21. DEN - 25. 7. 2015

kopkou až do konce !

Dnešním dnem skončil své fungování pro letošní rok F1000 a tím i naše fungování v terénu. Od této chvíle již vše řídíme pouze z kanceláře.

Poslední, kdo dorazil do cíle v limitu F1000, byl Vláďa Kokaljuk z Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost zamlčel při přihlašování a prozradil mi to až v cíli, chyběla mezi účastnickými vlajkami právě ta jeho. Podobné to bylo s Nikem, který má americké občanství, ale teď přebývá v Německu. Takže národností na startu bylo letos 9, což je dosavadní rekord.

Vláďa včera přijel do cíle v dobré kondici 8 minut před půlnocí. Čekali jsme ho přesně o den později. Poslední den lehce zdvojnásobil svou denní dávku. Celý závod mohl jet rychleji, ale nechtěl, užíval si a vůbec nespěchal do reality. Když zjistil, že se vzadu courá už sám a nemusel by stihnout finish, opřel se do toho. Jel závod poprvé, ale měl vše dobře vysledovaný z internetu. Nic ho nepřekvapilo. To, co ho ale štvalo, byly podle jeho termínu, drzý odbočky. To je taková odbočka, kdy z dobrý cesty se odbočuje někam do neznatelného terénu. Vzhledem k tomu, že člověk nečeká, že by se dalo někam odbočit, si nekontroluje GPS. Když na ni koukne, je už většinou daleko.

Od prvního ročníku, který končil právě zde ve Skalné, se stalo pravidlem, že poslední vždy pomáhali balit cíl. Bylo to tak každý rok a letos to vyšlo na Vláďu. Nebránil se, vzal to statečně a děkuju mu za přiloženou ruku. Stejně tak se s námi do práce pustil i majitel chaloupky Pepík Dušák. I jemu patří velký dík za pomoc a také jeho rodině za propůjčení chaloupky a partě stejně nadšených lidí z jeho okolí za vše, co pro nás dělali. A za neustále čerstvé buchty!

Nejen závodníci odjíždí domů vysílení s nefungujícími koly, ale i organizátoři. Já jsem na tom podobně, nevyspalý usínající kdekoli, a stejně jako i oni plný zážitků. I když já jen zprostředkovaně. Ale za to z první ruky od všech a ještě „teplých“. I naše technika dostala zabrat, nemluvím jen o Patrolu a Mitsubishi, ale i o Transitu. Dvojka zlobí a čtyřka mi tam nejde vůbec. Takže jedem 1 – 3 – 5. V tomhle stavu jsme se dokodrcali do cíle před 14 dny a teď jsme potřebovali ještě 350 km do Jablonce. Když jsme byli v Praze a vypadalo to už na pohodu na posledních 100 km po dálnici na pětku, praskla oj a uletěl nám přívěs. Dobrodružství prostě až do konce a Vláďa Kokaljuk si to vyžral opravdu až do úplného závěru. Kromě sklízení cíle mi teď ještě pomáhal zajistit opravu, hlídal přívěs, když jsem byl pro díly, a nakonec i opravoval. Myslím, že když jsme se rozloučili a já mu zmizel z očí, oddechl si.

Dvěma statečným mohykánům na trase přeju hodně štěstí. Nyní se pohybují také v Jizerkách kolem CP3. Petrovi Ozogánovi ať neschází silná vůle. V noci nebo během zítřka půjde kolem svého baráčku v Hrádku nad Nisou. To je ta nejtěžší zkouška pro vysílený organizmus i hlavu. Ten zatracenej magnetismus je v tomto stavu opravdu silnej! Tak se Petře nenech zlomit.

Již z Jablonce n. N. Honza Kopka (po F1000 se mi stýská!)

PS: Závodníky budeme sledovat i nadále!

SMS zprávy od závodníků

137 Zdeněk Martínek (1168.69 km, 18:39:34): vse ok, jedu dal.

1 Petr Ozogán (1160.32 km, 18:51:28): cp3 stle v nedohlednu, s bazinama jsem rozhodne nepocital, poprve mokro v botech.

 
Zprávy došlé během dne:

71 Vladimír Kokaljuk (1623.77 km, 01:19:10): Pred pulnoci v cili, uzasny zavod. Vsem moc diky, organizatorum, blizkym a pomahajicim lidem na ceste.