíle znovuzrození cíle F1000. 

Chtěl jsem jet Martinovi naproti ho vyfotit někde po trase, stavba oblouku mě ale zdržela, a tak ho potkávám v poslední vesnici těsně před cílem. Akorát si sedal k rybníku, že na cíl se hrozně těšil a teď se mu do něj najednou vlastně ani nechce. Nevím, jestli jsem ho spíš nevyrušil z rozjímání. Na rybníku byla kanoj, tak ho trochu provokuju, že na lodi na Mílích ještě nikdo nejel. I když to vlastně není pravda, jeden z mílařů jel onehdá přes brod stopem s vodákama.  Martin dlouho neotálel a už byl v lodi. (Dodatečně děkuji neznámému majiteli, za nevědomé zapůjčení) Odvazuju ho a strkám od břehu.- Co děláš? Nemám pádlo. – Ale máš hůlky, pojedeš jak na gondole, směju se mu. Martin seděl a odrážel se oběma hůlkama od hlubšího dna. Trochu u toho vypadal jak na handikapovém vozíčku. Myslím, že byl ochotný dělat cokoli, aby nemusel ještě do cíle. Pak vylezl a pokračoval. Vzhledem k tomu, že vylezl na stejném místě, co nastupoval, neměl nedovolenou jízdu na dopravním prostředku a nemusíme ho diskvalifikovat 😊. Jen prohlásil, tak díky letošním Mílím jsem jel úplně na všem. Do Košic letadlem, do Sniny vlakem, pak přestup na autobus do Nové Sedlice na start. Loď mi jediná chyběla. Prostě Míle ti poskytnou všechno.

Přichází do cíle a je překvapený, že stojí oblouk a že tu někdo vůbec je. Věděl, že je po limitu fungování F1000 a čekal to tu opuštěný. To by bylo smutný, ale tak s tím počítal. Kromě kluků tu čekala i sestra a maminka. A přivítání bylo poctivé. Martin byl před cílem dojatý, i tekly slzy, a v cíli to ještě doznívalo. První, co prohlásil bylo, že chůze je strašná, že pěšky už nikdy nepůjde. Chodec si musí vše odšlapat nahoru i dolu, každý krok. Původně se rozhodoval, zda nejít přímo po trase. Je rád, že to neudělal. Má už splněné všechny 3 disciplíny. Vlastně 4. Tandem, běžné kolo, koloběžku a teď i chodce, a tak může hodnotit. Kolo je nejlehčí – můžeš na něm poměrně i odpočívat. Pak by dal v pořadí tandem. I když já tandem na Mílích považuju taky za ujetinu, ale nejel jsem na něm, tak úplně nemůžu soudit. Martin při zmínění tandemu vyzvedl Aldu a Vaška, který byl slepý, a kdy 2x dokázali dokončit 500 mil. A také přišlo na hlášky černého humoru nevidomého Vaška. Na brodu: Tam kde nevidím na dno, tak do toho nejdu 😊. Na vyhlídce: Po celodenní dřině, krásný výhled po krajině 😊. Na afterparty: Vašku, dáš si ještě panáka? – Uvidíme 😊. Chlapíci Alda s Vaškem byli opravdu hrdinové 2 ročníků.

Martin po tandemu jako o něco těžší zařadil koloběžku. Nebavila ho, ale i tam se dá svézt a z kopce si trochu i odpočinout. A chůze, ta je podle něj úplně mimo. A ti, co jdou po trase úplně úplně mimo.

Martin startoval poprvé 2017 a od té doby je na Mílích každý rok. 9x jako účastník a 1x jako dobrovolník. Neví, jestli najde motivaci se ještě postavit na start, zažil snad všechno. I když přiznává, že pokud ano, bude to kvůli atmosféře kolem závodu. Díky Mílím poznal i plno skvělých lidí, kteří jsou dnes jeho blízcí kamarádi a se kterými se vídá po celý rok a jezdí s nimi na dovolenou. Za to mi děkuje. Martin má vlastně na Mílích odjeto 9 500 mil, takže pokud bychom udělali i finisherské triko 10 000 mílařkých mil, vím, že by mu to nedalo, a objevil by se zas.

Pak se rozmluvil o příhodách z trasy. Na Slovensku šel den s legendou Ozogánem. Prý ho tam všichni znají a volají na něj: Dobrý děň, pán Ozogán.

Slovensko je na pohostinnost lepší než Česko. Sami od sebe nabízejí pomoc.

Někde v altánu spal s pěti studentkama. Jinde ho někde nechal přespat někdo na verandě, ale neřekl o tom tátovi. Ráno v šest vyšel táta úplně nahý ze dveří a rozespale se protáhl. Těsně proti němu stál nahý Martin, co si zrovna promazával kulky. Tak tam chvíli proti sobě nazí strnule stáli, než táta zacouval zpátky. Pak si někde vzal penzion jen proto, aby se podíval na finále MS ve fotbale, ale než začlo, usnul. Ráno jen koukl na telefonu na výsledek a vyrazil dál.

Dost se náhodně potkával s kamarádem Tomášem, se kterým jel onehdá na tandemu a co dojel včera. Ten jel sice na kole, ale byl dostatečně pomalý a Martin si plánoval trasu příměji, tak jim to vycházelo téměř stejně. V půlce F500 ve Františkově se potkal s násobnou chodkyní a letošní koloběžkářkou Jitkou Frankeovou. Tu čekáme zítra nebo pozítří. Na F500 jim mokrou dobíječkou vypálil zásuvku a vyhodil proud v celém areálu. Trochu tam pak měli problém s lednicemi a mražáky i s kuchyní.

Jak šel s hůlkama, furt do něčeho z nudy píchal kolem cesty.

To, že cíl opět stojí a někdo tu čeká, ho hodně překvapilo.

Ovšem je druhý mílař, který v cíli nedostal bramboráky. Pan domácí Pepík s dcerou Jitkou se ale chopili pánvičky a udělali aspoň výborné palačinky, což byla tady v cíli naopak premiéra.

Bramborákový mág Míra dorazil až navečer, ale chystá se opět pro zbyteček „pelotonu“ rozjet jeho bramborákové sympozium.

Včera nám přišla zpráva od chodce Libora Pavlíka, že balí. Libor šel jako chodec po trase a již se pohyboval v poslední čtvrtině závodu. Motivaci i vůli měl velikou. Šel si pro 4 trika najednou. Žluté finisherské za 1000 mil, růžové za posledního v cíli, černé LEGENDA za 7 startů, a zelené za všechny 3 dokončené disciplíny. Jenže ho chytily ledvinové kameny a měl problém se vůbec dostat z lesa někam, kde ho vyzvedne sanitka. Vypadá to, že jsme ušetřili za 4 trika, ale je to naopak. Mrzí nás to, rádi bychom je pro Libora ušili a hlavně mu přejeme brzké uzdravení.

Po Martinovi odjeli i pomocníci a nechali mi tu postavený oblouk, což může být komplikace ve větru či bouřce. Sám (a ani ve dvou) ho nejsem schopný sundat nebo udržet, tak doufám, že tu nebudu lítat jak na paraglidingu. Je to tady na placce a vítr bývá silný. Letos je k nám počasí ale shovívavé a nemuseli jsme ho sundávat ani jednou. Jiné roky to bylo i x-krát za den nebo nám ho vítr i několikrát roztrhal.

Výhoda těch úplně vpředu nebo úplně vzadu je, že máme prostor jen pro ně.

Z F1000 bramborárna Třebeň
Honza Kopka