DEN 15 - 14.7.2024

DEN 15

Ráno nás budí sluníčko do hezkého dne. A to se odráží i na optimistické náladě dojezdivších stejně jako vydatný spánek, který zvolili místo nočního dojezdu. Vlastně bychom doporučili všem, kteří mají cíl před sebou, ať večer zalehnou, dobře se vyspí a přijedou dobře naladěni než pozdě v noci hladoví, vyčerpaní a na dně. A navíc i my se budeme moci vyspat 😊.

Jako první po ½ deváté se objevuje z jihu několikanásobný mílař Josef Mikulín. On právě začal tu nadšenou mílařskou náladu. Ujišťuje mě, že se na Míle určitě vrátí. V mílařském optimismu pokračuje i jižan Matěj Růžička a po něm Vojtěch Petržílka. Jel poprvé a nadšení nebralo konce. Byl jeden z mála, kdo jel na sice dobrém, ale již tak trochu historickém spíše freeridovém kole - 26“, trojpřevodník a velké zdvihy vpředu i vzadu. Na sjezdy ale bylo výborné. Ani Vojta nevylučoval start v příštím roce.

2 minuty po sobě přijeli seveřan Lukáš Šarkán a jižan Michal Uchytil. Stále čekáme, kdy se sjedou seveřan s jižanem a dojedou společně do cíle. Zatím se to za 4letou historii Mílí ještě nestalo. Michal je profesionální řidič. Zítra už někde nakládá. Po 14 dnech na kole v divočině se vůbec do náklaďáku netěší. Lepší někde třeba tlačit kolo na Mílích než v zácpě na silnici!

Další jižan Dan Beránek se objevuje před 13-tou a taky pusu od ucha k uchu. Pak si vzpomněl na Český Les – dlouhé úseky bez možnosti doplnění jídla a pití, husté lesy a kameny pokryté tmavým mechem, krásný a divoký, ale působilo to ponuře až depresivně, zvlášť za deště. A plno pomníčků zaniklých vesnic. Jel poprvé, nedostal se na sever a využil nabídku na jih. Jih ho vůbec nemrzí, líbil se mu. Je rád, že jel a příště chce zkusit sever a určitě využije přednostní přihlášení na afterparty. Dvakrát měl černé myšlenky a to vždy, když byly lijáky. Teď je nadšený, že to překonal a dojel.

Před příval jižanů se ještě vklínil 3 minuty před třináctou seveřan Jindra Bittengl. Jindra není cyklista, ale kamarád ho vyhecoval, a tak jel. Je spíš dobrodruh. Brácha žije v Kanadě a tohle byla taky divoká příroda skoro jako tam. Moc si toho užil. Normálně najezdí 1 500 km za rok, teď to má za 14 dní. A jestli znova pojede? Asi ještě jih a minimálně 500. Jeho Maminka nám vyčinila, že 14 dni nespala. A že by jel znova, z toho nadšená nebyla.

Blíží se třetí dvojice, která jede spolu od startu. Je to ale první manželský pár! Čekáme pod obloukem. Překvapení: jak to že manželka Pavlína Jurčová jede sama? Pavlína v cíli se smíchem vysvětluje, že jí manžel vyměnil za jiného Mílaře. Manžel Martin s Jardou Maliňákem se objevují v mžiku za Pavlínou. Všichni si podávají ruce a blahopřejí si. Pavlína nám děkuje za skvělou dovolenou, bylo to drsný a nádherný. Martin to jen potvrzuje a prý mezi nimi nedošlo ani jednou k hádce či nesrovnalostem. Vypráví plno zážitků včetně nezištné pomoci lidí, kteří je nechali přespat a uvařili. Při průjezdu polem se Pavlína omlouvala každé kukuřici, kterou zlomila. Těch příběhů, které jsme od nich i od jiných slyšeli je nepřeberné množství.

Jarda Maliňák, co přijel s nimi byl na trase letos již po čtvrté a vloni jel dokonce 2 020 mil. To se mu líbilo nejvíc. Jen ho mrzelo, že jsem ho vloni porazil. Tak se mu omlouvám a vše je odpuštěno. Lákám ho, že příští rok si může čas na 2000 mil zlepšit. Směje se, že jdu na něj dobře. Víc se ale nevyjádřil.

Pak od ½ třetí příjezd v krátkých intervalech jednoho jižana za druhým - Pepa Brychta, Honza Rus, Lukáš Cirkva, Ctibor Ducheček, Jindra Siedek, - všichni ve výborném rozpoložení. Tolik optimismu jsme tady žádný den ještě neměli.  Jindra jel poprvé a v cíli hned pod obloukem byla jeho první slova – je to nádhera, příští rok jedu 2000 mil!

Po něm Tomáš Soják naopak na otázku jaký to bylo? - Pěkně hnusný! Tak první dnešní negativnější přístup anebo to bylo z recese? Pak dal pivo a bramborák a pivo a už bylo vše v pořádku.

Po 16-té Jan Mávr a po něm druhý koloběžkář jihu Vašek Houška – jel poprvé a měl moc věcí. Příště by si toho vzal polovinu. Jestli ale příště pojede nepotvrdil.

Další jižan Jan Schlindenbuch si vyhodil žebro, ne při pádu ale paradoxně při spaní ve spacáku. Moc to s tím nešlo jet a chtěl skončit. Při drncání na kole po mílařské trase mu ale naskočilo zpět a mohl pokračovat. Takže jak říkáme - MÍLE LÉČÍ!!!

Co se týče manželských dvojic, prožíváme výjimečný den. Irena a Patrik Bauer přijíždějí také z jihu v16:51. Jsou šťastní a objímají se. Přiznávají, že rozkoly na trase byly, ale nic závažného. Jeli letos podruhé. Vloni dali z nedostatku času jen „pětistovku“. Letos už věděli, o co jde a vyhradili si času více. Iris se rozpovídala, že pochopili smysl závodu. Kromě dobrodružství, svobody, vnitřního vyčištění je to i o vnímání přírody. A bez těžkých cest a někdy drsných výstupů by se člověk nedostal na plno krásných míst. Navíc jet stále po snadné šotolině nebo asfaltu by je rychle přestalo bavit. Vlastně se stále těšili, co přijde za další „překvapení“.

V ½ sedmé večer přijíždí opět jižan Jiří Nedra. Na Mílích je poprvé a teď hned v cíli neumí říct, jaké z toho má pocity. Musí to nejdřív vstřebat a pak uvidí, jestli se do toho pustí znova. Při tom ale pokukoval po manželce, jak na to bude reagovat. Takže to možná byla jen taktika. Poslední 4 dny jel sám a nikoho nepotkával. Je těžké se přizpůsobovat tempem někomu jinému, takže z tohohle pohledu to bylo ok, ale ta samota s nikým neprohodit slovo mu prý šla na palici.

Vždycky říkám, že každý slušný člověk dojíždí přes den 😊. A dnes to vypadá na samé slušné Mílaře. Nyní čekáme na poslední Mílařku Květu Dvořáčkovou a pak bude asi poprvé noční klid. Květa se objevuje těsně před 20-tou a za potlesku rodiny, organizátorů a dalších Mílařů projíždí pod obloukem jako 3. žena severu. Vypadá zničeně, ale šťastně. Unavená vstřebává okamžik dojezdu a nechce moc mluvit. Normálně pivo nepije, v cíli si ho ale nemůže nedat. Za loňsko vypila jen jedno pivo, a to v cíli. Když jede Míle, prý pije pivo, panáky a kouří. Ani jedno z toho v normálním životě nedělá. Vloni jela s Adélou a byl to prý jeden velký mejdan. Letos jela sama a už by to neudělala. Několikadenní samota nebyla nic moc a měla respekt spát sama kdekoli po lesích, a tak každý večer řešila ubytování. To ji zdržovalo a obtěžovalo. Přesto byla o 5 dnů rychlejší než vloni, kdy s Adélou neřešily vůbec nic a lehly, kde to vyšlo. Pak prozradila, že Míle jela pro tátu, který vloni umřel na kole.

Květa nosí brýle, pak začala po čase hůř vidět. Myslela si, že je to z únavy. Po dvou dnech zjistila, že v brýlích nemá ani jedno sklo.

Tak dnešní skóre dojezdů je 20 : 6 pro jih.

Západočeský zpravodaj Jan Kopka, F1000 Třebeň