DEN 10. - 11.7.
DEN 10. – Emoce k mílím prostě patří
Úterý 11. července a my jsme opět vzhůru od časných ranních hodin. Tentokrát však, aniž bychom museli. Díky nočnímu zákazu vstupu do lesů kvůli medvědům můžeme prvního závodníka očekávat vždy až okolo 7 hodiny. Dnes nás ale neprobudili závodníci, nýbrž déšť, který tloukl na plachtu našich stanů. Vstávali jsme tedy do mokrého ponurého rána. To nám rozzářil v 8:48 Petr Zítek. Jako první zdolal jižní trasu a může se od dnešního dne pyšnit titulem Finisher 1000 JIH.
Petr přijel do bouřlivé atmosféry, kterou po celé dopoledne pomáhali osazenstvu cíle vytvářet rodinní příslušníci a přátelé závodníků, kteří přijeli své syny a milé podpořit. O emoce nebyla nouze. Dojemný průběh setkání se svými drahými polovičkami nenechal jedno oko suché. Vzduchem lítaly špunty od šampusu, nechyběly transparenty ve znění „Důšo, jsi frajer!“, zvonce a samozřejmě byl přítomen i improvizovaný raut plný dobrot od maminek závodníků.
Dočkali jsme se si struhujícího finiše mezi Tomášem Křováčkem a Michalem Duškem. Kluci se přátelsky rvali o každý milimetr do poslední sekundy. Přítomné publikum bylo nadšené! V následných rozhovorech se závodníci povětšinou shodli na zrádnosti závěrečné rovinky vedoucí k vytouženému cíli v centru Nové Sedlice. Ač se to nezdá tato „rovinka“ bere ještě hodně sil. Pokud tedy tento report čte někdo ze závodníků, kteří jsou ještě na trati, doporučujeme ponechat si nějaké síly až do úplného konce. O to víc si pak vychutnáte chlazeného Bernarda či Kofolu. Mimochodem ač máme tady v Sedlici zázemí neskromně řečeno suprové, lednička nám chybí. Nicméně i s tím si dokážeme poradit. Ledová voda z místního potoka vychladí pivo i limo tak akorát :D
Poslední účastníci závodu dnes výjimečně dorazili až okolo 22 hodiny. Nechtělo se jim přespávat vesnici před cílem, a proto šláply do pedálů, zaktivovaly zbytky sil a dorazili už za tmy do Sedlice. Bohužel vyčerpání a únava si vybrali svou daň. Ošklivý pád jednoho ze závodníků skončil přivoláním záchranné služby a odjezdem do nemocnice. Doufejme, že vše bude v pořádku!
Dnešní report z hlavního štábu bychom rádi zakončili dvěma myšlenkami Matěje Krejčího, prvního finišmena 1000 mil na severní trase. Když jsme Matějovi v cíli položili otázku, co se mu nejvíce líbilo, zamyslel se a odpověděl – svoboda. Svoboda, kdy člověk řeší jen základní věci nutné k přežití. Odpadnou všechny zbytečnosti, denní „důležité“ starosti a zůstane jen pocit volnosti a naplněnosti z dobře odvedené fyzické práce.
Druhou myšlenkou je, že člověk pozná a především pochopí své vlastní tělo. Tělo je neskutečný mechanizmus, který málokdy dokážeme pochopit. Míle jsou jednou z těch vzácných chvílí, kdy máme příležitost tomuhle mechanizmu, který nazýváme „tělem“, nahlédnout alespoň trošku „pod pokličku“.
Toť konec dnešního filozofického okénka a pojďme se vrhnout na reporty z jednotlivých CP. Dnes naposledy z CP2 Jevišovka a Františkov. CP2 se totiž ve středu uzavírají. Děkujeme všem dobrovolníkům, kteří se zde starali o pohodlí závodníků, a věříme, že se s většinou z nich opět v příštím roce uvidíme.
Váš hlavní štáb
CP2 SEVER
Dneska si dovolím začít “chrono-nelogicky” a zmíním že jsme večer přivítali legendu Mílí Petra Ozogána. Doufám že mi prominou chodci Alena a Václav Zachodilovi, kteří přišli také dneska ale už ve tři ráno, takže skoro o den dřív. Alena měla oteklou nohu a těžko na ni došlapovala, ale prý je to o mnoho lepší od chvíle, kdy si ji obvázala fáčkem, který dostala od Ríši Štěpánka. Zlepšení prý bylo téměř zázračné. Tomu říkám síla osobnosti! Také jsme vítali během dne dva cyklisty Martina Zemana a Martina Macka, který je dnešním jediným finisherem v pětistovce. Tím ale dnešní výčet končí. Pro CéPéčko a jeho personál byl tím pádem dneska první odpočinkový den.
Martin Zeman nás při příjezdu překvapil, když vytáhl z poza gumicuku pantofle, které včera postrádal Rudolf Mana a vyptával se závodníků, jestli je někdo cestou ze Smrku nepotkal. A protože je ztratil ve sjezdu, tak slyšel pouze "jo, něco tam asi leželo, ale jel jsem rychle a tak jsem nezastavoval" No tak Martin i zastavil a dokonce dvakrát, pro každou pantofli zvlášť. A jen co přijel a zbavil se těch ťapek, volá paní, že nechala v Koutech v restauraci peněženku a jestli nemáme v CPčku někoho, kdo tamtudy dneska pojede. Jestli se peněženka našla nevím, ale Martinova pozitivní karma bude po mílích praskat ve švech.
Rekodr v setrvání na CPčku, který ustanovil Honza Kopka přes noc ze druhého na třetí den Checkpointu, mezitím hravě překonalo dost dalších závodníků, někteří až o dalších osm hodin. Podle zvěstí a fám naší restauraci ale v rozvracení morálky zdatně konkurují i v Jevišovce, jen k tomu používají trochu jiné zbraně
CP2 JIH
Dnes k nám přijelo během dopoledne pouze 5.závodníků. Pokračovali z nich pouze dva, kteří vyměnili duše, osprchovali se a vyrazili dál. A jelikož už po zbytek dne nikdo nedorazil, využili jsme času k odpočinku, relaxaci, k úklidu a někteří z nás vyvezli své oře. Prasklý oblouk jsme odvezli na opravu a pomalu začali balit. Zítra Jevišovské CP končí, ale Míle pro mnohé ještě pokračují. Jsme rádi, že jsme tady byli a těšíme se na další rok.