DEN 23 - 21.7.

Cesta z východu, brod Trenčín

Přespal jsem někde na odpočívadle za Popradem a dojíždím na místo bývalého CP3 u Trenčína, kde vyzvedávám balíčky, které tu zůstali po závodnících, co sem nedojeli.

Petr Vojáček výrazně poslední na severní trase akorát překonal Sk hranice a sjíždí sem. Nešlo mu to moc s navigací, a tak se občas stalo, že ráno vyrazil opačně. Když na to přišel, otočil se do správného směru.

Potkáváme se před brodem v hospodě. On je taková čistá duše. Nezáleží mu, jak dlouho mu bude trvat se dostat do cíle, ale ví, že to dá. Na Slovensko se hodně těšil a je celkově nadšenej z trasy. Vidí krásná místa, kam by ho nikdy nenapadlo se vydat. Vypráví se slzama v očích, jak mu lidi na trase pomáhaj, že ho to dojímá. Že by to tak mělo fungovat i v normálním životě, lidi by se měli mít rádi.

Jede poprvé, viděl filmy z minulých ročníků, ví i o mých závodech, které jsem jel, a tak letos vyrazil si to taky zkusit. A vlastně tím i řeší nějakou svou životní situaci.

Po posilnění v hospodě se vydává k brodu. S navigací už mu to jde prý líp, ovšem je vidět, že stoprocentní to jěště není.

Přímo na brodu se potkal s dvoutisíckáři v protisměru Petrem Janigou a Uli Hoinkis. Pokecali pár slov, vzájemně si popřáli hodně štěstí a každý vyrazil svým opačným směrem. Při tempu Petra Vojáčka, který se na druhé straně Váhu natáhl na břehu a slunil se, předpokládám, že dojedou do cílů na opačných stranách stejně, přestože Petr Vojáček to má oproti nim jen polovinu.

Uli jde přes brod zase nahá, takže fotky jsou nepublikovatelný. Je celkově nadšená, jede se jí líp zpátky. Už se i za tu dobu naučila, jak se rychle vybalit i zbalit a zaběhla si rytmus. Slovensko se jí líbilo, ale už se těší zas do Čech a taky, že má medvědí zákazy za sebou. Je ráda, že už to má do cíle JEN 1000 kilometrů 😊. Jak je ten pohled na ty vzdálenosti relativní. 1000 km je pořádná porce, proti 3 300, které měla před sebou na startu před pár týdny už je to opravdu „kousek“.

Peter Janiga startoval 3 x a vždy dojel 1000, před 2 lety se pokoušel také o 2 000 mil. Skončil ale na tisícovce kvůli kolenu. Ta 2. tisícovka se mu zdá lehčí. I on je přesvědčený, že to dojede. Letos jede úplně sám, a to mu vyhovuje. V druhé půli se potkává občas s Uli. Ale každý si jede svoje, tady na brodu se sjeli opět náhodou.

I s nimi jsem chvíli poseděl v hospodě u Brodu, pak jsme se vydali všichni na cestu dál směr západ. Oni na kolech, já s naloženým autem.

Počasí: bez deště, slunce, strašný vedro. Na večer hlásí deště a bouřky.

Honza Kopka, konvoj 2000

brod Trenčín

Report z F2000 Třebeň 

V pondělí 21.7. se už od brzkých ranních hodin valila přes Bramborárnu Třebeň a celý západ Čech studená fronta, kterou doprovázely silné deště s občasnými nárazovými větry. Sledovali jsme kluky Slavomíra Baura a Pavla Jiráska od rána a viděli, jak to hoši neúprosně valí do finishe 2000 a nezastavují. Docela jsme chápala, že v tom počasí se už nebudou chtít plácat bahnem a kalužemi ani minutu a zřejmě přijedou už před setměním namísto očekávané noci. My jsme si dopoledne udělali výlet do Aqafora ve Františkových Lázních. Né že by v Bramborárně nebyla teplá sprcha, ale sychravé dopoledne nám zalézalo pod nehty a plán zněl jasně „UTAHAT PEPINU!“, protože suchých tepláků není neomezené množství. Za nás Aqaforum určitě doporučujeme a užila si ho i ta naše malá meternice, i když na tobogiši řádili spíš rodičáci jako za starejch dobrejch.

Odpolene nevěřícně sledujeme kluky, jak Kraslicemi jen prosvištěli a metelej po těch blátivých polích hlava nehlava. Déšť sice stále bouřlivě bubnuje do plechové střechy bramborárny, ale nedá se nic dělat. Klukům se už sbíhá chuť na bramborák, Bernarda a Kofolu, že si dali asi denní rekord. Voláme Mírovi, našemu bramborárenskýmu „guru“ přes bramboráky, že kluci jsou tu za 2,5 hodiny, zda by mohl dorazit dříve než ve smluvený čas. Naštěstí může, takže kluci o svůj životní bramborák určitě nepřijdou. My bereme pláštěnky obalujeme Pepinu do nepromoku a holin a vydáváme se do venkovních „niagár“ postavit oblouk. Jakmile oblouk stojí zhruba hodinu před příjezdem kluků déšť ustává. Super, o hoďku dřív by to bodlo víc, ale oukej. Do Bramborárny se sjíždí místní gang „cyklo důchodců“ Pepíka Dušáka na plánovanou grilovačku a vítání. Stojíme venku, telefony a foťaky jsou nažhavený, pivka nachlazená a bramboráky už se smahnout, když ze silnice na polňačku sjíždějí naši mílaříci, alias kouzelný závodníčci, jak říká Pepi. Kluci projíždějí obloukem za bouřlivého potlesku ve skvělé náladě. Pavel má na sobě koupací čepici a Slavomír má na rukou varhánky větší než my po dovou hodinách v Aquaforum. Poslední den prostě fakt neměli zadarmo. Kluci vykládají a ládují bramboráky a zapíjejí Kofolou na střídačku s Bernardem. Pavel hlásí, že za tenhle závod vypil asi tak 65 litrů Kofoly, že na tu se jezdí nejlíp „Když jí miluješ, není co řešit!“

V Bramborárně se rozjel slušnej mejdan. Nebe se roztrhalo a začíná vykukovat sluníčko za obloukem. Dorazila i vnučka Pepíka Dušáka s rodinou a legendární dobrovolník Martin Karásek, také s celou rodinou. Mají s rodinou dovolenou a kam jinam zamířit než fandit do Braborárny. Děcka si tu hrají, dávají si závody pod obloukem, dělají kotrmelce na „lóži“ závodníků, Pepíkova parta vypráví úžasné životní zážitky a příběhy, my grilujeme, co se dá a Míra smahne jeden bramborák za druhým, po kterých se oblizujeme úplně všichni.

Když rodiny a kamarádi naložili závodníky naložili do aut osprchovaný, napapaný a spokojený, Pepíkova parta odjela na svých elektrech, nádobí jsme umyli, děti uložili do hajan, tak jsme završili krásný, byť propršený den poslední lahví Tokajského, kterou dovezl dobrovolník Láďa Synek. Ten se tu ještě za dobu dojezdů objeví ještě několikrát, ale tímto večerem se loučíme s dobrovolníkem Viktorem. Kterému děkujeme za pomoc při „kajtování s obloukem“ v Třebeňských polích.

Áňa Šíma Kopková

západočeský zpravodaj z F2000