DEN 11 - 9.7.
Den jedenáct. Jestli nás něco stále trápí, je to počasí. Začíná se z toho stávat ústřední motiv letošních Mílí. Nejprve extrémní vedro, pak bouřky působící polomy a nyní srážky ztěžující už tak komplikovanou trasu. Vždy když si s námi začne příroda takto pohrávat vzpomeneme si na slogan z jedné nejmenované reklamy na auta, ve které se praví; zkrotili jsme vítr, zkrotili jsme vodu, zkrotili jsme živly. Příroda nám však vždy připomene, že tomu tak není. Naopak.
Výkyvy počasí bohužel zapříčinily, že 67 závodníků svoji účast v závodu ukončilo ať plánovaně tak neplánovaně ve FINISHI 500. Dalších 88 závodníků závod vzdalo. Na druhou stranu velká část Mílařů se s počasím pere dál a dokonce s rýmem na rtech. Jako František Valeš:
“Oteplení globální, blbost to je totální. Zimu léčím rumama, a cvakáním zubama. Rychlosti mám dneska dar, vlál by za mnou Pogačar.”
Pro jiné jsou motivací v pokračování třeba výhružky. Což nám napsal Zdeněk Pařík: “Přiznám se, že dnes ráno už jsem pomalu stál na peronu směr domov, když jsem celej promoklej a prochlazenej sledoval předpověď na další dny. Má drahá žena však naznačila, že pokud vzdám, tak mě neodemkne, za což ji nyní děkuju. Počasí se umoudřilo a já su opět o pár kilometrů blíž k vytouženému cíli.”
Dnešním dnem dorazilo do FINISHE 1000 dalších 7 závodníků. Z nichž dva se vrací zpět do Čech severní trasou. V dalších dnech by počet finišerů měl stále narůstat. Na trase je aktuálně stále ještě 112 účastníků.
report CP 2 sever
I když je CP Františkov už oficiálně uzavřené a posádka už se pomalu pokouší vrátit do běžného života bez Mílí, stejně jsem duchem ještě s vámi na trase. Za 8.dní provozu CP k nám přijelo 84 závodníků, z toho 4 na koloběžce a 1 pěšák, 45. pokračovalo dál včetně 3 žen, 39 z vás skončilo v cíli 500.
U spousty z vás jsem si udělal hvězdičku, abych vás mohl lépe sledovat. Na afterparty vás sice možná nepoznám a na jméno si nevzpomenu (bylo vás přece jen hodně), budete v civilu, umytí a voňaví, bez helmy a brýlí, tak se prosím přihlašte, rád vás uvidím a dáme řeč, třeba i panáka ;-)
Ještě dlouho budu mit v sítnici vypálený úsek trasy od Mirka Hůlky přes Dolní Moravu a Smrk k nám, který jsme všichni na CP bedlivě sledovali a odhadovali, kdy kdo přijede, jak mu to bude dlouho trvat, jestli přijede na noc a přespí atd..
Byl to moc příjemný týden, utekl jak voda. Díky vám závodníkům a hlavně díky osádce CP, stala se z nás skvělá parta, která výborně fungovala, moc jsme se nasmáli a užili si čas s vámi. A taky musím poděkovat paní Petře a celému teamu X parku Františkov, vyšli jste nám ve všem vstříc a nic nebyl problém.
Děkuji.
Štěpán Kříž
Zprávy z trati od Honzy Kopky 6.7.2025 - Cesta do pravěku
Ráno vstáváme s Yvčou u Hodonína, spíme v Transitu, takže kde zastavíme, tam bydlíme. Máme v plánu tady něco projet a zkouknout nějaké cesty. Po obědě ji vezu do Břeclavi na vlak. Už nemá dovolenou a musí do práce. Dál budu fungovat za Konvoj JIH už sám.
Já pak jedu pofotit Mílaře na pralesní stezce. Vypadá to tu jak v třetihorách. Bohužel zrovna se jich moc neblíží. Potkávám tu opět nezdolnou Uli Hoinkis. Proplétá se divočinou a zase se směje, tu nic nerozhodí! Stále dobrá nálada. Pár cvaknutí a je pryč.
Za ní by měl jet Ctibor Ducheček. Jedu proti němu. Projel jsem to celé a nikde není, našel jsem ho až někde v hospodě před. Heslo „když chceš najít Mílaře, běž do hospody“ funguje stoprocentně. I on byl v dobrém rozpoložení. Aby ne, před sebou dojedený oběd, pivo a v ruce cigárko. Prostě siestička.
Vyrážíme spolu. Nikdo jiný v jeho blízkosti nejede, a tak on je jediný objekt na focení, občas natočím i video. Trochu ho tím zdržuju, ale snáší to docela dobře. Evidentně je pohodář a na nějaké minutě mu nezáleží. Nakonec se loučím a na zpáteční cestě potkávám a fotím Jakuba Milatu. Ani on nehoní vteřiny, prý jede hlavně pro to dobrodružství.
Je strašné vedro a dusno. Hledám, kde bych mohl vlézt do říčky Moravy spláchnout ze sebe prach a pot. Nic jsem nenašel. Nakládám kolo do Transita a odjíždím. U hasičské zbrojnice mejou požárníci auto. Nabírám si u ních vodu do sprchy-kanystříku a za městem se sprchuju.
Večer se posouvám od pralesní stezky do Bílých Karpat. Ve Strážnici se zvedl tak prudký vítr, že to cloumalo autem, a spustil se silný liják, že stěrače nestíhaly. Zastavil jsem, vzal počítač a šel se schovat do hospody a pracovat. Seděl tam Jakub též ukrytý před bouřkou. Heslo „když chceš najít Mílaře, běž do hospody“ opět zafungovalo. Jakub má navíc rozpadlý ořech a doufá, že mu ho tady ve Strážnici zítra opraví. (Neopravili!)
Po společném pivu se šel Jakub ubytovat do pensionu a já spím v autě na parkovišti.
Honza Kopka, konvoj JIH
Zprávy z trati od Honzy Kopky 7.7.2025 - Bílé Karpaty a CP3 Trenčín
Ráno přesun ze Strážnice do Bílých Karpat. Mlha a silný déšť. Jsem na trase, ale pracuju na počítači v autě. Žádný Mílař za celou dobu neprojel.
Odpoledne se tu objevil media tým a chvíli po něm se vynořila z lesa Uli Hoinkis: Sjíždím z Velké Javořiny, je tam odtud hezký výhled? – Je. – Tak to jsem nic neviděla! – A je tam prý vysílač. – Je. – Tak ten jsem taky neviděla i když trasa jede okolo něj. Strašná mlha. Ale i to je krásný! To má taky svou atmosféru!
Radíme jí, radši jeď, teď neprší, ale má zas za chvíli začít. – No a co, pokrčila Uli rameny, mně to nevadí, a spustila se po loukách z kopce. Ona je tvor, se stále dobrou náladou a je úplně v pohodě.
Odtud se přesouvám autem nějak podle trasy k CP Trenčín. U kraje vesnické silničky vyřizuji telefon. Kolem mě profrčel někdo, kdo vypadá podobně naložený jako Mílař, ale nezastavil. Hned tady začíná sice krátká, ale taková divočejší část. Chvíli se musí s kolem i jít. Ukončil jsem telefon a přejel za tuhle pasáž ho vyfotit. Nevím, jestli je to dobrý nápad, jestli mě tu nebude chtít bít, za to, co jsem jim tu připravil. Ovšem tady nemáme jinou možnost, Obavy nebyly na místě, přijel Honza Heřmánek. Nebudeš mě bít?, ptám se ho. – Ne proč? Bylo to docela v pohodě, vždyť i kvůli tomuhle se Míle jezdí. A pokračoval: Teď koukám, viděl jsem tam tvoje auto ve sjezdu, ale máš ho tak pomalovaný, že jsem si ho spletl s Family frost.
Večer jsem dojel do CP3 v Trenčíně, vlastně došel pár km. Díky prudkému dešti a bouřce jsou cesty k CP autem nesjízdné.
Na sklonku noci se před společným CP3 Trenčín sjela Martina Stadtherr ze severu a Jan Heřmánek z jihu. Ani jeden se po delším zkoumání břehu neodvážil ve tmě brodit a vydali se ho objet. Notovali si o krásných místech na trati, než zjistili, že každý z nich jede jinou trasu.
Na CP3 přespalo 5 Mílařů včetně koloběžkáře Václava Konečného, kterému trhali v Trenčíně zub a měl tu den rekonvalescenci. I přes deštivé a bouřkové počasí jsou všichni dobře naladěni a odhodlaní pokračovat až do cíle.
Honza Kopka, konvoj JIH z CP3 Trenčín
Zprávy z trati od Honzy Kopky 9.7.2025 - Jak Pavel Šíp změnil CP3 na CP5
Na CP Trenčín přespalo na dnešek zatím rekordních 10 mílařů namíchaných ze severu i jihu. V noci zima a prudké lijáky. Takže ráno se nikomu vyrazit moc nechtělo a už vůbec se jim nechtělo oblíkat do mokrých ledových dresů a kalhot. Jako první opustil CP Trenčín seveřan se silnou vůlí Honza Mikula v 6:15. Poslední Pavel Horák a Matěj Vích až v půl 12-té. V téhle části startovního pole už čas nikdo moc neřeší. Ovšem odhodlání dokončit závod jim ale nechybí.
Přes den tady bylo prázdno kromě po poledního průjezdu jižana Petera Janigy, který je stále rozhodnutý jet celých 2 000 mil.
Zpracovávám fotky a píšu zprávy za minulé dny, kdy jsem nestíhal a řešíme rychlé přetrasovávání neprůjezdných oblasti po bouřkách, prudkých lijácích a polomech.
Po očku všichni pozorujeme na mapě trekr vedoucího závodníka trasy 2 000 mil Pavla Šípa, který se k nám blíží již zpět z východu po severní trase. Jede úžasně jako by se ho bláto a deště netýkaly. Objevuje se po 18. hodině a vypadá úplně v pohodě. Kde je nějaká únava? Holčičí obsluha pro Pavla připravila obložený stůl a na přivítání dort se šlehačkou. Pavel si k němu dal švestkového Bernarda a při konzumaci jsme ho zpovídali. Bláto a deště ho samozřejmě zpomalily, ale moc si z toho nedělá. I přes náročnost trasy má stále šanci na rekord. Pavel je ale velice skromný a nepřipouští si to. Což je rozumné, stále je to asi 1 100 km a stát se může cokoli. Zatím neměl žádné technické problémy a tromě výměny řetězu a destiček mu kolo stále funguje bez servisu už přes 2 100 km navzdory mnohadenním bahenním lázním. Jediné, s čím má zrovna teď problém, je světlo a bude si muset zajet do Trenčína 20 km navíc pro nové. Pobyl s námi asi hodinu, nebo spíš jsme ho hodinu zdrželi a ptali se na všechno možný. Pavel je velice příjemný a trpělivě odpovídal. Na chvíli změnil CP3 na CP5. Nakonec jsme ho po 19. hodině propustili.
Nedlouho po jeho odjezdu se z Váhu vynořil jižan Vlasta Klůz a vrátil ho zpět na jeho původní funkci na CP3. Včera večer se před deštěm skryl v hospodě, klepal se zimou a na vrchního vyhrkl: Dám si čaj s rumem, kafe s rumem, rum a grog! - No, tak tolik rumu asi nemáme 😊, smál se hospodský.
Hned po něm se slzami v očích dotáhla nepojízdné kolo Petra Novotná taky z jihu v doprovodu Petra Příborského, který jí dělal garde. Vřelé přijetí a objetí od dámské obsluhy Petře pomohlo a po požití Bernarda už byl úsměv na tváři. Jen bude muset ráno navštívit servis.
Podobně je na tom i další jižan Patrik Pacourek, který má vzadu osmu a nepřehazuje mu to. Takže zítra bude skupinová návštěva servismana.
Nyní je na CP3 čistokrevná skupinka Mílařů z jihu bez příměsi severu. Vlastně za sever tu je aspoň severní kameramanský tým, který sem dorazil s Pavlem Šípem.
Opět padají ve veselém duchu historky z letoška i předchozích ročníků. Dostat Mílaře do stanů bude zase náročná práce. 😊
Jaro do ohně přikládá, na CP3 je skvělá nálada!
Tím bych zakončil dnešní report.
Honza Kopka, Konvoj JIH z CP3