DEN 20. - 21.7.
Den 20 – Vínko by nebylo?
Kromě závodníků se už blížíme pomalu do finishe i my, v Nové Sedlici. Dnešní den byl klidný, ale i tak plný zážitků od závodníků, co dorazili jak do F1000, tak do Bramborárny Třebeň na vítězný bramborák.
Ráno jsme nachystali snídani, nažhavili foťák s očekáváním příchodu první ženy v kategorii walk/run. V 10:48 jsme se dočkali, a vítali Nelu Vondrkovou, která si 1000 mil severní trasou dala za 18 dní, 19 hodin a 47 minut. Později jsme se dozvěděli, že být první ve své kategorii byl pro Nelu opravdu velký cíl, který doma přislíbila a my jsme rádi, že se jí to povedlo, opravdu si to zaslouží. Do finishe dorazila s úsměvem na tváři a plná dojmů, které sdílela při pohoštění, které jsme jí přichystali.
Když se pak blížil čas oběda, zaznamenali jsme další blížící se ikonku na mapě, patřila Martinovi Zemanovi, který k nám také dorazil po severní trase. Martin se rozhodl, že u nás své dobrodružství ukončí, a společně s Nelou se pak vydali na vlak do Čech.
Netrvalo dlouho a opět o sobě dal vědět opačný konec závodu – Bramborárna Třebeň. Tam už se pomalu hromadí fanoušci, které kromě přivítání svých favoritů láká i vůně bramboráků. V 15:45 místního času, za ohromných ovací dorazili závodníci Jan Ferster a Lukáš Kubín, další z řad pokořitelů náročné trasy 2020. Chlapci si tak připsali úctyhodný čas 19 dní a 45 minut, moc gratulujeme! Nejvíc nás ale zajímaly pocity, které závodníci po ujetí 3260 km dlouhé trasy mají. Doneslo se k nám totiž, že zatím všichni, co přijeli, oplývali pozitivním přístupem a nechali se slyšet, že by snad klidně ještě jeli dál, kdyby to šlo. To se ovšem změnilo chvíli po té, co vypili litry Kofoly, snědli kilo bramboráků a konečně si po více než dvou týdnech lehli a vydechli. Svaly a otlačené zadky o sobě prostě daly vědět. Na čem se ovšem shodli všichni byl ten fakt, že 2000 mil je sice fyzicky zvládnutelné, ale opravdu dlouhé. Ono to totiž není jen o té fyzické stránce, ale především o té psychické. I tak jsou kluci borci a mají náš obdiv.
Odbilo půl páté a poslední přijíždějící do cíle 1000 mil v Nové Sedlici se k nám přiřítili z jihu, prvním byl Jan Holcman, který po příjezdu prohodil “Jsem poslední?”, načež jsme mu nadšeně odpověděli, s domněním, že ho potěšíme: “Neee, ještě jich za tebou několik je!”. Ihned nám bylo odpovězeno: “Sakra! Já chtěl být poslední…”. Následně nám bylo vysvětleno, že to žlutý triko má skoro každej, ale to růžový, to je jen jedno. Vyjádřím to snad jen slovy Karla Gotta (r.i.p.): “To jsem opravdu nečekal”.
V závěsu za ním se objevila dvojice mladých dam a nových kamarádek, kterými byly Adéla Kundrátová a Květa Dvořáčková. Na holkách byla vidět úleva a radost z pokoření cíle, jejich pozitivní nálada doslova rozzářila náš večer a krásně uzavřela dnešní kolo závodníků. Jediné, co bysme holkám vytkli bylo to, že místo piva vyžadovaly dvojku bílého. Nebo, že by to byl podnět k novému sponzorovi 1000 Miles Adventure? Hmmmmmm………. (Vinaři, přijímáme žádosti) Holky hýřily zážitky, zvedaly kola na fotku a i přes pár negativních zkušeností hodnotily závod velmi pozitivně. Nebýt přislíbených rodinných dovolených, těšili bysme se, že je potkáme na afterparty ve frontě na zápisné. Ale nikdy neříkej nikdy. :)
Co ale bohužel říct, teda napsat, musíme je ten fakt, že je dnes nejspíš předposlední report letošního ročníku. Nikdo tam v tý Třebeni totiž nemá takový spisovatelský střevo, jako ta naše posádka tady v Sedlici. Leda by se ještě po 2000 mílích Jéňa Kopka rozhodl, že vám sem něco napíše, ale spíš vám to řekne osobně na afterparty :). Prozatím nezbývá než popřát dobrou noc, a zase zítra!
Váš hlavní štáb ♥