DEN 16 - 15.7.2024

DEN 16

Ráno nás opět budí sluníčko. V noci nás nečekal ani jeden příjezd, a tak jsme se poprvé vyspali do růžova. Mílaři, děkujeme! Evidentně i oni se chtěli vyspat do růžova, protože se začali na trase hýbat až když bylo slunce docela vysoko.

Včera nás opustili pomocníci Téra a Štěpík. I jim moc děkujeme za výraznou pomoc v cíli. Jako náhrada včera dorazil 4násobný Mílař z minulých let Pavel a dnes ráno letošní, který nedojel, ale přijel si užít ještě atmosféru do cíle aspoň jako dobrovolník. Klukům též děkujeme, budeme je potřebovat.

První přijíždí po desáté hodině Milan Holuška ze severu. Sjel se na společném 10-ti kilometrovém dojezdu s jižanem Ondřejem Zvěřinou. A tak se radujeme, že konečně bude společný příjezd obou tras. Zase to nevyšlo, Milan asi začal závodit a ujel mu, protože netušil, že je z opačné trasy. Ondra dorazil pár minut po něm.

Milan se účastní v řadě po čtvrté a kromě finisherského trika si vyjel i zelené za dokončené všechny 3 disciplíny. 2022 dokončil jako chodec sever, 2023 jako koloběžkář jih a teď 2024 jako cyklista sever.

Každý den viděl krásná místa, ale každý den byly i těžké úseky. Teď si asi po čtyřech letech dá chvilku odpočinek, ale určitě se vrátí. Chybí mu ještě černé „LEGENDA“ za sedm startů.

Když přebrodil Váh, šla za ním Mílařka, která zvolila špatné místo a začal jí strhávat proud. Milan pro ní skočil, ale díky tomu, že byla úplně nahatá, nevěděl, za co jí chytit. Pak zas netušil, jestli se náhodou z tohohle počinu neobjeví někde fotky na facebooku, a tak po záchranné akci hned volal domů manželce, aby jí vysvětlil, že se tu nekoupe s nahatejma holkama, ale že jí zachraňoval 😊.

Ondra z jihu jel naopak poprvé. Prý ho ale nic moc ani nepřekvapilo. Měl skvělého poradce, jednoho z minulých vítězů Jirku Kašpara, který ho zasvětil do všech tajů, připravil na nesnáze a pomohl se zabalením věcí, aby nevezl zbytečnosti. Ondra zas vyprávěl, jak po bouřce museli těžce přelézat popadané stromy, až mu uklouzla noha a spadl do Stropnice, bohužel tam ale nebyl Milan, který by ho vytáhl. Tak musel vylézt sám.

Dnes jsou příjezdy laxnější než včera. V 11:45 se objevuje Petr Kaspar ze severu. On jel poněkolikáté, a tak trasa pro něj také nebyla neznámá. Hned pod obloukem prohlásil, že je škoda, že to končí, že ho to letos hodně bavilo. Ti, co dojížděli vpředu, byli více rozmrzelí a víc nadávali na trasu. Nejspíš to bylo z únavy i nedostatku spánku. Nyní již dojíždí větší pohodáři. Evidentně méně utahaní a více nadšení. A Petrova rada z Mílí: když projedeš kravský hovno, zavři hubu. Z kluků padají jedna příhoda za druhou. Petr, když cpal pepřák do bagáže, vystříkal si ho do věcí. Vždy, když si oblíkl triko na spaní, brečel celou noc.

Za Petrem těsně po 12-tý se objevil s radostnými výkřiky šťastný severní jezdec Jirka Fofoňka se šťastným číslem 111. Jel vloni jih a teď i sever. Když potřeboval pomoc nebo ubytovat, zjistil, že „tisíc mil“ jsou kouzelná slova a všude mu hned pomohli. Dnes od rána nejedl, jak se těšil na bramborák. Ptám se, vpředu si hodně stěžovali na trasu, co ty? – Bylo to těžký, to je jasný, ale ani nevím, jestli najdu v paměti něco negativního. V práci mi nechtěli dát dovolenou, tak jsem dal výpověď. A jsem rád, že jsem to udělal. Bylo to zas fajn.

4 minuty před 13-tou přijíždí 2.koloběžkář z jihu Libor Pavlík, který to dal už několikrát na kole. Pod obloukem položil hlavu na řídítka a vyhrkl: ta koloběžka je hrozná disciplína! Po vydechnutí mluvil a mluvil a ani bramborák v puse ho nezastavil. A to jsme se snažili nacpat mu co nejtlustější.

Hodinu a půl po něm vlítli pod oblouk 2 seveřani Míra Kříž a Jakub Jackulák. Jakub za Děčínem onemocněl a už chtěl vzdát. Po celou dobu závodu se potkával s Mírou. Ten se k němu v tu chvíli přidal, aby ho psychicky podržel, a nakonec s ním dojel až do cíle.

14:55 přijíždí jižani Pavel Šnajdr a Petr Hlávka. Spěchali, aby jejich čas byl pod 15 dnů a těsně se jim to povedlo – 14 dnů, 23 hodin, 55 minut. Petr měl utrženou přehazku, stržený závit a zohybané dráty a modlil se posledních 140 km, aby to vydrželo.  Vzdát za žádnou cenu nechtěl. Nakonec šťastný doklopýtal až do cíle ve společnosti Pavla, se kterým se míjeli od startu a od technických problémů už jel s ním, aby mohli spolu případně vyřešit další nesnáze.

Opět se ukazuje stará mílařská pravda, přestože soupeři, když je potřeba, tak si pomůžou a vzájemně se podpoří.

Kluci, co dojeli, posedávají v bramborárně v provizorní „hospodě“ a jedí bramboráky. Na jednoho Mílaře, který poslouchal jiné Mílaře, co se bavili o startu příští rok, houkla manželka: přestaň poslouchat ty blbý řeči a jedem domů 😊.

Na výzvu dojela do cíle vypomoci i největší mílařská legenda Petr Ozogán a letošní trpitelka a hrdinka Anička Tvrzníková, finisherka 500, a její přítel, též bývalý Mílař Zdeněk Devátý. Anička není cyklistka a kolo má necelý rok. Skončila vyčerpaná na „pětistovce“ a je na to hrdá. Ale už teď po pár dnech přemýšlí o dalším startu.

Po půl sedmé večer přijíždí Jan Smolka a Milan Štajnc z jihu.  Ptám se Milana, ať mi řekne něco veselýho, co se mu přihodilo – Nadšeně s jiskrami v očích: celý to bylo veselý!!! A potřetí jsem byl na startu, a potřetí jsem v cíli F1000 a ještě v osobáku 15 dnů! Super!

Ve ¾ na osm přijel Jan Heřmánek, po cestě řešil hodně technických problémů a po předloňské pětistovce a loňské tisícovce na jihu dal letos tisíc sever. Co se mu líbilo víc, neumí říct. oboje mu přišlo hezké.

Ve 20:13 přijíždí Petr Juračka. Vzhledem k tomu, že strávil 1,5 dne po pádech v nemocnicích a jako fotograf fotil a jako kameraman točil Míle z pohledu závodníka, dojel skvěle. Není to žádný specialista, ale takový množivelník – horolezec, potápí se, atd. a teď si odjel extrémní závod na kole. Sice dělá vše jako fotograf, ale výkon musí podat minimálně jako sportovec, kterého doprovází. Gratuluju mu, že je lepší cyklista než já fotograf. – No, při tvým focení to není vůbec žádný problém! Pak vyprávěl, jak šel v noci ohradou v červeném dresu, kde byli býci. Když se k němu rozběhli, přehodil kolo a přeskočil ohradu a zjistil, že cesta vede tam a do ohrady vůbec neměl lízt. Bylo to těžší, než si uměl představit, ale je rád, že to jel.

Pár minut po Petrovi se blíží ze severu Roman Měsíček. Pochvaloval si, jak jsou na Slovensku ochotní. Nikdy neodmítli pomoc. V Čechách to bylo o něco horší. Vloni jel jih, letos sever. Přišel mu hezčí a těžší. Ti, co přijíždí z jihu zas tvrdí přesný opak, že je jih těžší a hezčí. Tak si pak vyberte. To, v čem se ale shodli ti ze severu i z jihu bylo, že byli překvapeni pohostinností na Slovensku a jak vzhledem k nočním zákazům být mimo obydlená místa, jim starostové obcí otvírali k přenocování kulturáky nebo obecní úřady. 

Před 21.hodinou se objevuje Petr Chvojka, bylo na něm znát vyčerpání. Dnešní horko, nemožnost doplnění jídla a pití se projevilo. Za cílem si sedl a musel si pár minut odpočinout, něž s námi začal komunikovat. Dal si kofolu, hroznový cukr a koláček a byl zas v pohodě.

Jižani už dávno spí, zato seveřani po naší včerejší růžové noci se dnes rozhodli nás nepustit do postele. 10 minut před 1. hodinou ranní přijíždí Petr Vaculík. Už mu to přišlo dlouhý a nechtěl spát venku, navíc si chtěl užít zítřejší volný den už v klidu, než půjde do práce.

Po jedné přijíždí trojice Richard Menšík, Marek Polach a Rostislav Havelka, která se sjela před cílem. Marek i Richard jeli poprvé. Richardovi to přišlo těžký a jestli pojede znova? – teď si myslí, že určitě ne. Marek to takhle očekával. Byl ale strašně moc naložený – kolo 22 kg a batoh dalších 7. Na tuhle zátěž výborný výkon. Možná se na startu objeví znova.

Přes den byl cíl naplněný optimizmem a nadšením, který nám přiváželi Mílaři. Ani jedna negativní reakce. Opět nám ale začalo fungovat pravidlo, čím později v noci závodníci dojedou, tím jsou zpruzenější. Samozřejmě se projevuje únava umocněná vysilující noční jízdou, kdy člověk neví, co je díra, kámen nebo stín a musí se daleko více soustředit.

Neutálý stěžovatel Rostislav Havelka opět přijel otrávený. Zatím každý Mílař (včetně žen) zvedl kolo pod obloukem pro závěrečnou fotku. Pan Havelka samozřejmě trucoval. A to i se zvážením. U něj jsme na to ale zvyklí. Věřím, že tenhle závod není pro každého. Pokud se ale někdo postaví na start, je to jeho svobodné rozhodnutí. A pokud je to již po několikáté, ví, do čeho jde.

Do postelí se dostáváme před druhou hodinou. V noci se zvedá velký vítr, a tak ještě vstáváme, sfoukáváme oblouk, aby se nám neroztrhal jako v minulosti už několikrát.  Pak na něj  najíždím autem, ať neuletí.

Včera i dnes jsme měli v bramborárně stále plno Mílařů i jejich doprovodu, kteří tu dělali příjemnou atmosféru. Doprovodům děkujeme, že občas přivezou něco na zub. Ocení to dobrovolníci, ale hlavně Mílaři.

Díky a dobrou noc, vlastně už ráno.

Honza Kopka F 1000