20. DEN - 19. 7. 2013

poslední, a přece vítez !

Dnes jsme čekali pouze dva jezdce. Nechci psát poslední, neboť tenhle závod nemá poražených, ale pouze vítěze. Takže poslední vítězové jsou tady. Oba dva jsou ale Vítězové s velkým V. Oba dva jsou srdcaři.

První se blíží Pepe Kristl. V jedenáct se oblíkám a chci mu vyrazit na kole naproti. Najednou telefon, jsem 2 kilometry před cílem. Tak brzo? Uklízím kolo a letím s foťákem na dobré místo. Pět minut nic, deset minut nic, … , hodina nic, Po hodině a půl se vracím a v tu chvíli se na dvoře objevuje Pepa. Prý se spletl a bylo to ještě 20.

Pepa je sdílný člověk, srší z něj nadšení, že to dal, a plno historek. Chceme slyšet hlavně, jak to bylo s jeho úrazem. Spadl, tržná rána, strašně krvácel, někdo mu dal tlakový obvaz. Ale kolo dotáhl až na CP1, aby se pak prý nemusel vracet. Všichni mysleli, že mluví z cesty a kolo mu rvali z rukou. On ale nepustil. Odvoz do nemocnice, šití, doktor ho posílá k hospitalizaci. Pepa vyjíždí na vozítku z ambulance, dobrý, jedeme zpátky na trať. Všichni kroutí hlavama. V tu chvíli telefon, volá dcera, co taky jede závod a čeká na něj na CP1: „Tak co?“ Pepa: „Dobrý, můžu zpátky!“ „Tak to ti teda nevěřim! Dej mi doktora!!!“ Pepa podává telefon zřízenci, kterej ho tlačil na vozejčku, a povídá: „Řekni jí, že je všechno v pohodě a můžu jet!“. Zřízenec vše potvrdil a Pepu odvezli na CP. Tam to mělo dohru. Jana na něj čekala a když to viděla, vyhrkla: „Každej normální člověk ti řekne, že s tímhle jet nemůžeš!!!“ A Pepa se rozhlídl a pronesl už známou legendární větu: „Já tady žádnýho normálního člověka nevidím!“ a odjel.

Pepa cítil závod přesně tak, jak je zamýšlený, ani jednou nezaváhal, že by vzdal a děkuje nám za zážitky. Je mu 62 a jen tak nic ho nepřekvapí, tady prej ale zažil něco úplně novýho, obohacující ho a děkuje nám za to.

Pak bereme kolo, kameru, foťák a jedem naproti Ríšovi. Opravdovému hrdinovi závodu. Člověku, který nemá jednu ruku a svou bojovností a vůlí předčil všechny ostatní. Potkáváme ho, zdržujeme s focením, točením. Ríša se jen usmívá a plní příkazy. Nejmenší známka nevole. Nakonec protíná cílovou pásku. Ríša je tady. Pro mě něco nemyslitelného, mimo mé chápámí. Ujel pro mnoho zdravých jedinců neabsolvovatelnou trať 1700 kilometrů drsným terénem z východu Slovenska na západ Čech. Ani jednou si nepostěžoval, ani jednou ho nenapadlo vzdát. Když mu bylo nejhůř a dál to nešlo, jen si řekl, co chceš, dal ses na extrémní závod tak bojuj. Vzchopil se a pokračoval. Ani jemu se nevyhnul těžký pád. Prý se už po několikátý potvrdil moje heslo: „Nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně!“ Z počátku úplně beznadějná situace se ale i díky jeho aktivnímu přístupu a dobrým lidem nakonec zázračně vyřešila. Po neskutečném tažení nepojízdného kola jednou rukou, která vypadala, že je v zápěstí zlomená, ho nakonec přes noc ošetřili v nemocnici a kolo mu zatím někdo dával dohromady. Zlomené to nebylo, a tak odmítl sádru. Jinak prý zůstane u doktora a on ho bude muset přebalovat.

Vyrazil dál a o ruku se nemohl zpočátku ani opřít. Vůlí bolest ale překonal. Ríša už si prošel lecčíms a jen tak nic ho nezlomí. Mezi Ríšou a ostatními je velikánský rozdíl. Nejen v handicapu, ale nejvíce v hlavě. V Ríšovi je obrovská pokora, ale hlavně to nedělal pro sebe. Svým výkonem chtěl ukázat ostatním, kteří přišli k handicupu, že se tím nemusí nechat vyřadit, že pokud chtějí, všechno zvládnou. Každý z těch ostatních tu jeli pouze sami za sebe. Ríša tu jel s posláním. Myslím si, že Ríša bude velkým vzorem nejen pro postižené, ale i pro nás ostatní. Já sám vím, že až mi bude nejhůř, tak si na něj vždycky vzpomenu. Na jeho odhodlání, vůli, nekonečný optimizmus, to, jak se dokáže překážkám smát. Ríša si v životě prožil svoje, ale uměl to vybojovat a dostat se vysoko nad nás všechny ostatní.

Ríšo, děkuji ti za sebe, ale hlavně za všechny, kterým si svým výkonem ukázal cestu. Máme se od tebe hodně co učit.

Lepší závěr letošního ročníku jsme si ani nemohli přát.

DĚKUJU všem, co se postavili na start a srdnatě na trase bojovali ať z jakýmkoli výstedkem. Díky opravdu dobrému a suchému počasí byly cesty snažší než obvykle a dlouhou trasu dojelo rekordních 71 lidí.

DĚKUJU i všem sponzorům za podporu a pomocníkům, že svou prací výrazně přispeli k hladkému a bezproblémovému průběhu závodu.

Bez nikoho z vás by to nešlo!

Tak snad za rok zase NA SHLEDANOU.

Z F1000 už naposledy západočeský zpravodaj Honza Kopka

SMS zprávy od závodníků

Zprávy došlé po závodě:

38 Jan Vlasák (1626.07 km, 07:58:37): Tak se pomalu konzoliduju. Do cile jsem to ve stredu za svetla nestih. Kazdopadne velka euforie a po ni pad az na dno unavy. Nechapu, jak jsem mohl vydrzet makat na doraz tolik dni v kuse. Diky za jedinecny zazitek. Mejme se hezky. Honza Vlasak

91 Josef Kristl (1626.07 km, 15:34:26): Cil!!! Dnes se mi krasne jelo

93 Richard Štěpánek (1626.07 km, 19:24:00): Jiz od 16hod.travim cas v cili a uzivam si nic nedelani. Vse je za nami a muzeme bilancovat. Kazdopadne to stalo za to. Diky organizatorum a gratuluji vsem vitezum.