DEN 1 - 29.6.

Do startovního dne jsme se probudili po tropické noci. A ve stejně tropickém duchu se nesl i celý den. Ráno nás čekalo brzké vstávání a snídaně v hospůdce hranické sokolovny. Šikovné kuchtičky si pro nás připravily výživné menu - míchaná vajíčka na cibulce se slaninou a libové párky. Typický pokrm pro pravé bikery! Někteří ze závodníků ocenili také silnou česnečku. No, rána na Mílích bývají občas krušná 😀
 

Přesně v 9:00 se opět otevřely brány registrace. Možná bychom vám nyní mohli představit jak takový registrační proces vlastně vypadá. Závodník nejprve nahlásí své jméno a naši dobrovolníci zjistí, zda vůbec je na letošní závod nahlášen. Ne, že by někdy dorazil někdo nenahlášený, ale znáte to. Důvěřuj, ale prověřuj. Následně obdrží startovní balíček, který obsahuje startovní číslo, kartičky s pokyny, rolničky na slovenské medvídky a hlavně tracker. Zařízení, které nám ho umožňuje po celou dobu závodu sledovat. K trackerům a dalším povinnostem dostane závodník pokyny v rámci registrace. 

Pak už jen nezbytné papírování, fotka a pro mnohé nejzajímavější část procesu - vážení. 

Proč se vlastně závodníci váží?

To je častá otázka, na kterou máme jednoduchou odpověď. A ne není to kvůli váhovému limitu… je to hlavně pro srovnání. Kontrola váhy totiž probíhá i v cíli. U většiny je porovnání před a po opravdu zajímavé. 

 

Zatímco v sokolovně se registrovalo, na hranickém náměstí pomalu ale jistě stoupal k nebesům mílařský oblouk. Postaveny byly podpisové tabule, rozezněla se hudba a hodina “H” se začala mílovým tempem přibližovat. 

 

Přesně ve 14 hodin byla zahájena poslední předzávodní rozprava vedená Jendou Kopkou a Martinem Šímou. Rozprava slouží k předání důležitých informací k průběhu závodu a hlavně k trati. I když se míle trasují do poslední chvíle není v našich silách těsně před závodem projet celou trať. Proto musí být mílaři připraveni na všechno. Být připraven na všechno je mimochodem jedna z podstatných vlastností každého účastníka Mílí. 

Těsně před patnáctou hodinou pozdravil závodníky a závodnice starosta Hranic Dan Mašlár. Mimochodem v minulosti finisher 500. Následovalo řazení, podepisování na podpisové tabule a společné foto pod obloukem. Proběhla také náhodná kontrola povinné výbavy, zda odpovídá pravidlům. Zde bychom se rádi na chvilku zastavili. Dnes jsme totiž zjistili, že značná část Mílařů netuší k čemu je v povinné výbavě zrcátko. Dobře… ženy to asi vědí, ale co ostatní? Zeptali jsme se proto toho nejpovolanějšího Jendy Kopky a zde je odpověď: “Zrcátko v povinné výbavě slouží především ke kontrole jebáků na zadku.” Druhotně pak Jenda dodává, že se s ním dají vysílat dobré světelné signály a když někdo zkolabuje, může druhý pomocí zrcátka zkontrolovat zda dýchá, nebo ne.  

15:00! Odbíjí hranické zvony a my se loučíme s bezmála třístovkou borců a borkyň, kteří se rozhodli posunout svoje limity zase o kus dál. Limity má každý jiné, a proto dnešní report zakončíme první letošní příhodou. Nazvali jsme ji “popelníček”.

Každý si na Míle balí dle svého uvážení, dle svých potřeb. Někteří potřebují to, jiní zase tohle. Někdo se neobejde bez oblíbených ponožek, někdo bez slunečních brýlí a někdo zkrátka bez svých oblíbených neřestí. Takovou neřestí je třeba kouření cigaret. To není nic proti pravidlům zapálit si během závodu. Ještě se nám ale nikdy nestalo, aby si dotyčný s sebou vezl i malý cestovní popelníček. Mimochodem přední kapsa na kole závodníka je plná krabiček s cigaretami. Dohromady jich je cca dvacet. Podle našich informací a propočtů to danému závodníkovi vystačí maximálně do půlky závodu tzn. 500 mil. 

Tak jo, my se polehounku ubíráme ke spánku a zítra se vám zase ozveme! 

Dobrou noc ať už spíte kdekoli. 

 

Váš organizační tým